(137****) REAL CZECH – Před a po revoluci 1989, rozhovor s maminkou (part 1)

V neděli je 17. listopadu.  V Česku je to státní svátek a slavíme dvě události – zaprvé Mezinárodní den studentstva a zadruhé Den boje studentů za svobodu a demokracii. První datum je 17. listopad 1939, kdy nacisté zavřeli studenty a profesory vysokých škol do vězení nebo je poslali do koncentračních táborů. A druhé datum je 17. listopad 1989, kdy se konala legální manifestace k výročí 50 let od nacistických ataků a represí. Tu noc policie zaútočila na studenty. Vše trvalo asi měsíc. A nakonec skončil komunistický režim a začala demokracie. Obecně je pro Čechy rok 1989 důležitý – dělíme naše moderní dějiny na PŘED revolucí a PO revoluci. A já pro tebe mám speciální REAL CZECH rozhovor s mojí maminkou. Mamince je skoro 60 a moc ráda poslouchám vyprávění o tom, jak to vypadalo PŘED revolucí, když byla maminka mladá – tedy zhruba v 80. letech. A proto se s tebou dnes chci podělit o všechny tyto zajímavé informace – rozhovor má 2 části, dnes uslyšíš o cestování, o práci a o tom, jak si lidé ne/pomáhali. A příště uslyšíš o studiu na střední a na vysoké, a o tom, jaké jídlo bylo, nebo spíš nebylo, v obchodě. Nejdřív uslyšíš ten opravdový rozhovor s maminkou, a potom ten stejný rozhovor v pomalé češtině, tedy ve SlowCZECH! Tak, jdeme to! 2:35 – REAL CZECH 10:35 – SLOW VERSION  Je něco, co se změnilo před 89 a po 89? Nějaká velká změna? Něco, co jsi pocítila ty osobně? Jako, jaký je tam rozdíl – před revolucí, po revoluci, předtím a dnes, ale pro tebe, jako pro tebe osobně. No jedna věc je, že mi bylo 25. Teď je mi skoro 60. Takže ty… přístup a k tomu, co člověk potřebuje, je úplně jinej. Ale když nám bylo těch 25, když jsme chtěli do NDR (Německé demokratické republiky), tak jsme si museli vystát frontu, abysme mohli jenom tady za kopec*. Jo, a na to… na těch… kolem těch potoků hraničních byly… byly ostnatý dráty a bylo to jenom do NDR. A tak jsme si museli vystát frontu na výjezdní doložku a… protože pas nebyl. Něco takovýho, to ne. A pak jsme mohli do toho NDR. A dycky jsme museli cestou zpátky vypisovat do takovýho formuláře – co všechno vezu. Takže napřed jsem musela napsat – když jsme jeli tam – že mám s sebou foťák a kolik mám peněz. A když jsme jeli zpátky, tak jsem musela zase napsat, že mám ten foťák a kdybych si koupila boty, tak jsem je tam musela napsat. Jenomže boty se vozit nesměly, tak jsem je tam napsat nesměla. Ty se vozily z Německa, boty! A dneska se prostě seberu a jdu pěšky přes ty… přes ten potok. Přebrodím a nic se neděje*. Naprosto jednoduchý věci. A co třeba v práci? Je nějakej rozdíl v práci? Chování lidí? Nebo platy? Nebo přístup k práci obecně? Pracovní doba? Je nějakej rozdíl dřív a dneska? Úplně ve všem! Dělníci* měli dvojnásobný platy než my. A jejich pracovní výkony, samozřejmě, nebyly nijak závratný. Ale měli dvojnásobek, co my. A bylo to v pořádku, protože on je dělník, kdežto my jsme jenom ty inženýři, který nic rukama nedělají a živí se jenom papírem, že jo. Papír, ten nic neudělá, no. A, takže to bylo normální, že mistr* měl poloviční plat nežli lidi, kterejm on velel. Tak to prostě bylo. Dokonce tehdy jedna kamarádka přišla s tím, že někdo spočítal, že když se někdo jenom vyučí* a půjde pracovat. A jeho kamarád půjde na střední školu a na vysokou, bude inženýr, tak ten inženýr si do smrti nevydělá tolik peněz, co si vydělá ten jeho kamarád, kterej se jenom vyučil, jo a, o pár let dýl pracoval. Jo, ale tak prostě ten inženýr si v životě nevydělá tolik peněz do penze jako ten jeho kamarád – dělník. Protože dělník prostě musel mít větší, vyšší plat. A všechno bylo takový nalajnovaný, jako když jsem nastupovala, tak to bylo “Nástupní plat inženýra je 1650 – 1950 korun československých.” “A vy máte červenej diplom, tak my Vám teda dáme ne 1700, ale 1850.” To se danilo, tak jsem dostala asi, já nevím, 13 stovek. A, no… A, máslo stálo 10 korun. A všechno bylo nalajnovaný, prostě, takle… a všichni věděli, že jako dobrý. Akorát na šachtách třeba brali ke 3 tisícům, jo. Ale zase proto taky ty lidi mnohem dřív umírali, protože žili v takovým prostředí tady, no. Proto jsem se snažila odsaď jí pryč, protože jsem věděla, že když napadne sníh, tak do rána bude černej…. – A už jsem zase úplně někde jinde! A z čeho měli lidé dřív strach? Protože práci měli, práci mít museli. Pracovat museli, no… Já nevím, strach vyloženě… Jako, byly to spíš takový obavy, nebo nevím, jestli obavy. Prostě lidi – koupit pračku byl neskutečnej… prostě sehnat pračku, to nebylo, že půjdu do krámu* a budu přemýšlet, jestli si koupím tuhle nebo tuhle. Prostě… možná, že dostanou pračky. Bylo to spíš prostě shánění. Všechno se muselo shánět, takže, jako… Už na to relativně byly peníze, ale nebylo pořádně, co koupit. Takže spíš takový prostě.. taková… lidi vyplňovali čas tím, že se snažili sehnat něco,… základní věci sehnat, no. Přijdeš do obchodu a nemaj chleba ve tři hodiny. Jo… “No víte, já bych Vám…” To bylo v Sadský*. Jdu od vlaku ve tři hodiny z práce, chleba už není. “No, my Vám ho… Já Vám ho můžu tady nechávat, když si ho budete brát.” “Ale já nevím, jestli si ho budu brát každej den.” “Tak to je potom těžký!” A obecně, lidé si víc pomáhali? Dá se to říct? Pomáhali si kamarádi. Kamarádi si pomáhali, když člověk neměl kamarády, tak prostě musel nějak sám přežít. Nebo jako v tom užším kruhu, no… Úplně fantasticky si žili lidi typu zelináři*, řezníci, jo. U takovejhle zdrojů, protože, samozřejmě se je ty ostatní snažili nějak uplatit – nebo zase jinou službou. Když chtěl člověk bydlet, tak buď musel jít tam, kde,… do… tomu zaměstnavateli do tý fabriky*, která měla byty, jo… která vlastně přidělovala byty. Anebo si musel postavit sám. Vlastní. Ale nebylo z čeho. V těch stavebninách to nebylo, že přijdu do stavebnin a řeknu: “Já chci 1000 cihel.” Tam nic nebylo. Možná tam měli písek. Nevim. Já tam nikdy nebyla, ale vím, že to vždycky bylo – úplatky. Prostě uplatit. Nebo kamarád, kterej něco někomu zase za nějakou protislužbu z kamarádčovství něco sehnat a tak. Šicí stroj jsem měla od tety Stáni, protože ona byla vedoucí v samoobluze, a měla kamaráda, kterej byl v tom elektriku, kde prodávali ty šicí stroje. Tak ten jí teda nechal ze známosti šicí stroj pro mě. Já ho teda zaplatila – 3000! To bylo neskutečný, když nástupní plat byl těch 1850 a zdanili mi to, že jo. Takže to byly skoro 3 moje platy měsíční. Potom, když už jsem vydělávala. Šicí stroj… Tak dneska ten luxusní (šicí stroj) stojí deset. Hódně luxusní! © SlowCZECH, Vaše Eliška *tady za kopec = rodiče bydlí v Chomutově, to je město pod Krušnými horami a Německo je asi jen 30 kilometrů daleko, za horami, za kopcem *jdu pěšky přes potom, přebrodím a nic s neděje = potok teče podél hranic, takže překročíš potok a jsi v Německu *dělník = člověk, který pracuje rukama v továrně, ve fabrice *zelinář = pěstuje, skladuje, expeduje, prodává zeleninu *mistr = šéf, boss *krám = obchod *Sadská je vesnice vedle Poděbrad/Nymburka (20 minut od Prahy) vyučit se = dokončit specializovanou školu  – elektrikář, švadlena, servírka *fabrika = firma, kde se něco vyrábí (například automobilka Škoda) The post (137****) REAL CZECH – Před a po revoluci 1989, rozhovor s maminkou (part 1) appeared first on slowczech.