FOCUS ON

Neurolog Martin Jan Stránský v rozhovoru na platformě FocusOn varuje před rozkladem společnosti způsobeným nadužíváním chytrých telefonů a sociálních sítí. Zatímco moderní medicína a technologie slibují dlouhověkost, náš intelekt podle něj i dostupných dat upadá. Jakou cenu platíme za to, že jsme vyměnili hluboké myšlení za nekonečný digitální proud, a proč je pro ekonomiku budoucnosti klíčový návrat k „analogové“ výchově?Lidský mozek je fascinující orgán, o jehož anatomii a fyziologii dnes víme téměř vše, přesto nás nepřestává překvapovat svou komplexností. Podle Martina Jana Stránského prochází mozek klíčovými fázemi vývoje, které určují naši budoucí inteligenci a stabilitu. Zásadní je období od narození do 3 let, kdy se tvoří základní „drátování“ ústředny na základě fyzického kontaktu, a následná fáze do 7 až 9 let, kdy si dítě začíná uvědomovat abstraktní pojmy, jako je finalita smrti. Celý proces dozrávání však nekončí plnoletostí, ale trvá až do 25 let.Ekonomicky nejproduktivnější období mozku nastává mezi 25. a 35. rokem života, kdy se ideálně doplňuje kreativní imaginace s dokončeným nervovým propojením. Stránský však upozorňuje, že po 65. roce se cesta dělí – u aktivních jedinců se intelektuální schopnosti mohou nadále zlepšovat. „Mozek je do jisté míry stroj. Čím více mu dodáváme impulzů, například poslechem hudby, která aktivuje každou jeho část, tím lépe ho udržujeme v kondici a chráníme ho před úzkostí či depresí.“Smartphone jako digitální heroin: 700% nárůst rizikaSoučasným největším nepřítelem kognitivního rozvoje je podle Stránského digitální závislost. Sociální sítě a chytré telefony přirovnává k tvrdým drogám. V Česku tráví děti na těchto zařízeních v průměru 4,5 hodiny denně. V extrémních případech, například v Číně, se tato doba šplhá až k 10 či 11 hodinám, což vede k zakládání stovek detoxikačních táborů, kde náprava trvá jeden až dva roky. Tato data korelují s anatomickými změnami v mozku, které jsou podle neurologa nezpochybnitelné.Dopad na bezpečnost a efektivitu je alarmující. U dětí s mobilním telefonem je prokázána o 700 % vyšší pravděpodobnost nehody v běžném provozu. Problémem je vypínání periferního vidění a totální izolace od reálného světa. „Nejste v reálném světě. Omezujeme si senzorické a intelektuální vstupy,“ varuje Stránský.Mýtus multitaskingu a propad digitálního vzděláváníV ekonomickém prostředí se často vyzdvihuje schopnost multitaskingu, neurologie však tento koncept rezolutně odmítá jako mýtus. Mozek není evolučně nastaven na simultánní řešení úkolů; taková aktivita naopak prokazatelně škodí tvorbě střednědobé a dlouhodobé paměti. Pro efektivní práci je klíčová parcelace úkolů a paradoxně i schopnost se nudit, která je pro duševní zdraví nezbytná, ale v moderní době ji ovládá jen asi 5 % až 10 % populace.Kritika směřuje i k digitalizaci školství. Podle Stránského existuje přes 100 studií, z nichž ani jedna nepotvrdila přínos digitální výuky pro kvalitu vzdělání oproti tradičním metodám. Při čtení z papíru si lidé pamatují informace až o 30 % lépe díky vizuální paměti a zapojení řečových center v levé hemisféře. „Digitalizace školství je cesta do pekel. Mozek se učí úsilím a částečnou frustrací. Psaní rukou na papír a diskuse s učitelem tvoří spoje, které digitální svět nenabízí,“ vysvětluje neurolog.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní etické hranice by musela věda překročit, aby změřila parametry vědomí v okamžiku klinické smrti?Proč je transplantace mozku z neurologického i filozofického hlediska považována za nemožnou úvahu?Jaké specifické technické vybavení a náklady by vyžadovala „laboratoř snů“ pro výzkum vědomí?V čem spočívá neurofilozofický pohled na zážitky blízké smrti (Near Death Experience) a co se při nich v mozku skutečně děje?Jaký je skutečný neurologický rozdíl mezi „jablkem“ umělé inteligence a „pomerančem“ lidského mozku?

Ekonomický úspěch s sebou nese i společenskou odpovědnost. Petra Savino, zakladatelka společnosti S1 ve Švýcarsku, společně s Michalem Caletkou, organizátorem Československého dobročinného výstupu na Pilatus, a Kateřinou Nazarej z Nadačního fondu dětské onkologie Krtek v rozhovoru na platformě FocusOn v pořadu Czech Swiss Connect popsali, jak se ze spontánního výletu stala tradiční charitativní akce podporující dětskou onkologii v Brně a Banské Bystrici. Nad švýcarským Lucernem se tyčí hora Pilatus vysoká 2 128 metrů, která se během posledních 15 let stala symbolem solidarity a pomoci dětem s onkologickým onemocněním.Historie Československého dobročinného výstupu na horu Pilatus se začala psát v roce 2011. Zakladatel Michal Caletka, který tehdy žil v kantonu Lucern, chtěl původně propojit komunitu Čechů a Slováků žijících ve Švýcarsku. První ročník byl v podstatě turistický výšlap party přátel. Už o rok později ale akce získala charitativní rozměr. Od roku 2012 se výtěžek ze sbírky pravidelně rozděluje mezi dětskou onkologii v Brně a Banské Bystrici.Výstup na Pilatus je dnes akcí, které se účastní opakovaně lidé z různých zemí, například z Nového Zélandu, Mexika nebo Dominikánské republiky. Většina účastníků jsou však Češi a Slováci žijící přímo ve Švýcarsku. Michal Caletka sleduje rostoucí zájem s nadšením. Zároveň zdůrazňuje význam partnerů, kteří projekt podporují: ,,Bez sponzorů by byl výstup stále o deset let pozadu oproti tomu, kde je dnes.“Jednou z účastnic je i Petra Savino, moderátorka pořadu a zároveň zakladatelka společnosti S1 Solutions. V rozhovoru popisuje, proč projekt osobně podporuje: ,,Když se firmě daří, měla by společnosti něco vracet.“Krtek: Více než čtvrtstoletí podpory rodinámNadační fond dětské onkologie Krtek, kterému putuje část finančního výtěžku, funguje více než 25 let při Klinice dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno. Kateřina Nazarej, sociální koordinátorka fondu, v rozhovoru popsala, že organizace pomáhá nejen samotné klinice, ale především rodinám a dětem během celé léčby i po jejím skončení.Fond organizuje rekondiční pobyty, tábory pro děti po léčbě nebo zahraniční výjezdy. Rodinám, které jsou zdaleka, také poskytuje, bezplatné ubytování během léčby či následných kontrolních vyšetřeních. Děti tak mohou být v těžkých chvílích se svou rodinou. Pomoc je dostupná také bývalým pacientům, kteří často řeší dlouhodobé následky léčby.Kateřina Nazarej zároveň upozorňuje na proměnu dárcovství v době sociálních sítí. ,,Lidé jsou dnes otevřenější pomáhat, zároveň jsou ale opatrnější, protože pomoc může být zneužita.“ Dodává také: ,,Když člověk zjistí, že dobro bylo zneužito, bolí to dvojnásob.“ Důvěryhodnost fondu podle ní potvrzuje i fakt, že se k organizaci vracejí rodiče vyléčených dětí a sami organizují další pomoc. Ještě silnější jsou příběhy rodin, které o dítě přišly, přesto na fond nezanevřely.Příběh Tomáškova tričkaJedním z nejsilnějších momentů historie výstupu byl 13. ročník věnovaný malému Tomáškovi, který se akce nedožil. Pro tento ročník vznikla speciální trička s autentickými otisky rukou dětských pacientů, včetně otisku ruky chlapce z bombardovaného Kyjeva.Kateřina Nazarej k tomu říká: ,,Ta trička jsou autentická právě tím, že už nikdy nevzniknou stejná.“Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vznikla myšlenka československého dobročinného výstupu na Pilatus a proč začal právě ve Švýcarsku?Jakou roli hrají bývalí pacienti dětské onkologie při organizaci akcí Nadačního fondu Krtek?Proč byl 13. ročník výstupu jedním z nejsilnějších momentů celé historie projektu?Jak konkrétně pomáhá Nadační fond Krtek dětem i po ukončení léčby?Jak Pilatus změnil život Michala Caletky a přivedl ho k horským ultramaratonům i expedicím do Himálaje?

Zatímco zlato si udržuje status stabilního uchovatele hodnoty, trh s drahými kovy v posledních měsících rozvířil nečekaný skok stříbra. Geopolitická nestabilita a hlad průmyslu po surovinách pro zelenou energii vyhnaly ceny nahoru o desítky procent. Expert na numismatiku Vít Karasiewicz v rozhovoru pro FocusOn vysvětluje, proč se dnes vyplatí investovat spíše do vzácných mincí než do anonymních slitků a na co se musí připravit kupující v souvislosti s novou evropskou regulací.Investiční stříbro bylo dlouho vnímáno jako konzervativní a poměrně stabilní kov, který v portfoliích hrál spíše doplňkovou roli. Situace se však radikálně změnila v období mezi dubnem a prosincem minulého roku, kdy trh zaznamenal masivní nárůst poptávky. Podle Víta Karasiewicze byl tento růst skutečně markantní a v jednu chvíli dosahoval až 70 %. Aktuálně se cena ryzího stříbra pohybuje okolo 1 750 Kč za trojskou unci, což odpovídá zhruba 56 Kč za gram.Důvody tohoto „skoku“ nejsou pouze spekulativní. Klíčovou roli hraje moderní průmysl, zejména solární byznys a elektrotechnika, kde je stříbro nezastupitelnou složkou. „Dříve se říkalo, že stříbro je zlato chudých, ale to dnes již neplatí. I velcí investoři dnes nakupují stříbro do svých portfolií v ne úplně malém měřítku,“ uvádí Karasiewicz s tím, že zájem je tak enormní, že z trhu starožitností prakticky zmizely i dříve běžné předměty, jako jsou stříbrné příbory či nádobí.Mince versus slitky: Proč chtít přidanou hodnotuPři rozhodování, do jaké formy drahého kovu uložit úspory, naráží mnoho investorů na dilema mezi investičními slitky (cihlami) a mincemi. Karasiewicz se přiklání k mincím, a to zejména kvůli jejich likviditě a numismatické hodnotě. U slitků je cena kovu vždy navýšena o marži obchodníka a náklady na zpracování, zatímco u mincí České národní banky může být pořizovací cena v době emise srovnatelná s cenou kovu, ale s potenciálem budoucího zhodnocení díky sběratelskému zájmu.Jako příklad uvádí 200 Kč a 100 Kč mince ze šterlingového stříbra, které byly dříve přehlíženy, ale s růstem ceny kovu se staly vyhledávaným artiklem. „Cena mince se pohybuje kolem 850 korun, zatímco hodnota samotného kovu je zhruba 800 korun. Navýšení je tedy minimální, ale máte v ruce něco s přidanou numismatickou hodnotou pro budoucí prodej sběratelům,“ vysvětluje expert. U zlata pak doporučuje historické ražby, jako jsou rakousko-uherské dukáty nebo československé svatováclavské dukáty, které kombinují váhu kovu s historií.Certifikace jako pojistka proti padělkůmS rostoucí cenou drahých kovů se na trhu objevuje i zvýšené množství padělků nebo neodborně upravovaných mincí. Pro seriózní investici je proto klíčové ověření pravosti a stavu zachovalosti. K tomuto účelu slouží mezinárodní certifikační agentury, jako jsou NGC (pro mince) nebo PMG (pro bankovky). Certifikovaná mince je uzavřena v ochranném pouzdře s přesným stanovením stupně zachovalosti, což může výrazně ovlivnit její tržní cenu.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní bezpečnostní prvky na historických bankovkách hledají experti, aby odhalili i ty nejdokonalejší padělky?Proč museli zájemci o svatováclavské dukáty za první republiky odevzdávat státu vlastní zlato a ještě doplácet ražebné?Jak přesně vypadá proces „gradingu“ v amerických laboratořích a co se stane s mincí, která v testu neobstojí?Které konkrétní emise bankovek z období Polské lidové republiky jsou dnes považovány za „nulovou investici“ s vysokým rizikem?Jaký je rozdíl v pocitu držet v ruce kilogramovou stříbrnou „čokoládu“ oproti sáčku s historickými mincemi a co se v praxi lépe prodává v krizových situacích?

Průměrný uživatel zkontroluje svůj chytrý telefon až 96krát denně, což v praxi znamená každých patnáct až dvacet minut. Psycholožka Michaela Pacáková v rozhovoru pro pořad iMedical upozorňuje, že moderní technologie zneužívají naše evoluční mechanismy a vytvářejí návykové chování podobné hazardu. Fenomén „smombie“ navíc nepředstavuje jen psychologické riziko, ale stává se i reálnou hrozbou v dopravním provozu.Termín „smombie“ (smartphone zombie) označuje jedince natolik pohlcené obrazovkou telefonu, že přestávají vnímat okolní svět. Podle psycholožky Michaely Pacákové jde o přirozené vyústění závislosti na obrazovkách, o kterém se začalo výrazněji mluvit například v Rakousku.„Lidé jsou natolik soustředění na telefon, že přestávají vnímat, co se děje kolem nich,“ popisuje Pacáková. „Termín vzniká ze spojení smartphone a zombie, protože ti lidé vypadají, jako kdyby byli bez duše,“ dodává.Problém podle ní nesouvisí pouze s mladou generací. Výzkumy ukazují, že fenomén se týká i seniorů, kteří si osvojí používání chytrých zařízení a podlehnou jejich mechanismům. U dětí je však dopad výraznější, zejména pokud s technologiemi nepracují pod dohledem.Mechanismy závislosti a dopaminová pastEkonomický i psychologický dopad digitální závislosti je zásadní. Aplikace jsou navržené tak, aby maximalizovaly čas strávený uživatelem na obrazovce. „Telefon kontrolujeme zhruba každých 15 až 20 minut. Může to být znak kompulzivního jednání, které už není plně pod vědomou kontrolou,“ vysvětluje Pacáková.Klíčovou roli hraje dopamin – neurotransmiter, který motivuje naše chování.„Dopamin fixuje chování, které vedlo k odměně. Pokud zjistíme, že jsme na sociální síti získali uznání, mozek to vyhodnotí jako výhodné chování, které je potřeba zopakovat,“ popisuje. Tento mechanismus je podle ní velmi podobný hazardu:„Je to nelátková závislost, principem velmi blízká například hraní na automatech.“Efekt FOMO a hrozba v silničním provozuZávislost na obrazovkách má i reálné fyzické důsledky, například rostoucí nehodovost. Klíčovou roli zde hraje tzv. FOMO (fear of missing out). „Strach z toho, že nám něco unikne, nás nutí být neustále online a kontrolovat telefon,“ říká Pacáková. To vede k rizikovému chování: „V momentě, kdy lidé řídí nebo přecházejí ulici, může je obrazovka natolik strhnout, že přestanou vnímat okolí.“ Mozek totiž digitální prostředí interpretuje jako reálné sociální interakce, i když jde pouze o jejich simulaci.Cesta z digitálního zajetíŘešení podle odbornice nezačíná u technologií, ale u sebereflexe. „Je potřeba si začít všímat, jak to máme s používáním obrazovek, kdy po nich saháme a v jakých situacích,“ říká Pacáková. Závislost se může projevit i fyzicky: „Jedním ze znaků je, že v užívání pokračujeme, i když nám to přináší negativní důsledky – třeba bolesti.“Pomoci mohou konkrétní kroky:nastavení časových limitů (např. 20 minut denně),vypnutí notifikací,zavedení „bezdigitálních zón“ - například u večeře,přepnutí telefonu do černobílého režimu.„Jakmile odstraníme barevné podněty, telefon ztratí na atraktivitě a může to snížit čas strávený na obrazovce,“ doporučuje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:Jak digitální prostředí ovlivňuje dopaminový systém a psychické prožíváníProč jsou mladší generace vůči obrazovkám zranitelnějšíV jakých situacích nejčastěji saháme po telefonu automatickyJak mohou rodiče fungovat jako vzor při práci s technologiemiV čem se závislost na obrazovkách podobá hazardu a liší od látkových závislostí

Napětí v oblasti Hormuzského průlivu znovu ukazuje, jak křehká je globální energetická infrastruktura. Stačí omezení jednoho klíčového uzlu a dopady se řetězí napříč kontinenty, od cen pohonných hmot přes výrobu hnojiv až po geopolitickou rovnováhu sil. Na FocusOn.cz to v pořadu Amper Jana Palaščáka popisuje expert na energetickou bezpečnost z Masarykovy univerzity Martin Jirušek, podle kterého současná situace připomíná ropný šok 70. let, jen v modernější a komplexnější podobě.Hormuzský průliv patří mezi nejkritičtější body světového obchodu. Jak vysvětluje Martin Jirušek, jde o tzv. „úzké hrdlo“, kterým proudí zásadní část globální produkce ropy. Průliv je přitom extrémně úzký. Navigační koridory mají místy jen několik kilometrů, což při provozu tankerů dlouhých až 400 metrů představuje logisticky i bezpečnostně velmi citlivé prostředí.Význam regionu vychází především z koncentrace těžby v oblasti Perského zálivu. Jakmile dojde k omezení průjezdu, okamžitě se to promítá do globálních toků surovin. „Je to tepna světového obchodu,“ vysvětluje Jirušek a dodává, že právě tato kombinace významu a zranitelnosti činí z Hormuzu strategickou páku v mezinárodních vztazích.Asymetrická síla v praxiNavzdory slabší ekonomické i vojenské pozici dokázal Írán situaci otočit ve svůj prospěch. Klíčem je právě kontrola nad průlivem, kde není potřeba masivní vojenské síly. „Stačí už jen ta hrozba, že by mohl přijít útok. Írán dnes drží prst na spoušti,“ popisuje Jirušek.Tento asymetrický efekt znamená, že i relativně slabý aktér může zásadně ovlivňovat globální trhy. Situace podle něj připomíná ropný šok z roku 1973, kdy producenti poprvé naplno využili energetiku jako geopolitickou zbraň.Politicky tak Írán paradoxně posiluje. Režim přežil očekávaný tlak a dokázal mobilizovat nejen domácí scénu, ale i regionální spojence, kteří tlačí na uklidnění situace kvůli vlastním ekonomickým zájmům.Dominový efekt: ropa, plyn i hnojivaDopady konfliktu se neomezují pouze na ropu. Výpadky zasahují širší spektrum komodit. Jde o:zkapalněný zemní plyn, zejména z Katarusuroviny pro výrobu hnojiv, například síruinertní plyny, jako je helium pro výrobu čipů„Méně hnojiv znamená menší úrodu. To může spustit celou kaskádu od růstu cen až po migrační vlny,“ upozorňuje Jirušek.Zásadní je i časové zpoždění dopadů. Zatímco ceny pohonných hmot reagují téměř okamžitě, průmyslové a potravinové efekty se mohou projevit až s odstupem měsíců.Globální trh je navíc natolik propojený, že i regiony, které nejsou přímo závislé na dodávkách z Perského zálivu, pocítí sekundární efekt v podobě růstu cen.Náhradní trasy nestačíAlternativy k Hormuzskému průlivu sice existují, jde například o ropovody přes Saúdskou Arábii nebo Spojené arabské emiráty. Jejich kapacita je však omezená. „Ani při využití veškeré infrastruktury se nedostaneme na původní objemy. Budou chybět miliony barelů denně,“ říká Jirušek.To vytváří tlak na ceny a nutí odběratele hledat nové dodavatele. Výsledkem je přeplácení na globálním trhu a další destabilizace cenových hladin. Nejvíce zasažená je Asie, která byla hlavním odběratelem ropy z regionu. Evropa a USA dopady pocítí především nepřímo, prostřednictvím cenových šoků.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně funguje „vyděračský potenciál“ Íránu v praxi a jak na něj reagují velmoci?Co se děje v zákulisí obchodování s ropou a plynem a jak funguje stínová flotila a „přebarvování“ komodit?Jak konkrétně reagují jednotlivé ekonomiky na výpadky dodávek a jak rychle hledají alternativy?Jaká opatření na řešení této krize jsme přijali v Evropě, potažmo v Česku??Proč je česká i evropská debata o energetice stále provinční a co by se mělo změnit?

Zatímco evropský průmysl bojuje s dravou asijskou konkurencí a byrokratickou zátěží, v nenápadné české firmě safetec medical engineering vznikají unikátní stroje, které posouvají hranice moderní medicíny. V pořadu Tech Talk na platformě FocusOn to popisuje její ředitel Václav Kuchta. Společnost, která začínala jako interní dceřiná společnost pro potřeby automatizace vlastního koncernu se stovkami zeměstnanců, se během třinácti let vypracovala v elitního systémového integrátora a dnes realizuje zakázky v hodnotě milionů eur.Historie společnosti je příkladem organického růstu postaveného na hlubokém technickém know-how. Firma vznikla jako cílená reakce na potřeby automatizace v rámci koncernu SFM a safemed, který dnes zaměstnává přibližně 650 až 700 lidí. Původním a jediným úkolem týmu bylo pokrýt potřeby mateřských společností vyrábějících pro farmaceutický a medicínský sektor, kde bylo pole automatizace, minimálně v České republice, dosud vnímáno jako „neorané“.Václav Kuchta, ředitel společnosti, v rozhovoru popisuje, že firma prvních šest až sedm let nemusela řešit obchodní stránku věci, protože byla plně vytížena interními požadavky. ,,Společnost safetec byla založena právě z důvodu pokrytí potřeb těchto společností, co se týče automatizace. Naším hlavním a jediným cílem bylo opravdu automatizovat výrobu v rámci koncernu,“ vysvětluje Kuchta. Postupem času se však ukázalo, že interní zakázky nestačí k plnému vytížení týmu, což vedlo k založení obchodního oddělení a expanzi na volný trh.Český triumf nad německou skepsíJedním z nejvýraznějších milníků je projekt v oblasti urologie, konkrétně výroba linky na speciální kanyly používané v urologii při zavádění katetrů. Tato technologie, založená na formování trubičky z pásoviny, byla pro německé partnery neřešitelným oříškem po dobu více než deseti let. Kvůli neschopnosti sestrojit funkční stroj přišli němečtí inženýři o několik zákazníků a projekt byl téměř definitivně zastaven.,,Naši partneři v Německu s tímto projektem operovali asi 10 nebo 11 let a nemohli přijít na to, jak ten stroj vyrobit. Projekt se málem úplně odpískal s tím, že se nebude realizovat. Pak jsme se toho ujali spolu s naším partnerem a za rok a půl jsme projekt dovedli do zdárného konce,“ popisuje Kuchta zásadní úspěch, který firmě vybudoval obrovské renomé.Ekonomika unikátních řešení a digitalizaceSpolečnost se neorientuje na sériovou výrobu, každý jejich stroj je unikátní řešení šité na míru potřebám zákazníka. Za 13 let existence firma v interní databázi napočítala přibližně 2 500 projektů. Ty nejvýznamnější zakázky se v jejich segmentu pohybují v cenovém rozpětí od 300 000 EUR do 2 000 000 EUR. Podle Kuchty není rozdíl v přístupu k malému či velkému projektu, klíčová je vždy přidaná hodnota pro zákazníka.Vnitřní chod firmy je přitom ukázkou digitální transformace v praxi. Kuchta prosazuje vizi bezpapírové výroby – na dílnách nenajdete tištěné výkresy, ale obří monitory s 3D modely a montážními postupy. ,,Snažíme se, aby člověk nemusel mít u sebe žádné papíry, aby vše bylo digitální, dostupné na jedno kliknutí a aby měl vždy přehled i jasnou představu,“ říká Kuchta.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně funguje technologie tváření urologické jehly z pásoviny a proč je pro lékaře klíčový speciální vryp na její protistraně?Proč musí mít každý farmaceutický výrobek svůj digitální „rodný list“ a jaká data se o něm ukládají do SQL databází pro případnou kontrolu?Podle jakých osobnostních rysů si Václav Kuchta vybírá zaměstnance do týmu, aby v práci „táhli za jeden provaz“ i 12 hodin denně?V čem konkrétně je americká certifikace FDA pro výrobce systémů příjemnější než nařízení a zákony platné v Evropské unii?Jaké konkrétní výhody přineslo zavedení velkých monitorů přímo na montážní dílnu a jak to ovlivnilo chybovost při skládání unikátních strojů?

Válka na Ukrajině odhalila novou realitu bojiště: před drony s termokamerami se téměř nelze schovat. Česká společnost InfraHex však vyvinula unikátní devítivrstvý kompozit, který dokáže lidské teplo pro senzory nepřítele zcela zneviditelnit. S technologií, která stíní i signály 5G či GPS, nyní expanduje do USA a cílí na armádní elity i civilní sektor.Příběh firmy InfraHex se začal psát v roce 2022 jako přímá reakce na vypuknutí konfliktu na Ukrajině. Zakladatel mateřské společnosti Respilon, Roman Zima, tehdy inicioval vývoj materiálu, který by chránil životy vojáků před levnými, ale účinnými termovizemi. InfraHex není pouze prodejcem výstroje, ale především majitelem technologického know-how a patentů. Výrobu finálních produktů, jako jsou speciální maskovací obleky, realizuje ve spolupráci s holdingem Colt CZ Group, konkrétně s dceřinou společností 4M Systems. Právě spojení špičkového výzkumu a silného průmyslového partnera dává českému start-upu ambice uspět na nejnáročnějším trhu světa, tedy ve Spojených státech, kde se soustředí největší komunita tzv. prepperů a vyznavačů survivalu.Devět vrstev neviditelnosti Základem produktu je devítivrstvý laminát, jehož klíčovou složkou je speciální nanomembrána. Tato skladba materiálu zajišťuje nejen tepelnou izolaci, ale i vysokou funkčnost. Podle Ondřeje Procházky z InfraHexu vykazuje materiál extrémní prodyšnost. ,,Náš materiál je šestkrát prodyšnější než Gore-Tex a výška vodního sloupce se pohybuje kolem 11 až 12 metrů, což je naprosto vynikající,'' vysvětluje Procházka.Unikátnost technologie spočívá v tom, že na rozdíl od konkurenčních řešení nemá InfraHex stanovenou limitní životnost, po které by přestal fungovat. Materiál lze navíc běžně udržovat. ,,Lze jej normálně prát v pračce, samozřejmě bez aviváže, podobně jako klasické sportovní oblečení,'' potvrzuje Procházka. Na bojišti pak tato „druhá kůže“ umožňuje operátorům splynout s okolím tak efektivně, že na termovizi jsou prakticky nerozeznatelní od okolního terénu.Data a bezpečnost: Stínění s účinností 99,9 %Kromě maskování v infračerveném spektru objevili vývojáři i další zásadní vlastnost materiálu – schopnost blokovat rádiové signály. Tato verze materiálu funguje jako dokonalá Faradayova klec. ,,Dosahujeme efektivity stínění mezi 99,8 a 99,9 procenta. Skrz materiál nepronikne 3G, 4G, 5G, NFC, Bluetooth ani GPS signál,'' uvádí Procházka s tím, že produkty jako stíněné vaky (dry bagy) využívá policie i armáda při zabavování elektroniky, aby zabránila dálkovému smazání dat.Tato vlastnost má obrovský potenciál i v civilní sféře, zejména v boji proti průmyslové špionáži. Stíněná pouzdra mohou chránit bezkontaktní platební karty, kryptopeněženky nebo klíče od aut před načtením na dálku. ,,Dnes vám nikdo klíč od auta nenamoduluje, pokud ho máte v tomto obalu, protože signál naprosto neprochází ani ven, ani dovnitř,'' dodává Procházka. Bezpečnostní rizika jsou však i důvodem, proč je technologie v evropském právu klasifikována jako vojenský materiál.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dále se dozvíte:Jaké bizarní milostné vzplanutí zažil jeden z hostů během návštěvy ukrajinské delegace v Las Vegas?Proč museli vědci v laboratořích paradoxně snižovat účinnost materiálu, aby nebyl v termovizi „podezřele studený“?Jakým způsobem dokáže tento materiál oklamat rentgeny na evropských letištích a proč je to problém?Která slavná módní návrhářka z Londýna chtěla z vojenského materiálu šít kolekce a proč ji musela firma odmítnout?Jaký trik s AirPody odhalil v praxi na Ukrajině, že materiál skutečně nepropustí vůbec nic?

Pražský kancelářský trh zažívá výrazný tlak. Nových kancelářských ploch vzniká minimum, neobsazenost klesla na 5,9 % a firmy stále častěji řeší, jak pracovat s prostorem, který už jim nemusí vyhovovat. V pořadu Big Deal na platformě FocusOn o tom mluvili Martin Holý ze Scott.Weber Workspace a Radek Oslizlo ze společnosti Novatop. Podle nich se kanceláře mění z pevně daného prostoru na službu, ve které rozhoduje flexibilita, wellbeing, náklady i udržitelnost.Současná situace na pražském trhu, kde neobsazenost kanceláří klesla na pouhých 5,9 %, nutí firmy k radikální změně chování. Podle Martina Holého, komerčního ředitele společnosti Scott.Weber Workspace, již podniky nemohou plánovat své potřeby na roky dopředu, jak bylo zvykem. Flexibilita se tak stává jedinou možnou cestou, jak držet krok s trhem a efektivně reagovat na měnící se počet zaměstnanců i podíl práce z domova.Trend potvrzují i čísla: přestože flexibilní kanceláře tvoří zatím zhruba 3,6 % celkového trhu, jejich obsazenost dosahuje vysokých 91,8 %. „V dnešní době skutečně firmy, ať už jsou to střední nebo větší podniky, nahlížejí na flexibilní kanceláře jako na moderní a racionální řešení. Dříve to bylo stále vnímáno tak, že je to prostředí spíše pro digitální nomády nebo začínající firmy a startupy, ale to už je úplně jinak,“ vysvětluje Martin Holý. Moderní poskytovatelé dnes nabízejí tzv. Managed Office Solution, kdy firma získá to nejlepší z obou světů, tedy vlastní plně přizpůsobený prostor se všemi výhodami prémiového servisu s nulovými počátečními investicemi a flexibilní délkou smlouvy.Paralelně s proměnou využívání prostor se mění i samotná technologie výstavby. Radek Oslizlo, technický ředitel společnosti Novatop, vidí budoucnost v masivním dřevě. Přestože je podíl dřevostaveb na trhu administrativních budov v Česku zatím minimální, potenciál pro růst je obrovský, zejména v porovnání se západními metropolemi, kde podíl flexibilních a ekologických ploch přesahuje 10 %.„Nejefektivnější jsou z pohledu české legislativy čtyři podlaží. Tato výška ještě nevyžaduje instalaci sprinklerových systémů a umožňuje architektům více pracovat s pohledovým dřevem v interiéru, jelikož požárně bezpečnostní pravidla jsou v tomto režimu mírnější,“ uvádí Oslizlo. Ačkoliv je možné stavět i do výšky sedmi pater, dřevo v takovém případě musí ustupovat přísným technickým podmínkám a ekonomická výhodnost se vytrácí.Ekonomika udržitelnosti: ESG jako nutnost pro financováníInvestice do ekologických budov již nejsou jen otázkou image, ale čistě ekonomickým kalkulem. Pro banky a investory je klíčový energetický standard budovy. Podle dostupných dat je 32 % investorů ochotno zaplatit za budovy splňující standardy ESG vyšší cenu. Radek Oslizlo zdůrazňuje, že energetická třída zásadně ovlivňuje zástavní hodnotu nemovitosti, protože banky dnes odmítají financovat objekty v energetických třídách D, F nebo G.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč je pro firmy výhodnější „outsourcovat“ život v budově profesionálnímu operátorovi místo vlastní správy?Jaké konkrétní akustické vrstvy musí dřevostavba mít, aby se vyrovnala zvukové izolaci betonu?V čem spočívá největší riziko rekonstrukce u klasických staveb oproti montovaným dřevostavbám?Jakým způsobem dokážou flexibilní operátoři „aktivovat“ i prázdné bankovní paláce?Proč se u dřevostaveb musí jinak navrhovat rozvody vzduchotechniky a chlazení, aby nebyla narušena estetika stropu?

České firmy dnes čelí dlouhodobému nedostatku pracovníků a nábor se stává jedním z klíčových faktorů úspěchu podnikání. Podle Táni Strojné, předsedkyně Svazu personalistů ČR, už HR dávno není jen administrativní funkce. V rozhovoru v pořadu Válka o lidi vysvětluje, proč musí firmy přehodnotit přístup k náboru, jaké jsou nejčastější motivace lidí ke změně práce a proč je dnes práce s lidmi strategickou součástí byznysu.  Český pracovní trh se v posledních letech výrazně proměnil. Firmy napříč odvětvími čelí situaci, kdy je kvalitních zaměstnanců dlouhodobě nedostatek. Právě tento vývoj podle Táni Strojné zásadně změnil postavení HR oddělení ve firmách. „Pokud chtějí firmy uspět a plnit své byznysové cíle, bez lidí to prostě nejde,“ říká Strojná.  Dříve přitom podle ní HR často hrálo spíše administrativní roli. Staralo se především o pracovní smlouvy, mzdy nebo interní komunikaci. Dnes se ale stále více stává strategickým partnerem vedení firmy.Za změnou stojí především situace na trhu práce. Nízká nezaměstnanost a rostoucí konkurence mezi zaměstnavateli nutí firmy přemýšlet o náboru a práci s lidmi mnohem systematičtěji.Personální agentury nejsou známkou slabosti firmyJedním z témat rozhovoru bylo také využívání personálních agentur. Podle Strojné nejde o signál, že by nábor ve firmě nefungoval. „To vůbec ne. Vždy záleží na náborových potřebách společnosti,“ vysvětluje.  U menších firem se často stává, že HR oddělení řeší široké spektrum úkolů a nemá kapacitu věnovat se náboru naplno. Ve větších společnostech je zase počet otevřených pozic natolik vysoký, že interní tým potřebuje externí podporu. „Personální agentura dokáže velmi rychle akcelerovat proces hledání lidí,“ dodává Strojná.  Agentury mají podle ní výhodu v tom, že se na nábor specializují. Znají situaci na trhu práce, mají vlastní databáze kandidátů a dokážou firmám rychle říct, zda je jejich nabídka konkurenceschopná.Proč lidé mění práci: čtyři hlavní motivaceZkušenosti z náboru podle Strojné ukazují, že většina lidí mění zaměstnání z poměrně jasně definovaných důvodů. „Podle mě existují čtyři hlavní motivace ke změně práce,“ říká.  První je problém s nadřízeným. Druhým důvodem bývají finance, například situace, kdy zaměstnanec nedostane slíbené přidání nebo není spokojený se způsobem odměňování.Další motivací může být nejasná organizace práce nebo chaotické řízení firmy. Zaměstnanci podle ní často odcházejí také kvůli atmosféře v týmu.Právě pochopení těchto motivací je podle Strojné klíčové pro úspěšný nábor. Personalista musí při rozhovoru s kandidátem zjistit, co přesně ho vede ke změně zaměstnání.Nábor není jen o reakci na inzerátPodle Strojné je jednou z největších chyb personalistů pasivní přístup k náboru. Firmy často očekávají, že kandidáti sami zareagují na pracovní inzerát. V realitě ale většina kvalitních pracovníků už někde zaměstnaná je.Personalista proto musí aktivně pracovat s motivací kandidátů a snažit se je přesvědčit, aby se přišli alespoň podívat na pracovní pohovor. „Podstata náboru je dostat kandidáta na osobní setkání,“ vysvětluje Strojná.  Proto doporučuje například pozvat kandidáta na krátkou návštěvu firmy, ukázat mu pracovní prostředí a představit budoucí kolegy.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně funguje spolupráce firem s personálními agenturami při hledání zaměstnanců?Jak personalista pracuje s kandidátem, který už má konkurenční nabídku práce?Jaké konkrétní chyby dělají firmy při náboru nových zaměstnanců?Jak se podle Táni Strojné změnilo postavení HR ve firmách za posledních deset let?Jak mohou manažeři zlepšit práci s lidmi a snížit fluktuaci zaměstnanců?

Česká energetika stojí na prahu zásadní proměny. Zatímco se stát obává nedostatku elektřiny a nutnosti jejího masivního dovozu, projekt společnosti EnVys nabízí cestu přímého vlastnictví zdrojů. Ondřej Doležal v rozhovoru pro Green Spin vysvětluje, jak mohou obce, firmy i domácnosti skrze PPA kontrakty získat kontrolu nad cenami energie na desítky let dopředu a proč je spoléhání se na burzovní trh „čistou ekonomickou sebevraždou“.Základem ambiciózního plánu společnosti EnVys je využití takzvaných PPA kontraktů (Power Purchase Agreement). Jde o dlouhodobé smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené přímo mezi výrobcem a konečným zákazníkem. V tomto modelu se zcela vynechává energetická burza, což umožňuje stabilizovat cenu bez ohledu na výkyvy globálního trhu. Podle Ondřeje Doležala je EnVys unikátní svou strukturou. Společnost je spoluvlastněna samotnými zákazníky, především obcemi ze sedmi krajů České republiky.„Zákazníci si koupí výkon té elektrárny a ta potom nevyrábí pro burzu, ale dodává elektřinu napřímo do jejich odběrných míst,“ vysvětluje princip fungování Doležal. Tento přístup podle něj řeší i sociální rozměr energetiky, podobně jako obce spravují dodávky vody. „Naše vize je vytvořit platformu, kterou budou spoluvlastnit její zákazníci. Kdokoliv, kdo se chce vydat podobnou cestou, je v České republice vítán,“ doplňuje s tím, že cílem je ochránit spotřebitele před cenami, které by mohly bez vlastních zdrojů šplhat k osmi tisícům korun za megawatthodinu.Ekonomika větruPro průměrného spotřebitele jsou klíčová především čísla a reálná úspora. EnVys pracuje s modelem rezervace výkonu, kdy zákazník zaplatí svůj podíl na začátku a následně odebírá elektřinu z vlastní výroby; pokud elektrárna vyrobí méně, rozdíl se dokupuje na trhu. Pro byt o dispozici 2+1 se spotřebou kolem 2,3 MWh ročně vychází potřebný podíl na výkonu větrníku na 0,9 kW, což představuje jednorázovou investici 90 000 Kč bez DPH. U rodinného domu se spotřebou 10 MWh ročně se investice pohybuje kolem 450 000 Kč bez DPH za 4,5 kW výkonu.„Při započtení moderní životnosti elektráren, která dosahuje až 35 let, se dostáváme na cenu silové elektřiny zhruba jednu korunu za kilowatthodinu bez DPH,“ vypočítává Doležal. Výhodou větru oproti fotovoltaice je navíc jeho časová efektivita. Zatímco solární panely nevyrábějí zhruba 50 % času, moderní větrné elektrárny stojí pouze 20 % času. Pokud elektrárna vyrobí více, než zákazník spotřebuje, přebytek je prodán a připsán klientovi ve formě přeplatku.Odolnost vůči krizi a desetileté lhůtyČeská republika se v následujících pěti letech pravděpodobně stane čistým dovozcem elektřiny, přičemž predikce hovoří o importu až 30 % celkové spotřeby. Doležal varuje, že nedostatek komodity nikdy nevede k jejímu zlevnění, a proto je „vyvázání se z burzovního šílenství“ jedinou logickou obranou. „Spoléhat se na burzu a makroekonomické jevy je čistá ekonomická sebevražda,“ říká rezolutně Doležal s odkazem na zkušenosti z uplynulých energetických krizí.Ačkoliv schvalovací procesy pro větrné parky v Česku trvají často i 10 let, EnVysu se daří lhůty zkracovat. Společnost již odevzdala první studii EIA a očekává získání prvních stavebních povolení ještě v letošním roce. Aktuálně rozvíjí 10 lokalit současně, přičemž celkový plán počítá s výstavbou 30 až 50 větrných elektráren. Náklady na jednu moderní větrnou věž se přitom pohybují kolem 270 milionů korun.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně vypadá kalkulačka, která počítá spotřebu domácnosti v 15minutových intervalech podle diagramů ERÚ?Jakým způsobem probíhá financování v prvních 18 měsících projektu a proč Ondřej Doležal investoval vlastní prostředky?Jaké jsou detaily „protišmejdské“ novely energetického zákona, na které se host osobně podílel?Proč jsou lopatky moderních větrníků Vestas konstrukčně odlišné od těch, které známe z minulosti?Jaké konkrétní politické kroky v roce 2022 ovlivnily současný stav emisních povolenek pro budovy?

Účetnictví není o daních, ale zejména o řízení firmy. Jak v pořadu Byznys DNA na platformě FocusOn upozorňuje Michal Daňsa z BDO pouze čtvrtina má k dispozici čísla v reálném čase. A to může být pro byznys zásadní problém.Většina podnikatelů vnímá účetnictví jako administrativní zátěž spojenou s placením daní. Tato optika je však chybná. Podstata oboru netkví v pouhém vyplnění daňového přiznání, ale v poskytování zpětné vazby o kondici firmy. Správně vedené účetnictví by mělo majiteli jasně říkat, kde jsou jeho silná a slabá místa a na co se má v rámci strategie zaměřit.„Bohužel v Česku je účetnictví pořád hodně spjato s daněmi, což se promítá i do účinnosti nového zákona o účetnictví, která se pravděpodobně posune až na rok 2029, a to zejména z důvodu chybějící provázanosti s daňovou legislativou,“ vysvětluje Daňsa.Pokud firma nevyužívá účetní data k řízení, často se o problémech dozví až ve chvíli, kdy je pozdě, typicky při problémech s likviditou nebo insolvencí.Propast v datechZásadním tématem moderního finančního řízení je dostupnost a aktuálnost informací. Aktuální průzkumy ukazují na varovný nepoměr mezi tím, co manažeři dostávají, a tím, co by skutečně potřebovali k efektivnímu rozhodování.,,S živými daty, se kterými lze skutečně pracovat, operuje pouze asi 24 % firem. Zbylých 76 % pracuje s daty ex post – v lepším případě po DPH, v horším případě jednou za rok po závěrce. To je pro řízení firmy obrovský problém,'' uvádí Michal Daňsa. V dnešní digitální době je přitom online přístup k číslům klíčový pro sledování cash flow, návratnosti investic i celkové výkonnosti firmy.Paretovo pravidlo a slepá místa digitalizaceOptimalizace procesů ve firmách často naráží na nepochopení tzv. Paretova pravidla. Podle Daňsy totiž v praxi platí, že menší část procesů generuje většinu nákladů, firmy se ale často soustředí na opačný konec.,,Společnosti investují např. do automatizace reportingu, aby se majiteli s daty dobře pracovalo, což je samozřejmě správně, avšak velmi často nemají zoptimalizovaný / zautomatizovaný proces sběru dat a zaměstnávají davy účetních, kteří ručně přepisují doklady. Právě tam lze procesy velmi rychle zefektivnit,'' podotýká. Výsledkem jsou sice moderní dashboardy, ale postavené na neefektivně získaných datech.Nejčastější chyby: odpisy, zásoby a skrytá rizikaV praxi se podle Daňsy opakují stejné chyby, které výrazně zkreslují ekonomickou realitu firmy. Jednou z nich je odepisování majetku čistě podle daňových pravidel, nikoliv podle jeho skutečné životnosti.Další častou chybou je podcenění práce se zásobami nebo rezervami. Firmy například nepočítají s náklady na budoucí reklamace nebo soudní spory.,,Firmy vykazují vysoké tržby i marže, ale netvoří odpovídající rezervy. Další rok pak tyto náklady výrazně ovlivní výsledek hospodaření a jednotlivá období jsou nesrovnatelná,'' upozorňuje Daňsa. Účetní jako vymírající druh? AI mění pravidla hryDebaty o tom, že umělá inteligence nahradí účetní, se objevují už několik let. Realita je ale jiná – profese se spíše transformuje. ,,Nebudeme zapisovat data ani dělat rutinní činnosti, ale účetní bude dál nastavovat systémy a bude pravou rukou podnikatele,'' říká Daňsa. Podle něj AI už dnes zvládne generovat reporty nebo automaticky pracovat s daty z ERP systémů. Úplné nahrazení lidského faktoru ale neočekává dříve než za 20 až 30 let.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se:Jaké KPI by měl sledovat startup oproti zavedené firmě?Proč může být interní účetní pro malou firmu náklad přes 2 miliony ročně?Jak vybrat správný ERP/CRM systém a nespálit rozpočet?Jak pomocí účetnictví simulovat budoucí vývoj firmy? Proč by digitalizaci neměli řídit IT technici, ale uživatelé?

Před sedmnácti lety začínal jako řidič dodávky s hračkami, který po nocích ručně spravoval e-shop v Excelu. Dnes Tomáš Nývlt, vedoucí týmu ve společnosti Coalios, pomáhá firmám nasazovat umělou inteligenci a automatizovat procesy. V rozhovoru pro Focuson.cz popisuje vlastní profesní cestu i to, proč je pro moderní firmy klíčové přestat „datlovat“ a začít část práce delegovat technologiím.  Tomáš Nývlt zahájil svou podnikatelskou dráhu před sedmnácti lety. Jeho motivace byla čistě praktická. Jako řidič rozvážející hračky po celé republice se denně pohyboval v tomto sortimentu, a když se mu narodila dcera, rozhodl se založit vlastní e-shop Hračkoviště. Tehdejší realita správy dat však byla na hony vzdálená dnešním standardům. Veškeré procesy, od nahrávání obrázků po párování produktů, probíhaly ručně.  V začátcích podnikání Nývlt kombinoval hlavní pracovní poměr řidiče s administrativou vlastního byznysu, která často končila až ve dvě nebo ve tři hodiny ráno. Logistickým symbolem jeho tehdejšího podnikání byla modrá Škoda Felicia, která v polorozpadlém stavu denně rozvážela po Praze až 500 kilogramů kávy a dalšího zboží. ,,Dřív nebyly takzvané krabice. Kdo si chtěl založit vlastní e-shop, musel ho řešit mnohem složitěji a často si na to sám nestačil,“ vzpomíná Tomáš Nývlt.Automatizace jako lék na nedostatek lidíDnešní trh nabízí radikálně odlišné možnosti. Zatímco dříve bylo spuštění e-shopu výrazně složitější, dnes jej lze podle Nývlta rozjet během několika desítek minut, a to v základní verzi i zdarma. Hlavním benefitem digitalizace však podle něj není jen rychlost startu, ale především schopnost reagovat na nedostatek lidí na trhu. Automatizace fakturace a dalších rutinních procesů uvolňuje ruce zaměstnancům, kteří bývají přetíženi i dvanáctihodinovými směnami.  Podle zkušeností z praxe je právě automatizace rutinních úkonů klíčem k růstu. Nývlt popisuje příklad firmy, kde zavádějí automatickou fakturaci: zaměstnanci pouze vykazují práci a systém sám vystavuje faktury. Majitel tak může lidský potenciál přesunout na smysluplnější činnosti. V ekonomickém kontextu se proto investice do softwaru stává přímou odpovědí na nedostatek pracovní síly.  AI agenti a personalizace: další fáze digitálního vývojeDalším stupněm digitální proměny je nasazování umělé inteligence. Nývlt vidí velký potenciál v AI agentech, kteří za uživatele dokážou provádět nákupy nebo přizpůsobit webové rozhraní konkrétním potřebám návštěvníka v reálném čase. Jako příklad uvádí web, který se jinak zobrazí rodině hledající pobyt na horách a jinak jednotlivci či páru.  Navzdory technologickému pokroku jsou však firmy podle něj na adaptaci AI stále málo připravené. Překážkou je nedůvěra části starší generace i obava, že lidé kvůli technologiím zhloupnou. „Pojďme AI brát jako pomocníka, jako dalšího zaměstnance, který nám pomůže s procesy, abychom nemuseli hodiny čekat a všechno datlovat,“ dodává. Cílem podle něj není nahrazení lidí, ale omezení byrokracie a rutiny.  Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se:Jaké konkrétní chyby dělal Tomáš Nývlt při ruční správě dat a skladů v začátcích podnikání?Proč by dnes místo vlastního řešení zvolil standardizovaný systém a reporting hned od začátku?Jak může automatická fakturace a další automatizace ulevit lidem, kteří dnes pracují i dvanáct hodin denně?Jak si představuje budoucnost AI agentů a personalizovaných webů?Proč je podle něj digitalizace důležitá nejen pro růst firmy, ale i pro rodinu a osobní život podnikatele?

Státní aparát prochází tichou, ale zásadní restrukturalizací. V pořadu Rušičky na platformě FocusOn upozorňuje bývalý vedoucí Krizového informačního týmu (KRIT) na Ministerstvu vnitra Jan Paťawa, že tým, který koordinoval komunikaci během povodní i migračních vln, končí ve své dosavadní podobě a jeho agenda se rozpouští v běžném PR oddělení. Podle něj jde o riskantní krok, který může v době budoucích environmentálních či bezpečnostních hrozeb vést k nejednotnosti státních institucí a oslabení důvěry občanů. Zatímco v Británii na podobných agendách pracují tisíce lidí, české jádro o osmi expertech nyní ztrácí autonomii.Situace na Ministerstvu vnitra není izolovaným incidentem, ale součástí širšího trendu v rámci státní správy. Jak v rozhovoru upozornila moderátorka Veronika Víchová, podobný osud potkal i odbor strategické komunikace na Úřadu vlády, který byl rozpuštěn, a agendu na Ministerstvu zahraničních věcí, jež se přesunula přímo pod gesci ministra. Tato fragmentace odborných pracovišť vzbuzuje otázky o dlouhodobé stabilitě informační bezpečnosti státu.Jan Paťawa potvrzuje, že krizová komunikace se nyní přesouvá pod oddělení PR. Podle něj je však mezi těmito pojmy zásadní rozdíl. ,,PR dělá opravdu public relations ministrovi, popřípadě úřadu, kdežto krizová komunikace se snaží mít ve středu občana, tak, aby byly veškeré výstupy podřízeny jeho potřebám,“ vysvětluje Paťawa. Upozorňuje, že bez autonomního týmu hrozí, že v momentě krize převáží politické zájmy nad čistě informativní službou veřejnosti.Pět lidí proti tisícům v zahraničíPři pohledu na personální zajištění strategické komunikace působí český tým ve srovnání se západními spojenci skromně. Jan Paťawa v rozhovoru upřesnil, že jeho tým tvořilo pouhých 5 kmenových zaměstnanců a 3 externí spolupracovníci. Přestože šlo o malou skupinu, jejich ambicí bylo vytvořit metodické zázemí, které by umožnilo státu mluvit „jednou řečí“. Pro srovnání Paťawa uvedl, že například ve Velké Británii disponují obdobné útvary kapacitami čítajícími až tisíce členů.Důvodem pro zrušení těchto týmů mohou být i politické sliby. Paťawa připouští, že řada vládních stran měla zrušení této agendy přímo ve svých předvolebních programech. Zároveň však vidí chybu i na straně expertů: ,,Nebyli jsme schopni srozumitelně vysvětlit a přesvědčit představitele státu o naší potřebnosti,“ dodává. Ekonomický dopad rozpuštění osmičlenného týmu na státní rozpočet bude minimální, avšak ztráta know-how a vybudovaných kontaktů může být v budoucnu vyčíslena mnohem dráže.Lekce z povodní a riziko informačního vakuaVýznam koordinované komunikace se v praxi ukázal během povodní v roce 2024. Stát tehdy začal s varováním tři dny dopředu a veškeré aktivity členů vlády byly koordinovány tak, aby občan dostával ucelené informace na jednom místě. Podle Paťawy je právě toto moment, kdy se investice do strategické komunikace vrací. Bez centrálního koordinačního prvku hrozí chaos, kdy různé úřady vydávají protichůdná sdělení a občan neví, čím se řídit.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč přesun krizové komunikace pod PR může v praxi znamenat chaos v informování veřejnosti?Jak fungovala koordinace státu během povodní a proč bylo klíčové, aby všechny instituce „mluvily jednou řečí“?Jaké know-how, metodiky a kontakty tým KRIT budoval – a co hrozí, že jeho zánikem zmizí?Proč se stát a firmy míjejí ve vzájemných očekáváních během krizí a co to znamená pro fungování infrastruktury?Jak stát pracuje s informacemi v krizových situacích a proč je klíčové zaplnit informační prostor dřív než dezinformace?

Organizovaný zločin není jen o střelbě v ulicích, ale především o precizně nastaveném byznys modelu, který dokázal přežít celé století. Ve speciální sérii pořadu Wiseguy rozkrývá odborník na italsko-americkou mafii Jan Nápravník ekonomické pozadí organizace. Ta se z ochránce chudých přistěhovalců transformovala v miliardový konglomerát ovládající odbory, hazard i stavebnictví.Pojem „Wiseguy“ v americké angličtině označuje člověka, který je zasvěcený do světa mafie jako takové a “ví”. Podle Jana Nápravníka se takto členové italsko-americké mafie začali titulovat zhruba od 70. let minulého století, přičemž samotné slovo se v USA používá již přes dvě století. Jde o lidi, kteří prošli iniciačním rituálem (byli tzv. made) a jsou pevnou součástí mafiánské rodiny.Mafie, respektive její v Americe nejpočetnější představitel, Cosa Nostra (v překladu „Naše věc“), je organizace s kořeny na Sicílii z počátku 19. století. „Cosa Nostra byla vytvořena obyčejnými lidmi, kteří se Na Sicílii buď přímo živili zločinem, nebo naopak za úplatu bránili chudé lidi, kteří nemohli jít za policií,“ vysvětluje Nápravník. Tento model se plynule přesunul do USA, kde italská mafie postupně porazila tu irskou, židovskou ale i konkurenční Camorru.Ekonomika ghetta Masivní vlna imigrace souvisela se sjednocením Itálie v roce 1860, kdy se na Sicílii změnil režim a lidé přicházeli o práci. První lodě s migranty překvapivě nemířily do New Yorku, ale od začátku 60. let 19. století do New Orleans. Italové zde přijímali práci v močálech a bažinách, kterou dominantní irské obyvatelstvo odmítalo vykonávat. Italové se do oblasti východního pobřeží začali přesouvat až později.S tím související newyorská “ghetta”, jako Little Italy, East Harlem nebo Bronx, fungovala jako uzavřené komunity plné italských přistěhovalců. Mafie zde působila jako nezákonná prodloužená ruka státu, která imigrantům pomáhala získat byt či práci, protože Italové tehdy neuměli jazyk a úřady byly většinově pod kontrolou etnických Irů. První zisky pro vznikající organizovaný zločin generovalo vybírání výpalného a kontrola přístavů. Již koncem 80. let 19. století se v New Orleans poprvé oficiálně v policejním záznamu objevilo slovo „mafie“, když zločinci blokovali vykládku lodí, dokud kapitáni nezaplatili výpalné.Prohibice: Zlatý věk?Postupem času se mafie začala přetvářet a z přístavů se posouvala dále do měst a do vnitrozemí. Rapidní vzestup sledujeme od roku 1920, kdy vešel v platnost 18. dodatek ústavy Spojených států, známý jako Volstead Act nebo zjednodušeně prohibice. Prodej nelegálního alkoholu během této doby znamenal pro mafii zlatou éru. Vnitřní napětí mezi starou školou a novými progresivními mafiány vyvrcholilo v letech 1930 a hlavně 1931 tzv. Castellammarskou válkou. Strategický obrat provedl mafiánský vizionář Lucky Luciano, který nechal odstranit tehdejší lídry Masseriu i Maranzana.„Luciano poté ustanovil takzvanou Komisi, což je organizace, kde pět nejdůležitějších rodin z New Yorku, které vzešly z  války a měly v ní svého zástupce. Komise sloužila jako vrcholný orgán mafie v případech, kdy Rodiny potřebovaly probrat strategii nebo klíčové kroky pro organizovaný zločin. Jako příklad můžeme uvést schvalování nových členů,“ popisuje Nápravník. Tento systém časem umožnil mafii ovládnout legální byznysy, jako jsou stavebnictví, odbory či odvoz odpadu.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhá iniciační rituál, při kterém kape krev na fotku svatého a pálí se v ruce? Proč ředitel FBI J. Edgar Hoover až do 70. let tvrdil, že mafie neexistuje, a jaké teorie vysvětlují jeho nečinnost? Proč staří donové oficiálně zakazovali obchod s drogami, ale zároveň od svých vojáků přijímali peníze, které z nich pocházely? Jak se stalo, že se v New Yorku ustálilo právě pět rodin a proč nesou jména svých šéfů z 60. let? Které konkrétní knižní „bible“ a seriály o Atlantic City doporučuje Jan Nápravník pro pochopení historie organizovaného zločinu? 

Přechod z klidného prostředí advokátní kanceláře do hlučného světa betonáren nemusí být pro každého. Petra Čopová, jednatelka společnosti CS-Beton, však tento krok udělala před deseti lety a dnes spoluřídí rodinný podnik, který atakuje dvoumiliardový obrat. V rozhovoru pro Focuson.cz popisuje, jaké výzvy přináší krize stavebnictví, proč je beton stále nenahraditelný a jak do ryze mužského prostředí vnáší ženský element.Společnost CS-Beton patří mezi klíčové hráče na českém trhu se stavebními materiály. S ročním obratem pohybujícím se těsně pod hranicí 2 miliard korun představuje stabilní pilíř českého průmyslu. Přestože se jedná o rozsáhlý kolos, uvnitř stále funguje jako semknutá rodinná firma, kde má každý své jasně definované místo. Zatímco otec zakladatel si drží supervizi nad technickými investicemi a výstavbou, bratr Petry Čopové se stará o nákup a prodej.Petra Čopová, která do firmy přišla z prostředí advokacie, má dnes na starosti zejména personální agendu, kontrolu smluv a dohled nad efektivitou výroby. „Advokacie mě velmi bavila, ale věděla jsem, že v určitý moment zdědím část firmy. Jako právnička jsem chápala, jak těžké by to mohlo být, kdybych oboru nerozuměla,“ vysvětluje své rozhodnutí opustit právní praxi a nastoupit do rodinného podniku.Krizový management a akviziční výzvyZlomovým obdobím pro firmu i Petru Čopovou byl rok 2019, kdy společnost koupila dva nové závody v zanedbaném stavu. Následný příchod pandemie covidu-19 v roce 2020 přinesl bezprecedentní problémy: od narušených dodavatelských řetězců až po účetní nesrovnalosti v koupených firmách. Čopová musela osobně převzít řízení jednoho ze závodů, aby udržela morálku zaměstnanců a zajistila chod výroby v extrémních podmínkách.Tato zkušenost byla pro ni zrychlenou školou podnikání. „Během jednoho roku jsem se naučila tolik, co jindy za deset let. Bylo to šílené období, kdy jsme lidem dávali potvrzení, aby vůbec mohli dojet do práce, a seděli jsme v rouškách ve dvanácti lidech u stolu,“ vzpomíná na krizové řízení. Právě tyto zkušenosti nyní firmě pomáhají čelit současné nejistotě na trhu s energiemi a kolísajícím cenám vstupních materiálů.Trh s nemovitostmi v útlumu: spásou jsou dálniceSoučasná situace na stavebním trhu vykazuje značné výkyvy. CS-Beton v posledním roce zaznamenal citelný pokles poptávky v segmentu drobné zahradní architektury, tedy dlažeb a plotů pro rodinné domy. Podle Čopové za tím stojí nejen nepodařená digitalizace stavebního řízení a novela zákona, ale především vysoké ceny nemovitostí a kritický nedostatek pracovních sil, které by materiál zpracovaly.Výpadek v soukromém sektoru se však firmě daří kompenzovat díky velkým státním zakázkám. CS-Beton dodává komponenty pro výstavbu dálnic a kanalizací nejen v České republice, ale také na Slovensku a v Německu. „To, co jsme ztratili na menších stavbách, jsme dohnali na těch velkých. Státní zakázky nám nyní velmi pomáhají, protože rozestavěnost infrastruktury je v těchto letech vysoká,“ podotýká jednatelka k aktuální strategii.Pracovní síla z Filipín a budoucnost betonuJedním z nejpalčivějších problémů, kterým CS-Beton čelí, je nedostatek lidí ochotných pracovat v náročném provozu. Firma proto začala využívat vládní programy pro nábor zahraničních pracovníků. Kromě Ukrajinců se v provozech osvědčili zejména pracovníci z Filipín, které si vedení pochvaluje pro jejich pracovitost a spolehlivost. Bez těchto externích zdrojů by bylo udržení současného tempa výroby prakticky nemožné.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak probíhalo „krizové řízení“ v roce 2020? Proč jsou filipínští pracovníci pro CS-Beton klíčoví? Jak vypadá „mír“ v rodinném byznysu po deseti letech? Proč otec zakladatel odmítá odejít do důchodu? Jak Petra Čopová krotí „čtyři kohouty“ ve vedení? 

Praha získává po desetiletích nový most přes Vltavu. Dvorecký most, jehož návrh vzešel z mezinárodní soutěže se 47 návrhy, má ambici stát se nejen dopravní tepnou pro MHD, ale i katalyzátorem proměny veřejného prostoru. Architekt Radek Šíma z Ateliéru 6 v pořadu Next Stop na platformě FocusOn popisuje, jak vznikal projekt, který propojuje techniku, urbanismus i umění.Dvorecký most vznikl na základě mezinárodní dvoukolové soutěže, která patřila k největším architektonickým kláním v Praze posledních let. V prvním kole se představilo celkem 47 návrhů, do finále postoupilo pouze sedm týmů.Konkurence byla přitom anonymní: architekti nevěděli, proti komu stojí. Až zpětně se ukázalo, že mezi účastníky byl i světově uznávaný architekt Santiago Calatrava. Radek Šíma přiznává, že právě tato anonymita sehrála klíčovou roli: „Soutěž byla anonymní, takže jsme nevěděli, kdo tam je. Člověk se tím vlastně nezabývá a soustředí se jen na samotný návrh.“Výsledek pak přišel překvapivě rychle. „Jeden den jsme se z médií dozvěděli, že jsme vyhráli, šli jsme to oslavit. A druhý den jsme zjistili, kdo skončil druhý, a šli jsme to oslavit znovu.“Most jako součást města, ne dominantaZásadní rozhodnutí padlo už na začátku návrhu: most neměl být ikonickou dominantou, ale přirozenou součástí městského celku. Tento přístup vychází z analýzy historických pražských mostů, které – navzdory různým epochám – sdílejí společné rysy: obloukové konstrukce, absenci horní mostovky a masivní pilíře přes celou šířku.Podle Šímy právě respekt k tomuto kontextu rozhodl: „Uvažovali jsme o Praze a o tom místě jako takovém. O plastičnosti města a o tom, co z něj dělá Vltava.“ Výsledkem je most, který se nesnaží konkurovat Vyšehradu ani vytvářet novou dominantu, ale zapadá do panoramatu.Kubismus jako důsledek techniky, ne styluVýsledná podoba mostu, která evokuje český architektonický kubismus, nebyla podle Šímy primárním estetickým záměrem, ale vyplynula z extrémně náročných technických parametrů. Most musí překonávat dvě zásadní šikmosti: půdorysnou, kdy osa mostu svírá s tokem řeky ostrý úhel, a výškovou, neboť most stoupá o téměř 10 metrů, aby překonal Strakonickou ulici a napojil se na Zlíchovskou estakádu.Tato geometrická hra s prostorem vedla k vytvoření unikátního tvarosloví. Šíma vysvětluje, že při skloubení požadavků na plnou šířku pilířů, obloukový motiv a šikmé vedení mostu se v návrhu postupně začal objevovat fenomén šikmosti. Když pak tým převedl návrh do 3D modelu, ukázalo se, že se v něm zrodil kubismus. Most tak reaguje na blízkou Podolskou vodárnu i kubistické domy pod Vyšehradem, čímž organicky zapadá do historického kontextu Prahy.Aktivace vnitřní periferie skrze umění a landartEkonomický a společenský přínos stavby nespočívá pouze v dopravě, ale také v kultivaci zanedbaných území na obou březích. V Podolí i na Zlíchově vznikají díky spolupráci s výtvarníkem Kryštofem Kinterou multifunkční prostory, které mají přilákat veřejnost. V Podolí vzniká pod mostem, jenž je široký 16 metrů a zastřešuje plochu o délce 40 metrů, zóna pro volnočasové aktivity včetně arény pro divadlo či autorská čtení nebo schodů do vody pro otužilce.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké kompromisy musel architekt dělat během stavby a kde naopak odmítl ustoupit?Proč měl Dvorecký most během realizace mezi stavbaři i „hanlivé přezdívky“?Jak probíhala komunikace s Kryštofem Kinterou a proč se nakonec rozhodl „nezasahovat“ do samotného mostu?Jaké konkrétní situace vedly architekta k pochybnostem o správnosti návrhu?Jak dnes Ateliér 6 pracuje s umělou inteligencí a jak ovlivňuje návrhový proces?

Současné krize nejsou podle geologa a popularizátora vědy Václava Cílka izolovanými událostmi, ale součástí hlubší proměny světového řádu. V pořadu Přežít na platformě FocusOn upozorňuje, že Evropa vstoupila do období zvýšené nestability, v němž se mohou kumulovat geopolitické konflikty, výpadky infrastruktury i společenské napětí. Podle něj by stát, firmy i domácnosti měly počítat s tím, že krizové situace budou v příštích letech častější.Podle Václava Cílka dnes svět prochází obdobím zásadní přeměny mocenského uspořádání. Přirovnává jej k historickým momentům, kdy se měnily dominantní světové velmoci a vznikal nový geopolitický řád.„Něco v nás si uvědomuje, že svět, tak jak jsme ho znali, se bortí,“ říká Cílek. Právě období, kdy staré struktury slábnou a nové ještě nejsou pevně etablované, bývá podle něj historicky spojeno s vyšší mírou nestability a nejistoty.Konflikt s Čínou může Evropu zasáhnout přes infrastrukturuJedním z nejrizikovějších scénářů je podle Cílka případný konflikt mezi Spojenými státy a Čínou. Česká republika by podle něj nemusela být zasažena přímo, dopady by se však mohly projevit skrze infrastrukturu. „V okamžiku konfliktu s Čínou si myslím, že první věc, která nám hrozí, je blackout,“ upozorňuje.Vedle energetiky zmiňuje také ohrožení logistických a dodavatelských řetězců, na nichž je evropská ekonomika silně závislá.Další pandemie může přijít kolem roku 2030Dalším rizikem je podle Cílka možnost nové pandemie. Odkazuje přitom na odborné odhady, podle nichž se větší pandemické vlny mohou opakovat přibližně v desetiletých cyklech.„Typicky to chodí po deseti letech, takže okolo roku 2030 může dojít k nějaké další vlně,“ říká. Zároveň upozorňuje, že přesné načasování ani sílu další pandemie nelze předvídat.Potraviny a voda jako bezpečnostní faktorVýznamným tématem budoucnosti bude podle Cílka i potravinová a vodní bezpečnost. Rostoucí klimatická nestabilita může ovlivnit produkci potravin i dostupnost základních zdrojů.„Nevíme, co udělá abnormálně studená zima nebo extrémně teplé léto s potravinami,“ upozorňuje. Domácnosti by proto měly být připravenější než dnes.Íránský konflikt může trvat dekádyNapětí na Blízkém východě nevnímá Cílek jako krátkodobou epizodu. Situaci v Íránu podle něj čeká dlouhodobá destabilizace.„Nějaký typ konfliktu se v Íránu potáhne dalších deset nebo dvacet let,“ odhaduje. Za významný faktor označuje zejména boj o zdroje a nedostatek vody v regionu.Strategie „Zero Trust“: Nevěřte ničemu, ověřujte všeV moři dezinformací a agenturních zpráv, které tvoří 80 % toho, co vidíme v televizi, je těžké se zorientovat. Cílek doporučuje metodu hackerů: Zero Trust (nulová důvěra). Sám sleduje protichůdná média jako Fox News a CNN nebo Jerusalem Post a Al Arabiya, aby si udělal obrázek o tom, jak je realita ohýbána z obou stran.Cílek upozorňuje také na vyšší křehkost moderního finančního systému. Digitalizace podle něj výrazně zrychlila schopnost lidí reagovat na finanční paniku. „Stačí elektronické bankovnictví a během minuty může zareagovat půl milionu lidí,“ říká. To zvyšuje pravděpodobnost, že se lokální problém může velmi rychle změnit v širší systémovou krizi.Největší výhoda? Lidé, kteří spolupracujíPřesto nevidí budoucnost pouze negativně. Za klíčovou konkurenční výhodu společnosti považuje schopnost lidí spolupracovat, vytvářet funkční komunity a vzájemně si pomáhat.Podle něj právě malé skupiny, rodiny, firmy a lokální komunity historicky nejlépe zvládají krizová období a tvoří základ společenské odolnosti.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč Václav Cílek očekává, že konflikt v Íránu může trvat ještě 10 až 20 let?Jak přesně by mohl případný konflikt s Čínou způsobit blackout v Evropě?Proč podle něj další pandemie nemusí být nereálným scénářem?Jakou roli hraje voda a potravinová bezpečnost v budoucích konfliktech?Proč jsou podle něj mezilidské vztahy důležitější než samotné zásoby?

Verbální útoky, výhrůžky, manipulace i fyzická agrese. To, co se ještě nedávno bralo jako „součást práce“, dnes podle Lindy Štucbartové z projektu Sebeobrana pro všechny přerůstá ve vážný problém pracovního trhu i firemní ekonomiky. V některých profesích se s klientským násilím setkává až 80 procent pracovníků. Důsledkem je vyhoření, odchody zkušených zaměstnanců i vyšší náklady organizací, které často ustupují agresorům tam, kde by neměly.  Klientské násilí se v české debatě stále podceňuje. Nejde přitom jen o hrubé chování v ordinacích, školách, na úřadech nebo v call centrech, ale o širší fenomén, který dopadá na kvalitu služeb i stabilitu pracovního trhu. Linda Štucbartová v rozhovoru popisuje, že agresivita veřejnosti roste a stále častěji míří na ty, kteří lidem pomáhají nebo jim poskytují servis.  Nejvíc zasažené jsou profese, bez nichž se společnost neobejdeNejtvrdší data zaznívají ve zdravotnictví. Podle Štucbartové se s klientským násilím setkává 60 až 80 procent lékařů a zdravotníků, u sociálních pracovníků přibližně 50 procent a podobně i u učitelů. ,,Klientské násilí je jev, který je hodně častý v pomáhajících profesích,“ říká.  Dopady jsou přitom mnohem širší než jen psychologické. V celé Evropské unii podle ní chybí 1,2 milionu zdravotníků, lékařů a sester. Alarmující je také fakt, že 40 procent sester by si svou profesi znovu nevybralo, a to právě kvůli tomu, jak se k nim lidé chovají. ,,Ne proto, že je práce těžká nebo špatně placená, ale právě proto, jak se k nim lidé chovají,“ upozorňuje Štucbartová.  Slepá skvrna trhu práce: call centra a zákaznické službyVedle nemocnic, škol a sociálních služeb upozorňuje Štucbartová i na klientské služby. Česká republika je podle ní „zemí call center“ a v tomto segmentu pracuje přibližně 200 tisíc lidí. Právě tady se ale o agresi ze strany klientů mluví překvapivě málo, přestože jde o prostředí s vysokou fluktuací i psychickou zátěží.  Ekonomický dopad je zřejmý. ,,Firmy tak přicházejí nejen o své nejlepší lidi, ale velmi často i o spoustu peněz tím, že ustupují lidem tam, kde by se jim ustupovat nemělo,“ říká Štucbartová.  Nejde jen o křik. Agrese přechází i do výhrůžek a fyzických útokůKlientské násilí podle ní nekončí u zvýšeného hlasu. Vedle verbální agrese zahrnuje i psychologický nátlak, ekonomické vydírání nebo zastrašování. ,,Já vás budu žalovat. Já vím, kam chodí do školy vaše děti. Já vím, kde pracuje váš manžel,“ popisuje výroky, které už dalece překračují hranici běžné nespokojenosti.  V krajních případech navíc přerůstá i do fyzického násilí. Štucbartová připomíná případ z Karviné, kde byla jedna sociální pracovnice škrcena a jiné pachatel zapálil dům, ve kterém spala s rodinou. Takové situace podle ní ukazují, že nejde o přecitlivělost zaměstnanců, ale o reálné bezpečnostní riziko.  Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně vypadá klientské násilí v ordinacích, na úřadech nebo v call centrech v reálných situacích?Proč věta „uklidněte se“ konflikt téměř vždy ještě zhorší?Jakých pět pravidel by měl znát každý svědek agresivního incidentu?Proč jsou některé zákaznické skripty a interní procesy samy o sobě spouštěčem eskalace?Jak mají firmy a instituce měřit, zda se jim investice do prevence násilí skutečně vrací?

Založit firmu ve Švýcarsku zní lákavě — nízké daně, stabilní právo, prestižní adresa. Ale kdo nezná místní pravidla, hodně za své chyby zaplatí. Henrik Telepski, zkušený podnikový poradce s více než čtrnáctiletou praxí, byl hostem Petry Savino v pořadu Czech-Swiss Connect na FocusOn.cz. Prozradil, na co si dát pozor od prvního dne.Švýcarsko dlouhodobě patří mezi nejatraktivnější destinace pro zakladatele firem. Nízké daně, právní jistota a mezinárodní reputace — to jsou argumenty, které mluví samy za sebe. Jenže realita je složitější, než jak ji prezentují motivační příspěvky na sociálních sítích.„Digitalizace zásadně změnila roli účetního a poradce," říká Henrik Telepski. „Dřív někdo třídil složky s doklady. Dnes rutinní úkony zvládne technika a poradce má prostor skutečně strategicky podporovat klienta." Komunikace probíhá přes videohovory nebo messenger, fyzické šanony jsou minulostí.E-commerce přes hranice? Připravte se na administrativuKdo plánuje prodávat zboží nebo služby ze Švýcarska do EU, narazí na zásadní komplikaci — Švýcarsko není členem Evropské unie. „Musíte se vypořádat s různými daňovými systémy a registrací k DPH v zahraničí," upozorňuje Telepski. „Nastavte procesy správně od prvního dne. Čistá struktura vám ušetří obrovské problémy s celními a finančními úřady."Krypto ve Švýcarsku: kdy je zisk osvobozen od daněŠvýcarsko patří k nejpřívětivějším zemím pro soukromé investory do kryptoměn. Pokud někdo koupí bitcoin za 80 000 franků a prodá ho za 100 000, zisk je zpravidla osvobozen od daně jako kapitálový výnos. „Hranice mezi soukromým investorem a podnikatelem je ale tenká," varuje Telepski. „Jakmile těžíte kryptoměny nebo obchodujete intenzivně, hrozí, že vás finanční úřad posoudí jako osobu samostatně výdělečně činnou — a přijdou daň z příjmu i odvody na sociální pojištění."Proč Švýcarsko? Nejde jen o číslaČísla jsou skutečně působivá. Firemní daně se pohybují průměrně kolem 15 %, tedy zhruba poloviny německé sazby. V kantonech jako Zug dosahuje maximální sazba daně z příjmu přibližně 22 %. „Ale vedle nízkých daní je to především právní jistota, která chrání vaše podnikání dlouhodobě," zdůrazňuje Telepski.Tři nejčastější chyby nových zakladatelůTelepski za léta praxe identifikoval tři opakující se chyby. První je podcenění požadavku na bydliště: švýcarská kapitálová společnost — AG nebo GmbH — musí být ze zákona zastoupena osobou s bydlištěm ve Švýcarsku. Druhá chyba je finanční: „Systém sociálního pojištění — AHV, penzijní fond, úrazové pojištění — se zásadně liší od zahraničí. Zakalkulujte tyto náklady od začátku." Třetí chyba je kulturní. „Švýcarský byznys funguje na důvěře a diskrétnosti. Kdo ignoruje místní kulturu, obtížně navazuje kontakty."Účetnictví sám, nebo s odborníkem?Telepski má jednoduché pravidlo. Pokud provozujete malou vedlejší činnost s přímočarými procesy, zvládnete účetnictví sami. Jakmile ale chcete škálovat, vstupujete do e-commerce nebo přibírají investoři, je čas přivolat odborníka. „Jedna chyba v přiznání k DPH vás může vyjít mnohem dráž než honorář poradce."Mentor jako zkratka k úspěchuNa závěr Telepski sdílí radu, kterou by dal sám sobě na začátku kariéry. „Kdybych začínal znovu, okamžitě bych si našel mentora. Někoho, kdo je o pár kroků napřed, dá vám upřímnou zpětnou vazbu a ochrání vás před chybami, které už sám udělal."

Luxusní nemovitosti už dávno nejsou jen o adrese. Investoři i developeři dnes kombinují kapitál, design a zážitek, aby vytvořili produkt, který obstojí v globální konkurenci. Podle Lucie Karlové, generální ředitelky Preciosa Lighting, a Michala Šrubaře, výkonného ředitele Julius Meinl Living, rozhoduje o úspěchu kombinace investičního modelu a emocí. Realitní trh se podle investorů posouvá od tradičního vlastnictví směrem ke komplexnějším investičním modelům. Typickým příkladem je fond kvalifikovaných investorů The Julius Fund, který kombinuje Private Equity s real estate segmentem.  Investor zde nekupuje pouze nemovitost, ale podíl na celém byznysu, tedy jak na fyzickém assetu, tak na jeho provozu.„Investor kupuje akcie skupiny, ve kterých jsou obsažené konkrétní nemovitosti i jejich provoz. Je to kombinace dvou světů,“ vysvětluje Šrubař.  Model umožňuje diverzifikaci i vyšší výnosový potenciál. V případě Julius Meinl Living se podle něj provozní marže dostává nad 50 %, což je v segmentu nemovitostí nadstandardní.Luxusní rezidence: nový segment s velkým potenciálemZatímco klasický hotelový trh je v Evropě relativně saturovaný, segment servisovaných luxusních rezidencí je stále na začátku. Jde o kombinaci pětihvězdičkového hotelového servisu a plně vybavených apartmánů. Tento model reaguje na změnu chování klientů – ti dnes cestují nejen za turistikou, ale i za byznysem a očekávají vyšší flexibilitu.„Trh není tímto produktem saturovaný. Je tam obrovský potenciál,“ říká Šrubař.  Skupina plánuje expanzi tempem dvě až tři nemovitosti ročně s cílem dosáhnout 15 projektů během deseti let. Už po prvním roce fond spravuje přibližně 350 milionů korun a cílí na miliardu. Značka jako investiční argumentV investičním rozhodování hraje zásadní roli i brand. V případě Julius Meinl má značka podle interních dat více než 85% znalost mezi cílovou skupinou investorů. To vytváří důvěru, která je v Private Equity segmentu klíčová.„Investor jde do podnikání po boku rodiny, která má v projektu vlastní kapitál v desítkách milionů eur,“ popisuje Šrubař.  Silná značka navíc usnadňuje expanzi i vstup na nové trhy.Design jako faktor hodnotyVedle investičních parametrů roste význam designu a celkového zážitku. Osvětlení, architektura nebo materiály už nejsou jen estetickým doplňkem, ale nástrojem, jak zvýšit hodnotu nemovitosti.„Lidé už nehledají jen místo, kde bydlet. Hledají místo, kde budou rádi bydlet,“ říká Karlová.  Podle ní právě atmosféra často rozhoduje v situaci, kdy jsou technické parametry projektů srovnatelné.To je patrné zejména v prémiovém segmentu, kde se developeři snaží odlišit v prostředí silné konkurence.Hospitality jako inspirace pro rezidenční trhZkušenosti z hotelového segmentu ukazují, že práce s emocí a zážitkem má přímý dopad na ekonomiku projektu. Hotely dlouhodobě pracují s cílovou skupinou, brandem a atmosférou. Tento přístup se postupně přenáší i do rezidenčního developmentu.„V hospitality přesně víte, pro koho prostor vytváříte. To je rozdíl oproti univerzálním developerským projektům,“ vysvětluje Karlová.  Výsledkem je vyšší ochota zákazníků zaplatit za nemovitost, která nabízí nejen funkci, ale i zážitek.Middle East jako klíčový trhVýznamnou roli v segmentu luxusních projektů hraje Blízký východ. Pro Preciosa Lighting představuje přibližně 30 % realizací.Region ale čelí geopolitické nejistotě, která může ovlivnit tempo developmentu. „Je to důležitý trh. Hodně záleží na tom, jak dlouho bude trvat nejistota v regionu,“ říká Karlová.  Zároveň ale věří, že dlouhodobě zůstane stabilní a atraktivní pro investory.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč kombinace hotelu a rezidence vytváří nový investiční model?Jaké konkrétní výnosy může přinést hybridní real estate fond?Proč design a světlo zvyšují hodnotu nemovitosti víc než technologie?Jak velkou roli hraje značka při rozhodování investorů?Proč se luxusní realitní trh přesouvá směrem k „zážitku“?

Péče o stárnoucí rodiče se dnes týká zhruba 2,5 milionu Čechů, přesto zůstává společenským tabu, kterému se většina z nás v kalendáři vyhýbá. Hosté pořadu Science Lab na portálu Focuson.cz, Karolína Tucker Šťastný a Jiří Doležal z projektu O stáří nahlas, varují, že tato nepřipravenost může v jediném okamžiku rozmetat kariéru i rodinné finance. Jejich iniciativa přináší racionální návod, jak zvládnout roli tzv. sendvičové generace, která se v jeden moment stará o malé děti i nemohoucí předky, a proč je klíčové požádat o státní příspěvky dříve, než nastane skutečná krize.Stárnutí populace už není jen abstraktní hrozbou z učebnic sociologie, ale realitou, která přímo ovlivňuje produktivní část obyvatelstva. Podle dat, která v rozhovoru zazněla, se péče o rodiče či prarodiče v České republice aktuálně dotýká zhruba 2,5 milionu lidí. Tento obrovský segment populace se často nachází v pozici tzv. „sendvičové generace“, tedy lidí, kteří mají děti v pozdějším věku a zároveň se již musí starat o své stárnoucí rodiče.Jiří Doležal upozorňuje, že tento nápor na systém i jednotlivce bude jen gradovat. ,,Stav v rodině se může změnit z ničeho nic. Přestože téma známe, nejsme na něj v rodinách připraveni. Nevíme, jak řešit majetek ani co si senior vlastně přeje, dokud nenastane krizová situace,'' popisuje.Ekonomika domácí péče a „hrdinský mód“Většina péče o seniory v Česku, konkrétně 60 až 70 %, stále leží na bedrech rodinných příslušníků. Pro ekonomiku to znamená miliony hodin neformální, často neplacené práce, která vyčerpává pracovní sílu. Karolína Tucker zdůrazňuje, že rodiny často upadají do tzv. „hrdinského módu“, kdy se snaží vše zvládnout samy, což vede k rychlému vyhoření. Přitom český systém nabízí nástroje, o kterých mnozí nevědí.,,Důležitým krokem je včas si zažádat o příspěvek na péči. Finance jsou velké téma a v České republice proces schválení bohužel netrvá týden ani měsíc, ale mnohem déle. Každý kraj má jinou kapacitu, a proto je nutné začít jednat s předstihem,'' radí Tucker. Dodává, že domácí zdravotní péče je plně hrazená z pojištění, což je informace, která mnoha rodinám uniká a zbytečně zatěžuje jejich rozpočty.Pečující jako nový standardS rostoucím počtem pečujících osob se mění i nároky na zaměstnavatele. Systém již dnes umožňuje využít instituty jako ošetřovné člena rodiny (OČR) nebo úpravu pracovní doby. Jiří Doležal v rozhovoru podotýká, že pro udržení zaměstnanců bude pro firmy klíčové tyto potřeby reflektovat. Péče o seniora totiž není krátkodobý projekt; například herečka Bára Munzarová se o své rodiče starala 10 let.,,Musíme si uvědomit, že péče o seniora je vytrvalostní běh. Nastavit si hranice, kdy už je toho na pečovatele moc, je klíčové pro zachování zdravých rodinných vztahů i pracovního výkonu. Je dobré mít plán pro případ, že situace přesáhne naše možnosti,'' vysvětluje Doležal. Efektivní řešení často spočívá v kombinaci asistenčních služeb, kdy odborníci zajistí hygienu či rehabilitaci, zatímco rodina poskytuje emocionální zázemí.Kdy začít mluvit o konci?Psychologická bariéra je často větší překážkou než nedostatek financí. Mnozí z nás si kladou otázku, zda není trapné bavit se s rodiči o jejich sklonku života, aby to nepůsobilo, že nad nimi už lámeme hůl. Podle hostů je ale ideální čas ve chvíli, kdy senior ještě zvládá běžné úkony, ale rodinu napadne první pochybnost: „Jak dlouho to babička v tom třetím patře bez výtahu ještě zvládne?“.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč se u péče o seniora traduje, že je na ni potřeba pět dospělých lidí, zatímco na dítě stačí dva?Jaké konkrétní legislativní chyby v dokumentu „Předběžné prohlášení“ mohou zkomplikovat rozhodování o léčbě?Existuje pojištění dlouhodobé péče a pro koho je ekonomicky rentabilní?Jak vypadají v praxi „podpůrné skupiny“ pro lidi pečující o pacienty s demencí?Co přesně obsahuje „checklist“ projektu O stáří nahlas, který vám pomůže zmapovat infrastrukturu péče ve vašem kraji?

Evropská iniciativa Chat Control může zásadně proměnit způsob, jakým dnes funguje digitální komunikace. Podle Adama Paclta ze společnosti IceWarp ale hrozí, že místo ochrany otevře prostor pro plošnou kontrolu zpráv a oslabí samotné základy šifrované komunikace. „Ve chvíli, kdy do komunikace vstoupí třetí strana, končí princip soukromí, jak ho známe,“ upozorňuje. Chat Control stojí na relativně jednoduchém principu. Umí analyzovat komunikaci ještě předtím, než se dostane k příjemci. Cílem je identifikovat nelegální materiály, zejména ty spojené se zneužíváním dětí.V praxi se diskutuje především tzv. on-device scanning, tedy kontrola přímo v zařízení uživatele. Alternativně připadá v úvahu i analýza na straně poskytovatelů služeb nebo v prohlížeči. Právě tato nejasnost ale podle expertů ukazuje, že návrh zatím nemá pevné technologické ukotvení.„Na řadu zásadních otázek dnes neexistuje odpověď. Není jasné, kde se bude obsah analyzovat ani kdo ponese odpovědnost za jeho vyhodnocení,“ říká Paclt. Technologie naráží na své limityZásadní slabinou návrhu je samotná spolehlivost technologie. Automatizované systémy pro detekci obsahu nejsou bezchybné a generují tzv. falešně pozitivní výsledky. To znamená, že systém může označit jako problematický i obsah, který ve skutečnosti žádný zákon neporušuje. V takovém případě musí rozhodnout člověk. „Ty systémy nejsou přesné. Vznikají chyby a pak je otázka, kdo bude rozhodovat, co je závadný obsah,“ upozorňuje Paclt. To v praxi otevírá scénář, kdy by část komunikace mohla být manuálně kontrolována. Z technologického řešení se tak stává zásadní společenské téma.Šifrování pod tlakemJedním z nejzásadnějších dopadů Chat Control může být narušení end-to-end šifrování, které dnes chrání komunikaci miliard uživatelů i firem. „Ve chvíli, kdy do komunikace vstupuje třetí strana, která obsah čte, přestává dávat smysl šifrování mezi zařízeními,“ říká Paclt. To má přímé dopady na byznys i státní správu. Bezpečná komunikace je klíčová například pro finanční sektor, právní služby nebo mezinárodní obchod. Jakékoliv oslabení tohoto principu tak může mít i ekonomické důsledky.Regulace vs. realita: systém lze obejítDalším problémem je samotná vymahatelnost. Podle expertů existuje celá řada způsobů, jak podobné regulace obejít.„Kdo chce pravidla porušovat, má k dispozici nástroje: VPN, šifrované aplikace nebo dark web,“ říká Paclt.  To znamená, že regulace může dopadat především na běžné uživatele a firmy, zatímco cílové skupiny si najdou alternativní cesty.Data jako nová ekonomická hodnotaDebata o Chat Control zároveň ukazuje širší trend. Poukazuje především na rostoucí význam dat v ekonomice. „Data jsou to nejcennější, co máme. Pro další generace budou absolutním základem fungování společnosti,“ říká Paclt. Data dnes představují nejen technický, ale i strategický kapitál. Firmy na nich staví své byznys modely, státy je vnímají jako otázku bezpečnosti i suverenity. Z toho vychází i rostoucí tlak na to, kde jsou data ukládána a kdo nad nimi má kontrolu.Umělá inteligence jako ekonomický game changerVýznamnou roli v celé debatě hraje i umělá inteligence. Ta dnes pomáhá s analýzou dat a automatizací procesů, ale její potenciál je výrazně širší. „Zlom přijde ve chvíli, kdy bude možné AI vytrénovat jako zaměstnance. To může být otázka jednoho až dvou let,“ odhaduje Paclt. Takový vývoj by mohl zásadně proměnit pracovní trh. Firmy by mohly automatizovat rutinní činnosti, snížit náklady a zvýšit efektivitu. Zároveň by ale vznikl tlak na změnu kvalifikační struktury zaměstnanců.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně má fungovat kontrola zpráv v rámci Chat Control?Proč může tento návrh narušit princip šifrování komunikace?Jaké jsou reálné limity umělé inteligence při kontrole obsahu?Proč regulace často dopadá na běžné uživatele, ale ne na pachatele?Jak rychle může umělá inteligence začít nahrazovat lidskou práci?

Zatímco pro průměrného Čecha představuje doživotní dluh noční můru, ve Švýcarsku je hypotéka vnímána jako projev vysoké finanční gramotnosti a efektivní nástroj pro optimalizaci daní. Švýcarský realitní trh nabízí stabilitu a unikátní mechanismy financování, které se diametrálně liší od středoevropských zvyklostí. Jak do tohoto konzervativního světa mohou proniknout čeští investoři a proč se vyplatí dluh spíše hýčkat než umořovat? O tom v pořadu Czech Swiss Connect hovořila Petra Savino ze společnosti S1 Solutions. Ve Švýcarsku se na pořízení nemovitosti nepohlíží jako na spotřební nákup, ale jako na čistě podnikatelské rozhodnutí. Podle Petry Savino je dluh ve zdravém byznysu nezbytností a banky tento přístup plně podporují. Standardem je model, kdy klient bance splácí pouze úroky, zatímco samotná jistina zůstává často netknutá. Tento systém umožňuje držet volný kapitál a dále jej zhodnocovat jinde, místo aby byl „umrtven“ v cihlách. ,,Švýcarská banka i českému investorovi zapůjčí až 75 % hodnoty nemovitosti. Je zde sice nižší výnosový úrok než v Česku, ale investoři mohou využít toho, že hypotéku nemusí splatit. Pokud investujete například 100 milionů do komerční nemovitosti, banka vám zafinancuje 75 % a vy potřebujete zbylých 25 až 35 % vlastního kapitálu,'' vysvětluje Savino. Amortizace, tedy splácení jistiny, se obvykle vyžaduje až u starších žadatelů, například kolem 70 let věku, jinak dluh přechází z generace na generaci. Daňové výhody a konec „strašáka“ z nájmuMatematika švýcarského bydlení je úzce spjata s daňovým systémem. Splacení hypotéky na nulu se paradoxně nevyplácí, protože by to pro majitele znamenalo dobrovolné placení vyšších daní státu. Úroky z hypotéky jsou totiž plně odečitatelnou položkou z daňového základu. Majitelé nemovitostí tak balancují hodnotu svého majetku proti výši dluhu, aby dosáhli optimálního zdanění. Aktuálně se navíc schyluje k historické změně. Dosud ve Švýcarsku existuje specifická daň z tzv. Eigenmietwertu – daň z imputované hodnoty pronájmu, což je fiktivní příjem z vlastního bydlení – stát majiteli vypočítá, jaký nájem by platil, kdyby byl v domě v nájmu, a tuto částku mu zdaní. ,,V referendu v roce 2025 si Švýcaři odhlasovali zrušení této daně. Rok se zákon připravuje a další rok vstupuje v platnost, takže od roku 2026 bude financování přes hypotéku ještě zajímavější, protože tento strašák konečně zmizí,'' uvádí Petra Savino. Kde končí limity pro české investory?Čeští investoři se často obávají zákona Lex Koller, který omezuje nákup nemovitostí cizinci. Tento zákon slouží k ochraně domácího trhu, kde je kritický nedostatek bytů k bydlení. Pokud by si chtěl občan žijící v Praze koupit ve Švýcarsku byt pro vlastní rekreaci nebo bydlení, narazí na přísné restrikce. Existují však segmenty, kde jsou dveře otevřené dokořán.,,Do čeho český investor může investovat, jsou hotely, vícebytové domy, výrobní prostory a v podstatě vše, co souvisí s byznysem. Tam Lex Koller investice umožňuje,'' upřesňuje Savino. Pro vstup na tento trh je však nutná trpělivost. Zatímco hotový projekt lze zafinancovat rychle, příprava na zelené louce, od koupě pozemku přes studii až po stavební povolení, může trvat tři až pět let.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak probíhá extrémně přísný „screening“ českého investora švýcarskou bankou a co všechno musíte ukázat?Jak lze využít prostředky z tzv. druhého pilíře (důchodového spoření) k financování vlastního kapitálu na nemovitost?Proč je pro zahraniční architekty téměř nemožné prosadit se v malých švýcarských kantonech?Jak konkrétně vydělal jeden investor 1,1 milionu franků pouhým držením pozemku s povoleným projektem?V čem spočívá největší riziko, pokud se rozhodnete stavět na zelené louce místo nákupu hotového projektu?

Ve třiceti letech řídit celý region východní Evropy v nadnárodní firmě – to není běžné. Pavel Lískovec, ředitel české, slovenské a polské pobočky rakouského Loxone, se propracoval z technické podpory až do ředitelského křesla. V rozhovoru pro FocusOn popisuje, proč dnešní boom automatizace táhnou hlavně rostoucí ceny energií a jak chytrý dům přestal být výsadou bohatých.Kariérní vzestup Pavla Lískovce je unikátním příkladem růstu uvnitř jedné organizace. Svou cestu v Loxone započal na pozici technické podpory, kde byl přímo u zdroje všech technických problémů, které trh v té době trápily. Právě detailní znalost produktu a potřeb instalačních firem se stala jeho největší devízou při postupu na vedoucí pozice. Podle jeho slov za úspěchem nestojí jen ambice, ale přirozený vývoj a mentorství Milana Randla, dnešního viceprezidenta firmy, který mu byl nablízku a od kterého se spoustu věcí naučil. ,,Nastoupil jsem s tím, že jsem šel konečně za nějakým produktem, který se mi strašně líbil, a těšil jsem se, že budu moct dělat něco, co jsem i studoval,“ vzpomíná Lískovec na své začátky. Přestože mu je dnes čerstvých 30 let, respekt u seniorních obchodních partnerů si vybudoval právě díky svému technickému pozadí ze střední školy a zkušenostem z obchodu, které získal hned po studiu ve vzdělávací firmě. ,,V prvním zaměstnání mi nevadilo se pohybovat v oblasti lidí v managementu a byl jsem zodpovědný za obchod, získat od velkých firem možnosti, jak prodat náš produkt,“ vysvětluje, jak propojil techniku s obchodní praxí už v raném věku. Miliardový potenciálPod vedením Lískovce se česká pobočka Loxone dnes dostává na hranici ročního obratu 500 milionů korun. Firma si od svého vstupu na český trh udržuje stabilní tempo růstu minimálně 50 % ročně, což Lískovec považuje při současné velikosti firmy za skvělý výsledek. Zatímco český trh je technologicky vyspělý a komplexní, Polsko představuje pro region zcela jinou ligu z hlediska objemu a rychlosti výstavby. Rozdíl v potenciálu mezi Českem a Polskem jasně ilustrují data z bytové výstavby. ,,Na českém trhu se minulý rok rozestavělo 36 000 domácností, na tom polském je to víc jak 240 000,“ uvádí Lískovec konkrétní čísla, která dělají z Polska klíčovou prioritu. Polsko je pro firmu díky své velikosti obrovskou výzvou, přestože je tamní trh specifický velkým tlakem na cenu. Cílem však není pouze obrat, ale vize být součástí každé moderní elektroinstalace. Automatizace není hračka, ale nástroj k úsporámLískovec se ostře vymezuje proti vnímání chytrého domu jako souboru izolovaných "hraček" ovládaných aplikací. Skutečná automatizace podle něj spočívá v komplexním propojení technologií, jako je stínění a vytápění, do jednoho funkčního celku, který funguje samostatně bez zásahu člověka, podobně jako moderní automobil. V komerčním sektoru, například u fastfoodových řetězců nebo drogerií, je hlavním motivem eliminace lidských chyb a energetických nákladů. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní metody využil Pavel Lískovec k tomu, aby si už v prvním zaměstnání po škole získal respekt u vrcholového managementu velkých firem? Proč se Loxone rozhodlo pro model vzdělávání vlastního "kmene odborníků" místo přímého prodeje koncovým zákazníkům? Jaké jsou největší bolesti a rizika spojená s akvizicí malých softwarových firem, které pouze přeprodávají cizí hardware? Jakým způsobem probíhá tvrdá kontrola kvality partnerů a v jakých případech firma okamžitě ukončuje spolupráci? Proč může být pro majitele domu v budoucnu výhodné dostávat peníze za to, že v určitou chvíli spotřebovává energii? 

Více než 6400 seskoků, zkušenosti od roku 1985 a extrémní disciplíny, kde chyba znamená smrt. Instruktor parašutismu Pavel Blahout v pořadu Přežít na platformě FocusOn popisuje ekonomiku i rizika tohoto oboru. Jeden seskok může stát přes 2000 korun, padák vyjde na více než 200 tisíc a největší hrozbou dnes nejsou technologie, ale nezkušenost lidí. „Nejvíc úrazů je při přistání na rychlých padácích,“ říká.  Moderátor v úvodu připomíná Blahoutovy zkušenosti, které jsou v českém prostředí nadstandardní. „Mám za sebou 6421 seskoků,“ říká instruktor, který skáče od roku 1985. S tím souvisí i finanční náročnost celého oboru. Moderní vybavení není levné a vstupní investice může být pro začátečníky překážkou. „Armádní padák stál 210 tisíc korun i s DPH,“ popisuje.  Samotný seskok pak stojí další tisíce korun. „Jen letenka na seskok stála 2300 korun,“ dodává. Parašutismus tak podle něj patří mezi finančně náročné koníčky, kde se náklady kumulují s každým dalším skokem.Kolik vydrží padák a jak funguje „technická“Vedle ceny vybavení hraje roli i jeho životnost a pravidelná kontrola. Padák podle Blahouta vydrží při správném zacházení výrazně déle, než uvádějí oficiální normy.„Když se s ním zachází slušně, vydrží klidně 1000 seskoků,“ říká. Zároveň ale musí pravidelně procházet kontrolou.„Každé dva roky musí projít technickou kontrolou,“ dodává. Rozdíly jsou také mezi typy padáků – moderní „křídla“ jsou rychlá a dobře řiditelná, zatímco starší kulaté padáky jsou stabilnější, ale hůře ovladatelné.Největší riziko: rychlé padáky a nezkušenostZásadním tématem rozhovoru jsou rizika. Podle Blahouta dnes neplynou primárně z techniky, ale z chování lidí. „Nejvíc úrazů je při přistání na rychlých padácích,“ upozorňuje. Problémem je především nedostatek zkušeností. „Do 300 seskoků se parašutista pořád učí,“ říká.  Mnoho začátečníků ale podle něj přechází příliš brzy na menší a rychlejší padáky, které mají výrazně vyšší přistávací rychlost. „Když to nezvládneš, je to jako vyskočit z auta v osmdesátce,“ popisuje.  Extrémní disciplíny: chyba znamená smrtRozhovor se dotýká i extrémních disciplín, jako je například tzv. swooping. Ten spočívá v tom, že parašutista ve vysoké rychlosti prolétává těsně nad zemí nebo vodní hladinou. „Když nevyplaveš včas, zapíchneš se do země. V 95 % případů jsi mrtvý,“ říká Blahout.  Podle něj jde o disciplínu, která vyžaduje tisíce seskoků zkušeností, přesto ji zkoušejí i méně zkušení skokani.Tandem není bez rizika: problémem může být klientSpecifickou kapitolou jsou tandemové seskoky, které jsou pro veřejnost nejdostupnější. Zatímco technicky jde o relativně bezpečnou aktivitu, riziko představuje samotný pasažér. „Když dostane panický strach, má neuvěřitelnou sílu,“ říká.  Instruktor pak musí situaci zvládnout ve vzduchu během několika sekund. „Musel jsem pasažéra i udeřit, aby se uklidnil,“ popisuje extrémní zkušenost.  Kolik je parašutistů a jak funguje výcvikV Česku se parašutismu věnuje relativně malá komunita. „Registrovaných parašutistů je zhruba 1200 až 1300,“ uvádí. Výcvik má jasně danou strukturu a postupné úrovně.Například:kategorie A: 25 seskokůkategorie B: 50 seskokůkategorie C: samostatný parašutistaRegulace, ceny a dostupnost: parašutismus jako službaParašutismus je dnes zároveň službou, kterou si může koupit prakticky kdokoliv. Stačí splnit základní podmínky a podepsat prohlášení o zdravotním stavu. Zároveň ale roste regulace – například seskoky mimo letiště vyžadují povolení úřadů. „Musíš požádat zhruba 14 dní dopředu,“ popisuje.  Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhá výcvik parašutisty od prvního seskoku po samostatné skákání?Jaké jsou nejčastější chyby začátečníků a proč vedou k nehodám?Co se děje, když se při seskoku neotevře hlavní padák?Jak fungují extrémní disciplíny jako swooping nebo base jump?Jaké situace mohou nastat při tandemovém seskoku a jak je instruktor řeší?

Vlastní bydlení je pro mladé čím dál hůře dosažitelné. Situaci zkomplikovala válka na Blízkém východě, která přinesla skokové zdražení hypoték o 0,5 %. Od dubna navíc platí nové podmínky hypoték pro rok 2026, které přinášejí výrazné zpřísnění pro investiční nemovitosti. Michal Filičko, hypoteční specialista společnosti Bidli, v rozhovoru pro pořad Avokádo odhaluje, jak v této době uspět.Současná legislativa sice mladým žadatelům do 36 let vychází vstříc a ke schválení hypotéky jim teoreticky stačí vlastnit 10 % z kupní ceny nemovitosti, v realitě je však i tato částka pro mnohé nedosažitelná. Při průměrné ceně pražského bytu 2+kk, která se pohybuje kolem 8 milionů korun, musí mít pětadvacetiletý žadatel připraveno minimálně 800 000 korun. Michal Filičko upozorňuje, že bez pomoci rodiny se dnes mladí lidé neobejdou, přičemž existují i jiné cesty než přímý dar hotovosti.Jednou z efektivních metod je krátkodobé využití nemovitosti rodičů jako dodatečné zástavy. ,,V podstatě dáte bance do zástavy dvě nemovitosti – tu, kterou kupujete, a na přechodnou dobu, například na dva až tři roky, i nemovitost rodičů. Tím pádem můžete financovat sto procent kupní ceny čistě z hypotéky,'' vysvětluje Filičko. Jakmile hodnota koupeného bytu v čase stoupne, může se nemovitost rodičů ze zástavy vyvázat.Investiční fond místo stavebního spořeníPokud chtějí rodiče své děti na start do života připravit s předstihem, měli by se podle experta poohlédnout po výnosnějších produktech, než je klasické stavební spoření. Aby potomek v 18 letech disponoval potřebnými 700 až 800 tisíci korunami, je nutné začít spořit včas a s rozmyslem. Stavební spoření je v dnešní době považováno za méně výnosný nástroj, který v dlouhém horizontu nemusí efektivně pokrýt inflaci a růst cen realit.Filičko doporučuje spíše pravidelné investování do akciových fondů, které mají v horizontu 18 let potenciál zajímavějšího zhodnocení. ,,Domnívám se, že pokud by člověk odkládal přibližně dvě až tři tisícovky měsíčně, je schopen dosáhnout částky sedmi set tisíc korun v průběhu osmnácti let,'' vypočítává specialista. Zdůrazňuje však, že každý klient má jiný rizikový profil a investiční strategii je nutné šít na míru konkrétním možnostem rodinného rozpočtu. Kupujte dřív, než si vybereteRevoluční změnou v přístupu k hypotékám je možnost nechat si schválit úvěrový rámec ještě předtím, než má žadatel vyhlédnutý konkrétní byt. Aktuálně existují na trhu čtyři banky, které tento produkt nabízejí. Klient tak získá jistotu financování až do výše například 7 či 8 milionů korun a má následně 3 až 4 roky na to, aby našel ideální nemovitost. Tento postup výrazně posiluje pozici kupujícího při vyjednávání o ceně, protože se v očích realitních makléřů stává v podstatě „hotovostním“ kupcem.Včasná rezervace úrokové sazby je klíčová zejména v období ekonomických turbulencí. Banky si peníze na trhu půjčují s předstihem a specialisté dokážou predikovat zvýšení sazeb zhruba s týdenním předstihem. ,,Sazbu, která je na trhu dnes, si můžete zarezervovat na třicet dní. Máte pak měsíc na to, abyste doložili veškeré podklady, jako jsou výpisy z účtů či potvrzení o příjmech, a hypotéku definitivně schválili,'' popisuje proces Filičko. Tímto způsobem lze předejít skokovému zdražení úvěru, které může nastat i v řádu dnů. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní „vtipné“ poznámky v platebních příkazech mohou zablokovat vaši cestu k hypotéce?Proč je schvalovatel banky schopen kontrolovat váš profil na Facebooku a hledat tam fotografie dětí?V čem spočívá největší riziko financování družstevního bytu a proč na něj banky chtějí potvrzení o převodu do 12 měsíců?Jak přesně funguje „predhypotéka“ a o kolik procent se vám kvůli ní prodraží úroková sazba?Jakým způsobem navigovat úředníky na stavebním úřadě, aby vám vydali správný dokument pro banku, o kterém sami netuší, že existuje?

Českou žurnalistiku nečeká drastický konec, prochází ale hlubokou proměnou. V pořadu Brand Date na platformě FocusOn to říká mediální socioložka Marína Urbániková, předsedkyně správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Tradiční ekonomický model médií se podle ní rozpadl, za zpravodajství platí jen přibližně 13 % lidí a veřejnoprávní média mohou přijít až o třetinu rozpočtu. Zároveň se zásadně mění i to, kdo dnes informace vytváří a komu lidé věří.Celý rozhovor: https://www.focuson.cz/ceska-televize-a-cesky-rozhlas-muze-prijit-az-o-tretinu-prijmu-prijde-kolaps/Podle Urbánikové stojí za proměnou médií především ekonomika. Dlouhodobě fungující model založený na reklamě se rozpadl a redakce přišly o zásadní část příjmů. „Rozpadl se ekonomický model postavený na reklamě. Peníze se přesunuly do digitálu a lidé se zatím nenaučili platit za obsah,“ říká.Za zpravodajství dnes podle ní platí přibližně 13 % lidí, což nestačí ke stabilnímu financování médií. Situaci navíc v posledních letech zhoršily další krize – od covidu po válku na Ukrajině.Novinářem může být každýTechnologie zásadně proměnily i samotnou profesi. Vstupní bariéry pro tvorbu obsahu se výrazně snížily a publikovat dnes může prakticky kdokoli.„Dnes může být tvůrcem obsahu každý, kdo má smartphone,“ popisuje Urbániková. Zásadní rozdíl podle ní spočívá v dodržování pravidel. Skutečný novinář se orientuje na službu veřejnosti, ověřuje informace a snaží se o vyváženost. „Novinář je ten, kdo se hlásí k profesním pravidlům a snaží se je dodržovat,“ vysvětluje.Důvěru dnes ovlivňují emoce, nejen faktaModerátor upozorňuje na pokles důvěry v tradiční média. Podle Urbánikové se mění samotný princip důvěry. Rostoucí roli hrají osobní sympatie a pocit blízkosti, který vytvářejí sociální sítě.„Do důvěry dnes vstupují faktory, jako je osobní blízkost nebo pocit, že toho člověka znáte,“ říká. Zároveň lidé častěji věří informacím, které potvrzují jejich vlastní názory, a vyhýbají se obsahu, který je zpochybňuje.Veřejnoprávní média mohou přijít o třetinu rozpočtuVelkým tématem rozhovoru je i budoucnost veřejnoprávních médií. Současný model financování má skončit k 1. lednu 2027, aniž by byl jasně definován nový systém. Podle návrhů by mohly být od poplatků osvobozeny velké skupiny obyvatel i firmy.„Podle prvních propočtů by Česká televize a Český rozhlas přišly přibližně o třetinu rozpočtu,“ upozorňuje Urbániková. Takový výpadek by podle ní znamenal zásadní problém, protože média plánují výrobu s několikaletým předstihem.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně fungoval původní ekonomický model médií a proč se rozpadl?Kdo dnes splňuje definici novináře a kde je hranice mezi novinářem a influencerem?Jak může změna financování ohrozit Českou televizi a Český rozhlas?Jak konkrétně dnes média využívají umělou inteligenci?Proč generace Z nesleduje tradiční média a jak se k nim přesto dostává jejich obsah?

Umělá inteligence je dnes téměř v každé firemní prezentaci. Jenže mezi technologickým nadšením a realitou je často propast. Mnoho společností totiž nemá ani základní data a digitalizované procesy, na kterých by AI mohla skutečně fungovat. „Firmy chtějí umělou inteligenci, ale často ještě nemají digitalizaci,“ říká podnikatel Miroslav Buček, spolumajitel společnosti AIVIRO a jeden z průkopníků českého internetu. V rozhovoru pro pořad Echo digitalizace vysvětluje, proč AI zatím nenaplňuje velká očekávání, jak může zásadně proměnit pracovní trh a proč se jednou může objevit úplně nová profese – psycholog umělé inteligence.Podnikatelský příběh Miroslava Bučka začal už během studia v druhé polovině 90. let. Tehdy ho k programování vedla především snaha ušetřit si práci. „Vždycky říkám, že lenost je motor lidstva. Jsem líný tak, že vynaložím obrovské úsilí na to, abych si práci ušetřil,“ říká Buček.  Na vysoké škole proto vytvořil jednoduchý systém, který umožňoval studentům sdílet studijní materiály. V době, kdy ještě neexistovala dnešní diskusní fóra ani sociální sítě, šlo o poměrně inovativní řešení.Princip fungování byl přitom založený na jednoduché psychologii. Autoři studijních materiálů byli veřejně viditelní a mohli se pochlubit kvalitou svých poznámek. „Motivací byla ješitnost těch nejlepších studentů. Chtěli ukázat, jak perfektně mají připravené podklady,“ vysvětluje Buček.  Jak vzniklo Rajče?Nejznámějším projektem Miroslava Bučka se později stala služba Rajče, která umožňovala jednoduché sdílení fotografií na internetu a ve své době byla největší českou sociální sítí. Na začátku 21. století totiž nebylo nahrávání digitálních fotografií zdaleka samozřejmostí. „Nahrát digitální fotku na internet bylo strašně zdlouhavé. Trvalo to minuty a člověk musel fotografie ručně zmenšovat,“ vzpomíná Buček.  Řešením byl jednoduchý skript, který celý proces automatizoval. Původně šlo o osobní nástroj, ale brzy o něj začali mít zájem i další uživatelé. Tak vznikla veřejná služba pro sdílení fotografií. Buček přitom nečekal, že projekt získá tak velkou popularitu.„Vůbec jsem nečekal, že se to tak rychle rozjede. Bylo až překvapivé, že něco podobného ještě nevzniklo,“ říká. Služba později zaujala mediální dům Mafra, který ji koupil. Buček pak projekt dál rozvíjel přibližně deset let.Název Rajče vznikl velmi kuriozněZajímavý je také samotný název služby. Ten totiž nevznikl jako marketingová strategie, ale spíše náhodou.Původně se služba jmenovala iAlbum. Buček však hledal název, který by byl jednoduchý a dobře zapamatovatelný.„Hledal jsem název, který nebude mít nic společného s fotografiemi. Tehdy se služby jmenovaly fotoalbum.cz nebo galerie.cz,“ vysvětluje. Inspirací byl hostingový server banan.cz. Buček proto začal hledat podobně jednoduché názvy. „Hledal jsem ovoce nebo zeleninu, kde je ještě volná doména. Jediné, co bylo volné, bylo rajce.net,“ dodává.  Dnešní AI potřebuje především dataDnes se Buček věnuje technologickému startupu AIVIRO, který vyvíjí nástroje pro automatizaci kancelářské práce. Základní princip je jednoduchý: software pomocí počítačového vidění sleduje obrazovku počítače a dokáže provádět stejné úkony jako člověk.„Vidíme přesně to, co vidí uživatel, a dokážeme ovládat jakoukoliv aplikaci,“ vysvětluje Buček. To je podle něj zásadní rozdíl oproti mnoha konkurenčním řešením. Ta se snaží komunikovat s aplikacemi přímo přes jejich interní strukturu, což u starších systémů často není možné.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně vznikl projekt Rajče a jak rychle se rozšířil mezi uživateli internetu?Jaké konkrétní typy kancelářských procesů dnes dokáže AI automatizovat?Jak funguje technologie počítačového vidění při ovládání aplikací?Proč většina firem zatím není připravena na masivní nasazení umělé inteligence?Jaké nové profese může rozvoj AI vytvořit v příštích letech?

Na sociálních sítích ji sleduje přes 120 tisíc lidí, přesto odmítá rychlá řešení, detoxy i tlak na „dokonalé tělo“. Nutriční koučka Týna Honajzer upozorňuje, že většina lidí nehubne kvůli nedostatku informací, ale kvůli nerealistickým očekáváním. V pořadu Avokádo na webu FocusOn kritizuje také trend léků na hubnutí, jako jsou Ozempic nebo Mounjaro, a varuje: „Rychlé zkratky nefungují – a často nás vrátí zpátky na začátek.“Týna Honajzer se do širšího povědomí dostala díky profilu „To jídlo“, který dnes sleduje více než 120 tisíc lidí. Původně ale žádný influencer marketing neplánovala – její motivace byla čistě profesní.„Můj cíl nebyl být influencerem. Chtěla jsem mluvit k více lidem než jen v poradně jeden na jednoho,“ popisuje. Právě zkušenost z individuálních konzultací ji přivedla k tomu, že změna životního stylu není jen o informacích. Často podle ní selhává aplikace v reálném životě. Instagram jí umožnil oslovit širší publikum a zároveň reagovat na trendy, které považovala za problematické, například extrémní diety typu low carb nebo sacharidové vlny.Instagram vs. RealitaJedním z klíčových témat rozhovoru je rozdíl mezi realitou a obrazem na sociálních sítích. Podle Honajzer je zásadní si uvědomit, že obsah, který sledujeme, je často součástí práce jeho tvůrců. „Tvůrci na sociálních sítích mají jiný režim. Tvorba obsahu je jejich práce,“ říká.To vede k častému zkreslení očekávání, zejména u lidí, kteří se snaží změnit svůj životní styl. „Máme pocit, že všichni mají stejných 24 hodin. Ano, počtem ano, ale reálně to srovnávat nejde,“ dodává. Právě toto srovnávání podle ní stojí za frustrací mnoha klientů, kteří očekávají rychlé výsledky v podmínkách běžného života.Nerealistická očekáváníV praxi se Honajzer často setkává s klienty, kteří přicházejí s jasnou představou – rychlá změna, přesný plán, okamžité výsledky. „Představa, že nastavím režim a ten bude fungovat až do konce života, je bláhová,“ říká.Podle ní je klíčové pochopit, že životní styl se neustále mění – s prací, rodinou i prostředím. „My v životě začínáme mnohem častěji, než si myslíme. Důležité je naučit se, jak začínat,“ vysvětluje. Tato schopnost adaptace je podle ní zásadnější než samotný jídelníček.Ozempic a rychlé hubnutí: „Je to nebezpečný trend“Velkou část rozhovoru věnuje fenoménu léků na hubnutí, jako je Ozempic. Ty podle ní mají své místo – ale pouze u pacientů s vážnými zdravotními problémy. „Tyto léky patří lidem, kteří je skutečně potřebují, například s morbidní obezitou,“ zdůrazňuje.Problém vidí v jejich masovém využívání pro estetické účely. „Dostává se to mezi lidi, kteří chtějí shodit jen pár kilo. To nabourává celou mentalitu zdravého přístupu,“ říká. Zásadní riziko spočívá v tom, že léky řeší důsledek, nikoliv příčinu.„Je to rychlá zkratka. Neřeší návyky, pohyb ani jídelníček. Pravděpodobnost návratu na začátek je vysoká,“ upozorňuje. Zmiňuje také vedlejší efekty: od nedostatku živin až po ztrátu svalové hmoty. „Není to zdravá redukce. Tělo ztrácí svaly a často ani výsledek nevypadá dobře,“ dodává.Proteinové produkty a „light“ potravinyDalším výrazným trendem jsou podle ní proteinové a „light“ produkty, které zaplavují trh. „Každý trend má nějaký reálný základ. Problém je, když se ho chytí marketing,“ vysvětluje. U proteinových výrobků upozorňuje, že jejich označení není vždy regulované. „Není jasně dané, kolik bílkovin musí výrobek obsahovat, aby se mohl označit jako proteinový,“ říká.Spotřebitelé tak často platí více za minimální rozdíl. „Může jít jen o jeden gram bílkovin navíc, ale zaplatíte o několik korun víc,“ dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně vypadá „reálný den“ nutriční koučky mimo Instagram?Co přesně řeší klienti v poradně a jaké chyby se opakují nejčastěji?Jak funguje spolupráce s klientem krok za krokem v praxi?Jaké konkrétní situace vedou k selhání změny životního stylu?Jaké osobní zkušenosti má Týna Honajzer se změnami pohybu a motivace?

Mnoho lidí si myslí, že práce Hradní stráže znamená pouze stát v uniformě na nádvoří Pražského hradu. Ve skutečnosti jde o mnohem komplexnější službu, která zahrnuje ochranu prezidenta, zabezpečení historických objektů i spolupráci s policií při bezpečnostních incidentech. V pořadu Přežít na platformě FocusOn o tom mluvil desátník Hradní stráže Petr Liška, který popsal náborové podmínky, každodenní režim služby i situace, kdy musí vojáci reagovat na potenciální hrozby.Hradní stráž bývá často spojována především s ceremoniálními funkcemi, například střídáním stráží na Pražském hradě nebo doprovodem státních návštěv. Podle Petra Lišky je ale realita služby mnohem širší.„Lidé si často myslí, že je to jen o tom stát v budce. Ve skutečnosti je ta práce mnohem pestřejší a zahrnuje řadu bezpečnostních úkolů,“ říká. Hradní stráž je vojenský útvar Armády České republiky, který zajišťuje především ochranu sídel prezidenta republiky. Kromě Pražského hradu působí vojáci také v prezidentském zámku v Lánech a v zahradách Pražského hradu. „Máme to rozdělené na tři hlavní místa – Pražský hrad, hradní zahrady a Lány. Vojáci se mezi nimi střídají podle služby,“ popisuje Liška. Práce tak zahrnuje nejen reprezentaci státu, ale i reálnou bezpečnostní službu.Nábor: výška minimálně 175 centimetrůSpecifické jsou také požadavky na nové členy jednotky. Hradní stráž má jasně definovaná kritéria, která musí uchazeči splnit. „Výška je u nás mezi 175 a 195 centimetry,“ vysvětluje Liška. Další podmínkou je věk. „Věk je od 18 do 35 let, protože chceme, aby byli vojáci fyzicky aktivní,“ říká.Vedle fyzických parametrů musí uchazeči splnit také zdravotní způsobilost, bezpečnostní prověrky a bezúhonnost. Podle Lišky jde o standardní požadavky pro službu v ozbrojených složkách.Cesta do Hradní stráže ale často vede přes jiné části armády nebo bezpečnostních složek. Sám Liška popisuje, že před vstupem do jednotky prošel několika civilními zaměstnáními a službou v armádě i aktivních zálohách. „Chtěl jsem státu něco vrátit. V rodině máme policisty i vojáky, takže to byla přirozená cesta,“ říká.Čtyři pevná stanoviště a hodiny ve služběJedním z nejviditelnějších prvků služby jsou pevná čestná stanoviště, kde vojáci stojí před zraky turistů. Na Pražském hradě jsou podle Lišky čtyři. Na těchto místech vojáci stojí v přesně definovaných intervalech. Služba ale není jen o nehybném stání. „Ta hodina služby může být fyzicky náročná. V létě je problém velké horko, v zimě zase mráz,“ říká Liška.Pokud teploty překročí určitou hranici, může být služba upravena. „Když je opravdu velké teplo, vojáky stáhneme, protože hrozí dehydratace nebo kolaps,“ vysvětluje.Bezpečnostní služba: podezřelé tašky i chemické hrozbyVedle reprezentace plní Hradní stráž také bezpečnostní úkoly. Vojáci musí být připraveni reagovat například na podezřelá zavazadla nebo nestandardní chování návštěvníků. „Nikdy nevíte, co je v nějaké tašce. Může tam být jen oblečení, ale může to být i bezpečnostní problém,“ říká Liška.Proto jsou vojáci školeni i v oblasti první pomoci a krizových situací. „Máme zdravotnické kurzy a také specialisty například na chemické hrozby,“ vysvětluje. Hradní stráž zároveň spolupracuje s policií. Vnitřní prostory Pražského hradu totiž primárně chrání policisté z Útvaru ochrany prezidenta republiky.Motorkáři, psovodi i hudebníciHradní stráž není pouze jednotkou pěších vojáků. Její struktura je mnohem širší. „Máme vlastní hudebníky, motorkáře, rotu zabezpečení a také psovody,“ říká Liška.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vypadá běžný den vojáka Hradní stráže na Pražském hradě?Jak probíhá výcvik nových členů Hradní stráže a jak dlouho trvá?Jaké situace musí vojáci řešit při ochraně Pražského hradu?Jak funguje spolupráce Hradní stráže s policií a dalšími složkami?Jaké jsou nejzajímavější momenty služby při státních ceremoniích?

Obnovitelné zdroje se posouvají z trendu do standardu a firmy na to reagují novými obchodními modely. V pořadu Green Spin na platformě FocusOn to říká Martin Houška, General Sales Manager společnosti NORD HT. Firma chce v Česku vybudovat až deset franšízových partnerů, přičemž první smlouvu podepsala na podzim. Podle Houšky už dnes nerozhodují jen ceny energií, ale i komfort, jednoduchost a schopnost řídit spotřebu v reálném čase.Zájem o obnovitelné zdroje energie se podle Houšky zásadně proměnil. Zatímco ještě před několika lety byla zelená energetika spíše marketingovým pojmem, dnes se stává běžnou součástí života domácností i firem. Hlavním impulzem byl podle něj především ekonomický tlak. Růst cen energií a dostupnost dotací vedly k masivnímu rozšíření technologií, které lidé pořizovali primárně kvůli úsporám.„Ještě před několika lety byly obnovitelné zdroje spíše módním pojmem. Lidé je nevnímali v kontextu udržitelnosti, ale v kontextu ekonomické úspory,‘‘ říká. Dnes se ale situace mění. Obnovitelné zdroje podle něj přecházejí do fáze, kdy už nejsou výjimečné, ale stávají se standardem. ,,Už to není specialita. Je to standard, a tak to má být,“ dodává.  Cena už není jediný faktor. Rozhoduje komfort a jednoduchostPřestože cena energií zůstává důležitým faktorem, podle Houšky už není jediným rozhodovacím kritériem. Zákazníci dnes sledují celý ekosystém domácnosti a očekávají komplexní řešení. Moderní energetika podle něj přináší především komfort a možnost řídit spotřebu v reálném čase.,,Není to jen o čísle na faktuře, ale o komfortu, jednoduchosti a celistvosti řešení,“ vysvětluje. Uživatelé mohou díky novým technologiím řídit spotřebu přes mobilní aplikace, reagovat na vývoj cen nebo počasí a optimalizovat provoz domácnosti.S rostoucím rozšířením elektromobility se navíc celý systém ještě více propojuje. Instalace fotovoltaiky, tepelného čerpadla a dalších technologií tak podle něj dává smysl jako celek, nikoli jako jednotlivé prvky.Franšíza v energetice: investice v řádu stovek tisícNORD HT na tento trend reaguje novým obchodním modelem. Firma buduje franšízovou síť, která má zákazníkům přiblížit technologie i servis. Investice do kompletního řešení se přitom pohybuje v řádu desítek až stovek tisíc korun, což zvyšuje důležitost osobního kontaktu a důvěry.,,Chceme, aby si zákazník mohl systém vyzkoušet, pochopit jeho fungování a měl jistotu, že má servis dostupný v místě,“ říká Houška.Franšízový model zároveň umožňuje obejít tradiční velkoobchodní řetězce a přiblížit výrobce přímo k zákazníkovi. Pro firmu má tento model i strategickou výhodu – získává přímou zpětnou vazbu z trhu, kterou může využít pro další vývoj produktů.Cíl: až 10 partnerů v Česku a expanze do zahraničíFirma je zatím na začátku. První franšízovou smlouvu podepsala na podzim a další partnery aktivně hledá. Model počítá přibližně s jedním partnerem na milion obyvatel, což znamená zhruba deset franšíz pro Českou republiku. ,,Do konce letošního roku bych byl spokojený, kdybychom měli tři až čtyři další partnery,“ říká Houška.Do konce příštího roku chce firma pokrýt celé Česko. Následně plánuje expanzi do zahraničí, především do střední a východní Evropy. Už dnes buduje vlastní tým v Polsku a franšízový model rozvíjí například i v Chorvatsku.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně funguje franšízový model v energetice a kdo se může stát partnerem?Jaké konkrétní výhody přináší propojení technologií do jednoho systému?Proč je Česko ideálním testovacím trhem pro evropskou expanzi?Jaké chyby dnes dělají zákazníci při výběru energetických řešení?Jak zásadně mění generace Z budoucnost energetiky a spotřeby energií?

Kybernetické útoky už nejsou otázkou „jestli“, ale „kdy“. V pořadu Byznys DNA na platformě FocusOn upozorňuje Marek Kovalčík, ředitel informační bezpečnosti společnosti BDO, že české firmy stále podceňují základní bezpečnostní návyky. Slabá hesla, neznámá zařízení v síti nebo nekontrolované používání AI nástrojů dnes podle něj představují větší hrozbu než sofistikované hackerské skupiny. Klíčem je systematický přístup, odpovědnost vedení a schopnost mluvit o rizicích jazykem byznysu. Z pohledu kyberbezpečnosti jsou startupy paradoxem. Na jedné straně stojí technologicky orientované týmy, na druhé minimální zabezpečení. Podle Marka Kovalčíka jsou mladé firmy často výrazně méně chráněné než zavedené podniky, protože veškerou pozornost věnují růstu a byznysu.„Bezpečnost je pro startupy často až druhotné téma. Prioritou je produkt a trh,“ vysvětluje. Zároveň ale dodává, že právě začátek podnikání je ideální chvíle, kdy lze bezpečnost správně zabudovat do procesů: od segmentace sítě až po návyky uživatelů.Rozdíl mezi firmou, která bezpečnost řeší od prvního dne, a firmou, která ji začne dohánět po pěti letech, je podle něj zásadní. Dodatečné „zalepování“ problémů bývá výrazně dražší, pomalejší a méně efektivní.Slabá hesla a pohodlnost. Nejčastější chyby českých firemNavzdory mediálnímu obrazu sofistikovaných útoků vzniká většina bezpečnostních incidentů na banálních chybách. Kovalčík opakovaně zmiňuje stále stejný scénář: slabá nebo znovu používaná hesla, chybějící vícefaktorové ověřování a špatně navržená síťová architektura.„Firmy si často zjednodušují život tím, že mají všechno v jedné síti. Útočníkům to pak výrazně usnadňuje práci,“ říká. Přitom základní opatření nejsou podle něj ani extrémně nákladná, ani složitá – klíčové je vědět, kde začít. Problémem je také slepá důvěra v nákup bezpečnostních technologií. Samotný nástroj bez správného nastavení a průběžné kontroly podle Kovalčíka žádnou ochranu nezaručí.Kdy přestávají stačit základní opatřeníZlomový bod přichází ve chvíli, kdy firma ztrácí přehled o vlastních aktivech. Jakmile vedení neví, kdo má k čemu přístup, jaké systémy firma používá a kde se nacházejí klíčová data, je podle Kovalčíka čas přejít ke komplexnějšímu řízení bezpečnosti.Prvním krokem má být inventarizace aktiv: hardware, software, data, know-how i dodavatelé. „Musíme vědět, co chráníme. To, o čem nevíme, nemůžeme zabezpečit,“ shrnuje. Právě v této fázi se často objevují problémy, které firmy dlouhodobě přehlížely – od nezdokumentovaných systémů až po nekontrolované přístupy třetích stran.Šedá IT a šedá AI. To, co nevidíte, vás ohrožuje nejvícJedním z nejrychleji rostoucích rizik je takzvaná šedá IT. Jde o zařízení, aplikace nebo služby, které zaměstnanci používají bez vědomí IT oddělení. Podle Kovalčíka sem dnes stále častěji patří i nástroje umělé inteligence. „Pokud organizace neví, kde se zpracovávají její data, nemůže je chránit,“ upozorňuje. Experimentování s AI samo o sobě problém není, ale musí být řízené. Jinak hrozí, že citlivé informace skončí mimo kontrolu firmy.Správný přístup k AI má podle něj vycházet shora – od vedení, které definuje cíle a pravidla. Teprve poté má smysl vybírat konkrétní nástroje. Opačný postup vede k chaosu a neřiditelnému riziku.Lidský faktor zůstává nejslabším článkemNejčastější vstupní branou útoků zůstává člověk. Sociální inženýrství cílí na emoce, stres a nepozornost. Podvodné e-maily, falešné weby nebo telefonáty dnes díky AI vypadají stále přesvědčivěji.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké jsou nejčastější chyby firem při zavádění kyberbezpečnosti?Kdy se z užitečné AI stává bezpečnostní riziko?Proč je lidský faktor stále nejslabším článkem obrany?Jak se připravit na kybernetický incident dřív, než nastane?Proč musí kyberbezpečnost začínat u vedení firmy?

Vlastimil Hrabal má za sebou budování velkých týmů v zahraničí i zkušenost s rozvojem fintech projektů v Asii. Dnes působí v českém startupu Kardi AI, který od roku 2022 vyvíjí technologii pro sledování srdečního rytmu a včasnou detekci arytmií. V pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn popisuje, jak se firma skutečně škáluje, proč růst vyžaduje systém a disciplínu a jak přemýšlet o expanzi bez iluzí.Hrabal patří mezi manažery, kteří mají zkušenost s budováním struktur v extrémních podmínkách. Když nastupoval do Indie, začínal s malým týmem. „Začínali jsme v deseti lidech. Nakonec jsem ve svém oddělení skončil se čtyřmi a půl tisíci lidmi,“ říká.Podle něj je klíčové pochopit, že škálování není spontánní růst. Je to systém. „Musí tam být data na řízení společnosti, reporting, procesy, struktura, trénink lidí a pravidelné vyhodnocování cílů. To jsou základy,“ zdůrazňuje. Růst bez procesů vede ke chaosu. Růst bez KPI vede k iluzím. A růst bez manažerské struktury končí tím, že všechno visí na jednom člověku.„Firma začíná být velká ve chvíli, kdy už neznáte všechny lidi jménem,“ dodává. V tu chvíli musí řízení převzít systém.Největší brzda? Zakladatel, který nedokáže ustoupitZásadní moment přichází ve chvíli, kdy se zakladatel musí přehoupnout z role operativce do role lídra. Hrabal popisuje zkušenost ze startupu v Hongkongu, kde jeden ze spoluzakladatelů nedokázal předat odpovědnost. ,,Byla to jedna z hlavních překážek, kvůli nimž firma nedokázala překonat první vážnou krizi,“ říká.Problém nebyl v produktu ani v týmu, ale v tom, že zakladatel chtěl zůstat hlavní tváří a hlavním rozhodovatelem. Podle Hrabala je přechod do role lídra bolestivý, ale nezbytný. „Je potřeba dát odpovědnost lidem, které jste si vybrali a připravili, a dát jim šanci tu oblast řídit,“ vysvětluje. Pokud zakladatel nedokáže delegovat, firma se zastaví. A často to přichází právě ve chvíli prvního většího růstu.Investorům otevřeně. Jinak důvěru ztratíteRůst přináší tlak investorů. Hrabal otevřeně říká, že nervozita nikdy nezmizí. „Jsem nervózní před každým vystoupením. Ale nutí mě to se připravit.“ Základním pravidlem je podle něj transparentnost. „Je potřeba mluvit pravdu. Říct, kde je problém, jak ho chcete opravit a jaký máte plán.“Investoři podle něj neočekávají bezchybnost, ale kontrolu nad situací. Pokud manažer dokáže problém pojmenovat a navrhnout řešení, buduje důvěru. „Když něco nevíte, je dobré si říct o pomoc. Investoři mají kontakty a zkušenosti,“ dodává.Pilot, lokalizace, až potom expanzeJednou z největších chyb při expanzi je podle Hrabala příliš rychlé škálování bez ověření modelu. V Indii proto nejprve pilotovali produkt v jednom městě. Teprve po vyhodnocení procesů a zpětné vazby ho rozšířili do 37 největších měst.Klíčovým faktorem byla lokalizace. Indie má více než 20 států a desítky jazyků. „Museli jsme mít call centra v 17 jazycích,“ říká. Jazyková adaptace byla nutností. „Když si lidé půjčují peníze, mluví anglicky. Když je vracejí, mluví svým jazykem,“ popisuje.Na Filipínách zase 70 % lidí nemělo bankovní účet. Řešením byla virtuální kreditní karta ve smartphonu. „Produkt musí řešit konkrétní problém,“ shrnuje.Jak poznat skutečného manažeraHrabal osobně najal přes 5 000 lidí. Při náboru nehledal perfektní CV, ale schopnost měřit výsledek. „Ptal jsem se: Jaký byl stav před projektem? Co jste změnil? Jaký byl výsledek před a po?“ říká.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně budovat manažerskou strukturu od 10 lidí k tisícům zaměstnanců?Proč zakladatelé často sami brzdí růst své firmy?Jak pilotovat produkt před expanzí do desítek měst?Jak vybírat zahraniční trhy podle tvrdých dat?Co obnáší certifikace zdravotnického startupu a proč je podle Hrabala „peklem“?

Česká kreativní agentura FLO získala zakázku na komunikaci značky Porsche pro region střední a východní Evropy. V tendru přitom uspěla proti velkým mezinárodním agenturám. Podle kreativního ředitele Václava Krejčího rozhodlo především hluboké porozumění komunitě kolem značky a dlouhodobá práce s automobilovou kulturou. V rozhovoru pro FocusOn popisuje, jak se české agentuře podařilo získat kontrakt pro desítky trhů, jak funguje marketing značky napříč 28 zeměmi a proč se Porsche nebojí ani přechodu k elektromobilitě.Zakázky pro globální automobilky obvykle získávají velké mezinárodní marketingové agentury. V případě komunikace Porsche pro region střední a východní Evropy se však situace vyvinula jinak. Tendr vyhrála česká agentura FLO.Podle kreativního ředitele Václava Krejčího ale rozhodující moment nepřišel během samotného tendru. ,,Nejdůležitější věc byla, že jsme Porsche dokázali, že skutečně rozumíme komunitě lidí, kteří ta auta mají, kupují nebo k nim aspirují,’’ říká Krejčí.  Agentura si důvěru automobilky získávala postupně. Jedním z důkazů vztahu ke značce byla i vlastní iniciativa kolem automobilové komunity. ,,S kolegou jsme v roce 2022 založili automobilovou platformu Speed Dates, která se silně orientuje právě na značku Porsche a na lidi, kteří se kolem ní pohybují,’’ popisuje Krejčí.  Od lokální spolupráce k evropskému projektuSpolupráce s Porsche nezačala rovnou na evropské úrovni. Agentura nejprve pracovala pro lokální zastoupení automobilky v Česku. Právě práce na českém trhu podle Krejčího otevřela cestu k většímu projektu. ,,Než jsme získali evropské Porsche, měli jsme už nastavený lokální byznys s importérem Porsche Inter Auto,’’ vysvětluje.  Postupně tak vznikla důvěra, která vedla až k tomu, že česká agentura získala na starost komunikaci značky v regionu Central and Eastern Europe. Ten zahrnuje přibližně 28 trhů a sahá od střední Evropy až po některé země střední Asie.Porsche změnilo fungování agenturyZískání velkého klienta znamenalo pro agenturu výraznou změnu v organizaci práce. Projekt si vyžádal rozšíření týmu a nové procesy. ,,Moje role se dnes zhruba z 85 procent soustředí právě na tohoto klienta,’’ říká Krejčí.   Základní tým, který na Porsche pracoval už dříve, zůstal zachovaný a postupně byl doplněn o další specialisty.Agentura zároveň nechce růst do velikosti velkých marketingových skupin. Staví spíše na menším, ale zkušeném týmu. ,,Většina našeho týmu je složená ze seniorních lidí. Nemáme tolik juniorních pozic,’’ popisuje Krejčí.  Elektromobilita jako nový krok pro značkuVelkým tématem automobilového průmyslu je přechod k elektromobilitě. Porsche přitom postupně rozšiřuje portfolio elektrických modelů. Podle Krejčího ale elektrické vozy neztrácejí charakter značky. ,,Ta auta pořád jezdí a vypadají jako Porsche. Ty emoce tam zůstávají,’’ říká.   Region střední a východní Evropy přitom podle něj patří mezi dynamické trhy z hlediska adopce elektromobilů.,,Ještě předtím, než elektrické Macany dorazily na prodejny, jsme měli vyprodanou celou první várku,’’ dodává Krejčí. Elektrické modely navíc podle něj nenahrazují ty původní, ale spíše rozšiřují nabídku automobilky.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně vznikla automobilová komunita Speed Dates a jak pomohla agentuře získat důvěru Porsche?Jaké rozdíly existují mezi marketingem značky Porsche ve střední Evropě a ve střední Asii?Jak funguje spolupráce s ambasadory značky „Friends of Brand“ v praxi?Jak Porsche plánuje přechod k elektromobilitě v regionu střední a východní Evropy?Jaké největší výzvy přináší řízení marketingu značky napříč 28 různými trhy?

Česká technologická společnost ELVAC zaměstnává téměř 300 lidí a její produkty se používají ve více než čtyřech desítkách zemí světa. Firma vyvíjí průmyslové počítače, automatizované výrobní linky i systémy pro řízení energetických sítí. Podle obchodního ředitele Tomáše Gebauera však český průmysl v posledních letech čelí stagnaci, rostoucí regulaci i nejistotě na globálních trzích. V rozhovoru pro FocusOn vysvětluje, jak firma využívá umělou inteligenci, proč vyvíjí vlastní offline AI systém a jaké technologie mohou pomoci omezovat výpadky elektrické energie.  Společnost ELVAC vznikla na začátku 90. let a postupně se vypracovala mezi technologické firmy, které dodávají komplexní průmyslová řešení. První projekty přitom nebyly spojeny s robotikou, ale spíše s ekologickými technologiemi.„Začínali jsme s technologickými řešeními pro spalování nebezpečných látek, které vznikají při výrobě. Postupně jsme se dostávali k novým technologiím a dnes nabízíme kompletní automatické linky a robotická pracoviště,“ říká Tomáš Gebauer. Už tehdy ale projekty obsahovaly elektroniku a určitou míru automatizace, na kterou společnost postupně navázala.Dnes je firma rozkročená do několika technologických oblastí zároveň. Vedle automatizace a robotiky se věnuje například průmyslové komunikaci, výrobě rozvaděčů nebo technologiím pro ekologickou výrobu.Automotive, hutnictví i potravinářstvíKořeny firmy jsou spojené s průmyslovým regionem Ostravska. První zakázky proto přicházely především z tradičních odvětví, jako je hutnictví nebo strojírenství. „Postupně jsme se ale dostali také do automotive sektoru, který dnes hraje pro naši automatizační část velmi důležitou roli,“ popisuje Gebauer.  Vedle automobilového průmyslu dodává ELVAC technologie také do potravinářství, chemického průmyslu nebo dalších výrobních odvětví.32 500 průmyslových počítačů z OstravyJedním z technologických pilířů firmy je výroba průmyslových počítačů. Tato divize vznikla v roce 1997 a dnes patří mezi významné aktivity společnosti. „Aktuálně máme vyrobeno přibližně 32 500 kusů,“ uvádí Gebauer.  Počítače musí často odolávat extrémním podmínkám, například vibracím, vysokým nebo naopak velmi nízkým teplotám či povětrnostním vlivům. Používají se například v dopravní infrastruktuře, průmyslových provozech nebo mrazírenských skladech.Jedním z příkladů jsou systémy instalované v železniční infrastruktuře, kde zajišťují komunikaci v síti nebo řízení železničních přejezdů.Technologie pro energetiku ve 41 zemíchVýznamnou část portfolia tvoří také technologie pro energetiku. Firma vyvíjí takzvané RTU jednotky, které pomáhají řídit distribuci elektrické energie.Tyto systémy dokážou například detekovat poruchy na vedení a pomáhají omezovat rozsah výpadků. „Dnes se bavíme o několika desítkách tisíc vyrobených jednotek, které dodáváme do 41 zemí světa,“ říká Gebauer.  Pokud například spadne strom na elektrické vedení, systém dokáže lokalizovat poruchu, informovat dispečink a zároveň omezit rozsah oblasti bez elektrické energie. Podle Gebauera tak podobné technologie sice nemohou zcela zabránit blackoutům, ale mohou výrazně snížit jejich dopady.Umělá inteligence přímo ve firměTechnologická firma dnes pracuje také s umělou inteligencí. Intenzivně se jí začala zabývat před více než dvěma lety, kdy se na trhu objevily první generativní AI nástroje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně fungují RTU jednotky, které pomáhají stabilizovat elektrické sítě?Jaké konkrétní projekty automatizace dosahují hodnot desítek milionů korun?Jak firma řeší bezpečnost dat při využívání umělé inteligence?Jak funguje technologie digitálních dvojčat ve výrobních linkách?Jaké konkrétní změny by podle Tomáše Gebauera pomohly českému průmyslu?

Tři čtvrtiny bateriových elektromobilů v Česku končí ve firemních garážích. Firmy testují technologii, ověřují náklady a postupně plní sekundární trh, odkud si elektrické vozy nacházejí cestu k běžným řidičům. Šimon Kolář, ředitel financování vendorových klientů Leasingu České spořitelny, v pořadu ElectroDrive na platformě FocusOn vysvětluje, proč operativní leasing láme cenové bariéry, kde se zůstatkové hodnoty stávají klíčovým tématem a proč Škodovka válcuje Teslu ve firemních flotilách.Statistiky jsou jednoznačné: 73 % bateriíových elektromobilů v Česku kupují firmy. Podle Šimona Koláře je to logické – podnikatel potřebuje vůz buď k reprezentaci, nebo k provozním účelům, a zejména u firem s velkým vozovým parkem rozhoduje fleetový manažer na základě nákladovosti a rizik.„Veškeré údaje ukazují, že firmy jsou většinovým uživatelem elektrických vozidel. U firem s velkým vozovým parkem se fleetový manažer zaobírá nákladovostí a riziky, proto firmy velmi často volí řešení od různých značek,“ vysvětluje Kolář.Firmy přitom fungují jako jakýsi testovací jezdci. Ověří technologii, projdou si vývojem, vyzkoušejí vůz z každého úhlu – a výsledky pak předávají na sekundární trh. A právě ten se nyní zaplní vozidly, která jsou dostupná pro spotřebitele zbavené počátečních mýtů.Úspora 10 až 15 procent: čísla mluví jasněKlíčovým argumentem pro přechod na elektromobilitu jsou náklady. Při ročních nájezdech nad 25 000 km vychází provoz elektrického vozu o 10 až 15 % levněji než u spalovacího motoru, a to v horizontu čtyř až pěti let.Užitečným nástrojem je kalkulačka TCO na stránkách České spořitelny, která podnikateli na základě nájezdů, možností a režimu nabíjení ukáže, zda se mu vyplatí plně elektrický vůz, nebo je lepší zůstat u spalovacího motoru či plug-in hybridu.Rozhodující roli hrávají podmínky dobíjení. Podnikatel, který může dobíjet doma i v práci, dosáhne největší úspory. Kdo je naopak odkázán na veřejné dobíjecí stanice s vyšší cenou, může při konečném zúčtování dojít k odlišným výsledkům.Škoda Elroq za 10 tisíc, MG za 7 tisícModerátor Jan Dedek připomněl, že Škoda Elroq je k dostání na operativní leasing za zhruba 10 000 Kč měsíčně. Kolář však upozorňuje, že je třeba vždy zjistit, co přesně cena obsahuje – zda jde o operativní leasing s plným managementem včetně servisů, pojištění, pneumatik i jejich uskladnění.„Za 10 000 Kč měsíčně seženete Škodovku, to ano. Ale už pod 10 000 Kč se objevují i jiné značky – Volvo EX30, Hyundai, klidně i MG, které jsem viděl za 7 000 Kč. Tyto cenové úrovně už nahrávají širšímu zamyšlení firem i spotřebitelů nad dostupností elektromobility,“ říká Kolář.Významnou roli by měla sehrát i chystaná Škoda Epiq – levnější a menší elektrický model, který má zaplnit mezeru ve firemní hierarchii. Kolář připomíná paralelu se spalovacím světem: Enyaq je manažerský vůz, Elroq míří na střední management a Epiq zapadne do první linie – obchodníky a juniorni pozice.Operativní leasing, úvěr, nebo hotovost?Při volbě způsobu financování elektromobilu stojí podnikatel před třemi cestami. Operativní leasing přenáší riziko zůstatkové hodnoty na leasingovou společnost a dává podnikateli jasně řiditelnou měsíční splátku. Navíc odpadá starost s technologickým vývojem, který je v elektromobilitě mimořádně dynamický.Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte: Proč jsou zůstatkové hodnoty u elektromobilů tak velkým tématem a jak je ovlivňuje dynamický technologický vývojDetailní srovnání podmínek operativního leasingu u různých značek včetně toho, co vše by měla splátka obsahovatJak funguje kalkulačka TCO České spořitelny a proč ne vždy vyjde, že elektromobil je ta správná volbaZákulisí tendrů na kaptivní financování čínských značek a jejich strategie vstup na český trh

Švýcarsko patří mezi nejbohatší země světa, přesto nemá téměř žádné přírodní zdroje. Podle konzultanta Martina Langpaula stojí za jeho ekonomickým úspěchem především důvěra mezi občany a státem, schopnost dlouhodobého plánování a silná reputace značky „Made in Switzerland“. V rozhovoru pro FocusOn vysvětluje, proč české firmy často podceňují vstup na švýcarský trh, jak se lišil přístup země k pandemii covidu-19 a proč by si Česko mohlo vzít inspiraci právě ze švýcarské mentality.  Pro Martina Langpaula není Švýcarsko jen profesní téma, ale také součást rodinné historie. Jeho rodina se s touto zemí propojila už po roce 1968, kdy část příbuzných emigrovala z Československa. Langpaulův dědeček byl strojní inženýr a po odchodu ze země se ve Švýcarsku poměrně rychle uplatnil. Emigrace byla přitom důsledkem širšího rodinného příběhu – rodina přišla po druhé světové válce o svou slévárnu, kterou komunistický režim znárodnil.„Komunisté nám továrnu jednoduše sebrali. Existují dokumenty, kde úřad píše, že máme odevzdat klíče a odejít,“ popisuje Langpaul rodinnou zkušenost. Právě tato historie podle něj vysvětluje, proč měl ke Švýcarsku vždy blízko. Už jako dítě dostával dárky od příbuzných ze zahraničí a postupně začal tuto zemi vnímat jako součást rodinného příběhu.Rok na střední škole mu změnil životKlíčovým momentem se pro něj stal rok studia ve Švýcarsku během středoškolských let. V roce 1998 strávil rok v Curychu a Bernu v rámci studentského výměnného programu. Přestože měl pouze základní gymnaziální znalost němčiny, prostředí ho rychle donutilo jazyk zlepšit. Zároveň se musel vyrovnat s tím, že švýcarská němčina se od standardní němčiny výrazně liší.Podle něj ale právě studium v zahraničí představuje jednu z nejlepších investic do vzdělání. „Já z toho profituji dodnes. Během toho roku se pro mě Švýcarsko vlastně otevřelo světu,“ říká. Langpaul zároveň upozorňuje, že zkušenost ze zahraničí je přínosná nejen pro studenty, ale i pro jejich rodiče, kteří musí překonat obavy z odloučení.Švýcarské školy a jazyková otevřenostPodle Langpaula je jedním z důvodů ekonomického úspěchu země právě její otevřenost vůči světu. Ta se projevuje už ve vzdělávacím systému.Na švýcarských školách se běžně vyučuje několik jazyků současně. Vedle němčiny mají studenti například angličtinu, francouzštinu, latinu a často i další jazyky. Tato jazyková vybavenost je podle něj přirozenou reakcí na ekonomický model země, která je silně orientovaná na mezinárodní obchod. „Velká část švýcarského bohatství pochází právě z otevřenosti vůči světu,“ vysvětluje Langpaul.  Pandemie ukázala rozdíl mezi Českem a ŠvýcarskemZásadní rozdíl mezi oběma zeměmi podle něj ukázala pandemie covidu-19. Langpaul v té době působil ve Švýcarsku jako manažer organizace, která zprostředkovává zahraniční studijní pobyty.Podle něj nebyl rozdíl ani tak v samotných opatřeních, ale především v důvěře občanů ve stát. „Diametrální rozdíl mezi Švýcarskem a Českem je důvěra občanů v systém,“ říká.   Švýcarská vláda podle něj komunikovala pandemii relativně klidně a srozumitelně. Společnost tak věděla, jaká rizika existují a jaká opatření mají smysl.Například v případě ochranných pomůcek stát otevřeně přiznal, že jich nemá dostatek, a vysvětlil, jak bude postupovat, než se podaří obnovit dodavatelské řetězce.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně fungují studentské výměnné programy ve Švýcarsku a co mohou dát českým studentům?Jaké konkrétní zkušenosti přinesl Martin Langpaul z řízení mezinárodní organizace během covidového lockdownu?Jaké konkrétní chyby dělají české firmy při vstupu na švýcarský trh a jak se jim vyhnout?Jak funguje regulace značky „Made in Switzerland“ a proč je pro ekonomiku tak důležitá?Jaké kulturní rozdíly mezi českou a švýcarskou mentalitou nejvíce ovlivňují podnikání a spolupráci?

Švýcarské zdravotnictví patří dlouhodobě mezi nejlépe hodnocené systémy na světě. Přesto realita, jak ji popisuje zdravotní sestra Šárka Patermannová, která ve Švýcarsku pracuje a zároveň dobře zná české prostředí, není tak jednoznačná. V rozhovoru pro FocusOn popisuje rozdíly v paliativní péči, přístup k asistované sebevraždě i ekonomickou realitu švýcarských seniorů.Jedním z největších rozdílů mezi českým a švýcarským zdravotnictvím je podle Šárky Patermannové přístup k paliativní péči. Ve Švýcarsku nejde pouze o specializovanou službu pro terminálně nemocné, ale o základní filozofii zdravotnického systému. „Paliativní péče nedává vašemu životu více dnů, ale těm dnům více života,“ říká Patermannová a dodává, že tento princip se promítá do fungování nemocnic, sanatorií i domovů pro seniory.Podle ní se tento přístup neuplatňuje jen u pacientů na konci života. Principy paliativní péče se ve Švýcarsku používají i u lidí s chronickými onemocněními. Cílem je maximální kvalita života, důstojnost a respekt k přáním pacienta.V českém prostředí se podle ní situace postupně zlepšuje, ale stále jde spíše o specializovanou oblast než o systémový standard. Patermannová přitom připomíná vlastní zkušenost z České republiky, kde její otec zemřel na jednotce intenzivní péče v brněnské nemocnici. „Ta péče byla špičková a navíc zdarma. Češi často nevědí, jak kvalitní zdravotnictví vlastně mají,“ popisuje.Transparentnost zdravotní péče a přístup k informacímVýrazný rozdíl vidí zdravotní sestra také v přístupu k pacientské dokumentaci. Ve Švýcarsku je podle ní běžné, že rodina má okamžitý přístup k informacím o zdravotním stavu pacienta.„Když přijde rodina a chce vidět dokumentaci, zapnu počítač a všechno jim ukážu,“ popisuje praxi ze švýcarské nemocnice. V Česku se podle její zkušenosti stále setkává s administrativními bariérami. Rodina musí o dokumentaci často oficiálně žádat a čekat na vyřízení žádosti.Dalším důležitým prvkem švýcarského systému je dokument nazývaný Patientenverfügung, tedy předem sepsaná zdravotní vůle. V něm může člověk určit, jaké zákroky chce nebo nechce podstoupit například při vážném úrazu nebo na konci života.„Je to dokument, kde máte sepsáno, jestli chcete resuscitaci nebo ne. Pokud ho záchranáři najdou, musí se podle něj řídit,“ vysvětluje Patermannová. Tento dokument není povinný, ale ve Švýcarsku ho podle ní používá velká část populace.Asistovaná sebevražda jako součást systémuŠvýcarsko je jednou z mála zemí, kde je legální asistovaná sebevražda. Patermannová zdůrazňuje, že realita se často liší od představ veřejnosti. „Nejde o to, že lékaři vypnou přístroje. Člověk musí jed vypít sám,“ vysvětluje.Proces má několik podmínek. Pacient musí být členem organizace, která asistovanou sebevraždu zajišťuje, musí být schopen samostatného rozhodnutí a musí mít potvrzenou nevyléčitelnou nemoc.Členství v jedné z organizací stojí přibližně 40 až 45 švýcarských franků ročně, tedy zhruba 1000 korun. Pokud člověk není dlouhodobým členem, může celý proces stát například kolem 1500 franků.Samotný akt probíhá mimo zdravotnická zařízení, obvykle v prostorách organizace, za přítomnosti lékaře, svědka a policie.Patermannová považuje možnost rozhodnout o vlastní smrti za součást demokratické společnosti. „Myslím si, že by měl mít každý právo rozhodnout o tom, co chce dělat se svým životem,“ říká.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhá proces asistované sebevraždy ve Švýcarsku a jaké situace ho mohou zkomplikovat?Jaké konkrétní zkušenosti má Šárka Patermannová z práce v domovech pro seniory ve Švýcarsku?Jak funguje komunita Čechů ve Švýcarsku a proč vznikl projekt „Švýcarská Drbna“?Jaké kulturní rozdíly v přístupu ke smrti a umírání vnímá mezi Českem a Švýcarskem?Proč podle ní mnoho lidí vůbec neví, na jaké sociální a zdravotní služby mají ve Švýcarsku nárok?

Evropa vstupuje do období zvýšených bezpečnostních rizik. Hybridní operace, sabotáže i dezinformace podle expertů sílí a státy se musí připravit i na možné výpadky infrastruktury. V pořadu Deep State na platformě FocusOn to uvedly Andrea Michalcová a Veronika Víchová z Centra pro informovanou společnost. Podle nich je Evropa už dnes terčem desítek operací připisovaných Rusku.Evropa podle bezpečnostních expertů vstoupila do období zvýšeného geopolitického napětí. Podle některých zpravodajských služeb existuje v následujících letech riziko další eskalace konfliktu mezi Ruskem a Západem.„Podle odhadů některých zpravodajských služeb může existovat okno pro případný konflikt mezi Ruskem a NATO v horizontu dvou až tří let,“ uvedla Andrea Michalcová.Odhady se liší podle jednotlivých institucí. Například náčelník Generálního štábu Armády ČR Karel Řehka hovoří o období tří až šesti let, kdy by se bezpečnostní situace mohla zásadně změnit.Podle odbornic však Evropa není v klasickém období míru už dnes. Hybridní operace a sabotáže jsou podle nich realitou posledních let. „Za poslední čtyři roky evidujeme zhruba 151 incidentů atribuovaných Rusku, ať už jde o sabotáže nebo vlivové operace,“ uvedla Veronika Víchová.  Skutečný počet může být podle ní ještě vyšší, protože ne všechny operace se podaří identifikovat nebo jednoznačně připsat konkrétním aktérům.Rusko posiluje armádu, Čína hraje strategickou roliBezpečnostní situaci podle expertů nelze posuzovat izolovaně pouze v kontextu Ruska. Důležitou roli hraje také spolupráce s dalšími státy, zejména s Čínou. „Rusko je schopné pokračovat ve válce a zároveň navyšovat své zásoby zbraní i díky zahraniční podpoře,“ uvedla Michalcová. Podle ní přichází velká část komponentů potřebných pro výrobu zbraní právě z Číny nebo z dalších partnerských zemí. Čína má podle expertů vlastní strategické cíle. Usiluje o posílení svého globálního vlivu a dlouhodobě se připravuje na možné konflikty v oblasti Indopacifiku, například v souvislosti s Tchaj-wanem.Víchová zároveň upozorňuje, že bezpečnostní hrozby se dnes prolínají a nelze jednoduše určit jednu dominantní. „Ruská hrozba je dnes možná bezprostřednější. Čínská má naopak silný ekonomický rozměr, například v oblasti dodávek léků nebo technologických komponent,“ říká.Dezinformace mohou krizi výrazně zhoršitHybridní konflikty se podle odbornic neodehrávají pouze na vojenské nebo kybernetické úrovni. Velkou roli hraje také informační prostor. Podle Víchové existuje relativně malá skupina lidí, kteří pravidelně sledují proruské dezinformační kanály. Jejich vliv je ale širší, než se může zdát. „Skupina lidí, kteří věří nejtvrdším konspiračním teoriím a sledují čistě proruské kanály, tvoří zhruba čtyři až deset procent populace,“ uvedla.  Problém podle ní vzniká ve chvíli, kdy se tyto narativy začnou šířit dál prostřednictvím politiků, aktivistů nebo sociálních sítí.Podle různých průzkumů může být až kolem třiceti procent obyvatel náchylných k tomu, že podobným informacím uvěří nebo je budou dále sdílet. Podobný scénář se podle expertů odehrál během pandemie covidu-19. „Až 98 procent dezinformačních webů se tehdy prakticky přes noc přeorientovalo na témata pandemie a očkování,“ připomněla Víchová.Chcete si na vlastní kůži otestovat, jak by vaše firma obstála v krizovém scénáři? Prověřte svou připravenost v praxi u jednoho stolu s experty z oblasti bezpečnosti, armády a státu. Přihlaste se na zážitkovou simulaci: ⁠www.pripravmese.cz⁠.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně fungují hybridní operace a sabotáže, které jsou připisovány Rusku v Evropě?Jak mohou dezinformace během krizové situace destabilizovat společnost?Jak vypadá scénář takzvané polykrize a jaké dopady může mít na fungování státu?Jaké zkušenosti mají severské země s přípravou obyvatel na krizové situace?Jak mohou firmy pomoci státu zvládnout velké bezpečnostní nebo infrastrukturní krize?

Bezpečnostní situace na Blízkém východě zůstává vysoce napjatá a konflikt kolem Íránu může zásadně ovlivnit nejen region, ale i globální ekonomiku a energetickou bezpečnost. V pořadu Deep State na platformě FocusOn o aktuálním vývoji války, strategickém významu Hormuzského průlivu i náladě uvnitř íránské společnosti hovořil ředitel Centra blízkovýchodních studií CEVRO Univerzity Filip Sommer. Situace kolem Íránu není podle Filipa Sommera jednoduchá a scénář rychlého ukončení konfliktu se postupně vzdaluje. Původní očekávání, že by šlo o krátkou vojenskou operaci s omezenými cíli, se podle něj ukazuje jako příliš optimistické.Podle Sommera existuje řada protichůdných signálů z americké i íránské strany. ,,Obávám se, že původním cílem měla být rychlá úderná operace, ale ukazuje se, že to může být pro americkou vojenskou sílu větší sousto, než se původně očekávalo,“ říká. I kdyby došlo k příměří, nemusí to podle něj znamenat konec konfliktu. Pokud íránský režim přežije a zachová tvrdou politickou linii vůči Spojeným státům a Izraeli, může se konflikt znovu rozhořet během týdnů nebo měsíců.Pozemní operace by byla riskantníSpekulace o případné pozemní operaci podle Sommera narážejí na řadu praktických problémů. Írán je geograficky velmi náročná země – kombinace hornatého terénu a rozsáhlých pouští by z vojenského hlediska znamenala komplikované a riskantní prostředí.V úvahách se objevuje spíše nasazení menších elitních jednotek, například amerických speciálních sil. Jejich cílem by mohlo být například zničení íránského obohaceného uranu nebo klíčových vojenských zařízení. ,,Nasazení menších jednotek si představit dokážu, ale rozsáhlá dlouhodobá operace by byla velmi složitá. Geografie Íránu by se mohla snadno proměnit ve velkou past,“ upozorňuje Sommer. Íránský režim je odolnější, než se čekaloPodle Sommera se zároveň ukazuje, že íránský režim je strukturálně mnohem robustnější, než si část západních analytiků myslela. Strategie, která může fungovat proti nestátním aktérům, jako jsou militantní organizace, nemusí být účinná proti stabilnímu státnímu aparátu.Íránské revoluční gardy mají podle něj silné postavení napříč státními institucemi a tvoří jeden z pilířů současného režimu. ,,Strategie, která může fungovat vůči organizacím jako Hamás nebo Hizballáh, nemusí nutně fungovat proti režimu, který budoval své struktury více než čtyřicet let,“ vysvětluje Sommer. To zároveň znamená, že ani odstranění některých představitelů režimu nemusí automaticky vést k jeho rozpadu.Hormuzský průliv jako strategická zbraňJedním z klíčových bodů konfliktu je Hormuzský průliv, který patří mezi nejdůležitější energetické dopravní tepny světa. Přes tuto úžinu prochází významná část globálního exportu ropy a jakékoliv omezení dopravy okamžitě ovlivňuje světové ceny energií.Írán podle Sommera využívá kontrolu nad průlivem jako geopolitickou páku. Tlak na globální obchod může sloužit jako nástroj, jak přimět ostatní státy k diplomatickému řešení konfliktu. ,,Je to velmi silná karta pro íránské revoluční gardy. Snaží se tím vyvolat tlak na region i na globální komunitu,“ říká Sommer.  Podle něj zároveň nelze vyloučit, že některá politická prohlášení mohou být součástí strategie, která má ovlivnit trhy, například ceny ropy.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak realistické je podle odborníků rychlé ukončení konfliktu mezi Íránem a Spojenými státy?Jakou roli hraje Hormuzský průliv při ovlivňování světových cen ropy?Proč je íránský režim strukturálně odolnější, než se původně předpokládalo?Jakým způsobem získává mladá generace v Íránu informace navzdory cenzuře?Jaké scénáře dalšího vývoje regionu považují analytici za nejpravděpodobnější?

Sedmnáct let putování po horách celého světa – od Beskyd přes Kavkaz a Střední Asii až po íránské pouštní vrcholy. Cestovatel a spisovatel Jakub Venglář všechny zkušenosti, průšvihy i praktické rady sepsal do knihy Jak na přechody hor bezpečně s úsměvem a co nejlehčím batohem. V podcastu Přežít s Amarem Ibrahimem na platformě FocusOn vypráví o tom, proč si lidé na hory balí prací prášek, jak ho v Kyrgyzstánu léčil učeň zubaře, jak ho v Ázerbájdžánu zatkla armáda – a proč je nejčastější chybou cestovatelů podcenění zimy.Jakub Venglář se horám věnuje sedmnáct let a za tu dobu prošel cestu od naprostého nováčka s přetěžkým batohem po zkušeného cestovatele, který ví, že klíčem k úspěšnému treku není jen kondice, ale především příprava. Své poznatky shrnul v knize Jak na přechody hor bezpečně s úsměvem a co nejlehčím batohem.„Knížku jsem psal s vědomím, že bezpečnost je zásadní. Zároveň jsem ale chtěl, aby nešlo jen o přežití, ale aby si člověk cestu i užil,“ říká Venglář. Kniha pokrývá vše od orientace s buzolou přes výběr bot a spacáku až po sestavení lékárničky. Na kapitole o první pomoci spolupracovali odborníci z kurzů první pomoci.Průvodce je podle autora určen především začátečníkům, ale i zkušený horský vlk v něm najde tipy, které dávají smysl. Moderátor Amar Ibrahim, který sám vede kurzy přežití, to potvrzuje z vlastní praxe: i člověk, který si myslí, že je na vyšší úrovni, občas zjistí, že se stále má co učit.Z babičky Beskyd do hor celého světaLásku k horám probudila ve Venglářovi babička. Jako malý nechodil rád do školky, a tak ho matka nechávala u babičky, se kterou jezdil do Beskyd. S rodiči toho moc nenacestoval – nejdál to bylo na Prostřední Bečvu. Zlom přišel po maturitě, kdy se s kamarády vydal do Tater.„Bylo to děsivé, totálně jsem zmokl, brutálně jsme se zničili – ale zvráceným způsobem mě to bavilo,“ vzpomíná s úsměvem. Následovaly výpravy do Rumunska, na Balkán a dál. Po vysoké škole se díky novým spolužákům dostal do stále vzdálenějších destinací a hory se staly nedílnou součástí jeho života.V současnosti pracuje jako event manažer. Průvodcem není a ani být nechce – své zkušenosti předává prostřednictvím přednášek a svých knih. První knihou byly cestopisy Místa, kam se nechodí, druhou je praktický průvodce horskými přechody, na kterém pracoval přibližně tři roky.Šnorchl v poušti a půl kila mouky. Co do batohu nepatří?Jedním z hlavních témat rozhovoru je příprava a balení. Venglář i Ibrahim se shodují, že lidé si na výpravy často berou zbytečnosti. Venglář vzpomíná, jak jeho kamarád táhl po gruzínských kopcích půl kila mouky na zahušťování omáček, a sám přiznává, že na začátku cestovatelské kariéry si na čtrnáctidenní trek do Rumunska vzal zásoby jídla na celou dobu – obrovský pytel Tatranek a instantních polévek.„Vůbec jsem nedocenil, že stačí sejít do vesnice a v obchodě si nakoupit,“ směje se dnes nad svou tehdejší naivitou.Sám si ovšem jednu zdánlivě zbytečnou věc v batohu obhajuje: na trek pouštními horami Ománu si vzal šnorchl, protože věděl, že se později přesune na pobřeží. Vznikla z toho dnes legendární fotka s potápěčskou výbavou uprostřed pouště. „Nepřipadá si člověk úplně jako nejostřejší tužka v penále,“ přiznává s humorem.Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte:Jak Venglář porovnává Čínu a Írán z pohledu cestovatele – a proč je podle něj v Číně situace pro běžné občany materiálně lepšíProč je Venglář skeptický k ultralehkému vybavení a jak přistupuje k moderním technologiím na trecíchJak vypadá Myanmar (Barma) očima cestovatele a proč je rád, že tam byl před vypuknutím občanské válkyProč si na vícedenní trek stačí vzít minimum oblečení – a jak Venglář probíral batoh své přítelkyniJak si poradit s cestovatelským průjmem a proč zkušení cestovatelé jedí místní jogurt hned po příletuCo všechno najdete na webu zahorami.cz – od cestopisů přes praktické tipy až po přehledy jednotlivých zemí

Lithiové baterie dnes dominují trhu, ale jejich vývoj se blíží technologickým i geopolitickým limitům. V pořadu Plně nabito na platformě FocusOn vysvětlují Pavel Hrzina z ČVUT FEL a David Vodička z GAZ Energy, proč budoucnost ukládání energie nebude stát na jediné „zázračné“ chemii, jakou roli sehrají sodíkové baterie, proč recyklace rozhoduje o ekonomice celého oboru a proč Evropa bez vlastních materiálů ztrácí konkurenceschopnost.Lithium se za poslední dekádu stalo synonymem moderní energetiky – od mobilních telefonů přes elektromobily až po velkokapacitní bateriová úložiště. Podle Pavla Hrziny však nejde o konečné řešení, ale o výsledek historického vývoje, který reagoval na potřebu co nejvyšší energetické hustoty.„Lithium je ideální prvek ve chvíli, kdy potřebujete uložit co nejvíce energie do co nejmenšího objemu,“ říká Hrzina. Právě proto se prosadilo v přenosné elektronice a následně i v elektromobilitě. Současně ale upozorňuje, že neexistuje univerzální baterie vhodná pro všechny aplikace.David Vodička doplňuje, že vývoj baterií se dnes posouvá od honby za maximální kapacitou k optimalizaci pro konkrétní použití. „U velkých úložišť nepotřebujete malý formát. Potřebujete dlouhou životnost, vysoký počet cyklů a stabilní provoz,“ vysvětluje.Sodík jako reálná alternativa: levnější, dostupnější, strategickáNejvážnějším konkurentem lithia je dnes sodík. Ne proto, že by byl technologicky lepší ve všech parametrech, ale proto, že řeší zásadní problém dostupnosti surovin. „Sodík je všude kolem nás. Nejen že je ho hodně, ale je také technicky a společensky dostupný,“ vysvětluje Hrzina. Na rozdíl od lithia nebo kobaltu nevyžaduje problematickou těžbu v geopoliticky citlivých oblastech.Podle Vodičky je sodík zároveň šancí pro Evropu, jak snížit závislost na Číně. „V sodíkových článcích lze používat materiály, které máme v Evropě. Nemusíme ničit krajinu ani spoléhat na nestabilní dodavatelské řetězce,“ říká.Zatímco v Číně se sodíkové baterie testují především pro elektromobilitu, Evropa se podle obou expertů soustředí hlavně na velkokapacitní úložiště energie, která mají stabilizovat přenosovou soustavu a podporovat decentralizovanou energetiku.Recyklace rozhoduje. Ne každá „zelená“ baterie se vyplatíJedním z klíčových témat budoucnosti baterií je recyklace. Hrzina upozorňuje, že bez ekonomicky smysluplné recyklace není žádná baterie skutečně udržitelná. „Olověná baterie je levná a výborně recyklovatelná. Právě proto s námi zůstane ještě dlouhá desetiletí,“ říká. U lithiových baterií je situace výrazně složitější, zejména kvůli směsi materiálů, které je nutné nákladně oddělovat.Zvláštní pozornost věnuje problematice LFP baterií. Ty jsou sice bezpečnější, ale jejich recyklace se ekonomicky nevyplácí, protože neobsahují drahé kovy jako kobalt. „Tam často dává větší smysl uvažovat o druhém životě baterie než o její recyklaci,“ vysvětluje.David Vodička je však k tzv. second life skeptický. „Odsouváme tím problém recyklace a pracujeme s baterií, která je na hraně své životnosti. To má přímý dopad na bezpečnost systému,“ upozorňuje.Geopolitika baterií: Čína má náskok, Evropa hledá cestu zpětDiskuse se opakovaně vrací k otázce geopolitiky. Podle Vodičky má Čína dnes dominantní postavení nejen ve výrobě baterií, ale především v přístupu k surovinám. „Čína má levné materiály, levnou energii a masivně automatizovanou výrobu. Evropa bez vlastních zdrojů ztrácí konkurenceschopnost,“ říká. Právě sodíkové technologie by podle něj mohly Evropě pomoci část tohoto náskoku dohnat.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč sodíkové baterie dávají ekonomický i geopolitický smysl pro Evropu?Jaké jsou skutečné limity recyklace lithiových a LFP baterií?Proč může „druhý život“ baterií představovat bezpečnostní riziko?Jaký vliv má geopolitika na cenu a dostupnost bateriových technologií?Proč budoucnost energetiky nestojí na jediné chemii, ale na diverzifikaci?

Český startup Zantra AI má ambici změnit způsob, jak lidé komunikují s umělou inteligencí. Místo klasického chatbotu nabízí platformu, která se přizpůsobuje stylu uživatele a umožňuje komunikovat i hlasem známých osobností. Do projektu se zapojil třeba i Jakub Kohák, Richard Genzer, Zuzana Belohorcová nebo Petr Švancara. Myšlenka projektu Zantra AI vznikla relativně nedávno. Zakladatel Jiří Čižmarik přiznává, že ještě na začátku roku 2025 měl s umělou inteligencí minimální zkušenosti. První zkušenosti s AI ho ale přivedly k myšlence vytvořit vlastní a uživatelsky přívětivější platformu.„Poznal jsem ChatGPT a po měsíci jsem si řekl, že chci mít něco vlastního,“ popisuje Čižmarik.Základní princip Zantry AI je podle něj odlišný od klasických chatbotů. Platforma se snaží reagovat na uživatele osobnějším způsobem a přizpůsobovat komunikaci jeho stylu.„Zantra AI se přizpůsobí tomu, kdo jste. Ví, co máte rád, co nemáte rád, a komunikuje s vámi jako parťák,“ říká zakladatel. Cílem není vytvořit pouze další nástroj pro odpovědi na otázky, ale spíše digitálního asistenta, který působí jako konverzační partner.Hlas známých osobností jako nový formát komunikaceJedním z nejviditelnějších prvků platformy je funkce Zantra Voices, která umožňuje odpovídat na dotazy uživatelů prostřednictvím hlasových avatarů známých osobností. „Máme tam různé influencery a televizní osobnosti. Nejznámější jsou například Jakub Kohák nebo Richard Genzer,“ říká Čižmarik. Mezi další osobnosti, které jsou zároveň ambasadory, patří například bývalý fotbalista Petr Švancara či Andrea Kalousová. Virtuální verze pracují s dostupnými informacemi o jejich životě a kopírují styl komunikace. Uživatel si tak může zvolit toho, kdo mu nejvíce vyhovuje.„Ten hlas je naprogramovaný tak, aby odpovídal stylu daného člověka. Uživatel tak má pocit, že se opravdu baví s konkrétní osobností,“ vysvětluje zakladatel. Tato funkce je jedinou placenou částí platformy. Přístup stojí 249 korun měsíčně, zatímco základní používání Zantry AI je zdarma.Reklama podle skutečných potřeb uživateleVedle zábavné části platformy chce Zantra AI změnit i způsob, jakým funguje online reklama. Zantra AI pracuje s principem kontextového doporučení. Reklama se zobrazuje pouze v případě, kdy uživatel hledá konkrétní produkt nebo službu. „Když uživatel napíše, že chce koupit boty v Praze, Zantra AI mu může doporučit obchod, se kterým spolupracujeme,“ vysvětluje Čižmarik.Podle něj tak firmy mohou výrazně snížit náklady na marketing. Tradiční reklamní systémy často zobrazují reklamu lidem, kteří o produkt vůbec nemají zájem.„Firmy dnes utrácejí statisíce až miliony korun za reklamu na Googlu nebo sociálních sítích. My ji dokážeme zobrazit přesně ve chvíli, kdy ji uživatel potřebuje,“ říká. Zantra AI tak dokáže oslovit prakticky všechny uživatele platformy, zatímco klasické sociální sítě zasahují jen část publika.Startup bez investorůProjekt vznikl bez externího financování. Vývoj i provoz jsou prozatím financovány z vlastních zdrojů. Jiří Čižmarik připouští, že do budoucna by vstup investora nevylučoval. Podmínkou však je, aby startup neztratil strategickou kontrolu nad projektem. Letošní cíl 55 tisíc uživatelůMarketing staví především na ambasadorech. „Primárně chceme komunikovat přes naše ambasadory a influencery. Lidé jim věří a mají k nim vztah,“ vysvětluje zakladatel. Pro letošní rok má firma ambiciózní cíl 55 tisíc uživatelů.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vznikl nápad vytvořit českou AI platformu Zantra a proč ji zakladatel postavil během několika měsíců?Jak přesně funguje komunikace s hlasovými avatary známých osobností?Proč zakladatel zatím odmítá externí investory a financuje projekt z vlastních zdrojů?Jaký marketingový model chce Zantra nabídnout firmám místo klasické online reklamy?Proč chce startup expandovat nejdříve na Slovensko a později do Polska a Německa?

Narodila se v Anglii, žila v Česku, Německu, Číně i Spojených státech a dnes ve dvaceti letech vede vlastní taneční akademii. Sophia Seo yun Staněk kombinuje balet, tradiční čínský tanec, K-pop, modeling i studium korejské estetické medicíny. V pořadu Avokádo na platformě FocusOn popisuje, jak se buduje kariéra napříč kulturami, proč je asijský trénink extrémně disciplinovaný a jak funguje byznys kolem korejské kosmetiky.Sophia Seo yun Staněk vyrůstala v prostředí, kde se přirozeně prolínalo několik kultur. Její rodina má kořeny v Asii i ve střední Evropě a dětství strávila v různých zemích. „Můj tatínek pochází z Jižního Thajska, Jižní Koreje a Jižní Číny a maminka z Čech a ze Slovenska,“ říká.Narodila se v Anglii, kde žila do čtyř let. Poté se rodina přestěhovala do České republiky. Následovala zkušenost s životem v Německu, pět let v Číně a později pobyt ve Spojených státech, konkrétně v Texasu a ve Washingtonu. „V Americe to byly asi nejhezčí roky mého života,“ vzpomíná. Právě život v různých zemích podle ní formoval nejen její kariéru, ale i vztah k jazykům.Sedm jazyků jako pracovní nástrojSophia dnes mluví sedmi jazyky. Jako hlavní uvádí angličtinu, češtinu, korejštinu, thajštinu a čínštinu. K nim se nově přidává japonština a francouzština. „Někdy se mi stane, že už ani nevím, jakým jazykem mám mluvit. Všechno se mi to promíchá,“ popisuje.Motivací pro studium jazyků je podle ní především rodina. Ta je rozprostřená po různých zemích a komunikace v rodném jazyce je pro ni důležitá. „Každý z rodiny žije někde jinde ve světě, takže jsem se chtěla naučit mluvit jazykem, odkud pocházíme,“ vysvětluje.Tanec jako hlavní kariéraTanec provází Sophii prakticky celý život. Začala už ve čtyřech letech baletem. „Začínala jsem klasickým baletem. Maminka chtěla, abych se učila od někoho, kdo měl profesionální kariéru,“ říká. Její první učitelkou byla bývalá ruská primabalerína, která byla známá velmi přísnou metodou výuky.„Bylo to opravdu náročné studium, ale dala mi obrovskou disciplínu,“ vzpomíná. Balet však zároveň přináší i fyzické následky. Tanec na špičkách bez moderních ochranných pomůcek podle ní znamenal velkou zátěž pro nohy. „Dříve nebyly žádné silikonové ochrany. Tančilo se jen v tvrdých botách s vatou, nebo úplně bez ní,“ popisuje.Akademie vznikla náhodouVlastní taneční akademie vznikla podle jejích slov spíše náhodou. Po návratu do Česka vedla pouze workshopy. Zájem však rychle rostl a kapacita přestala stačit. „Dětí začalo chodit tolik, že se na workshopy nevešly. Musela jsem začít hledat prostory,“ říká.Dnes má tři taneční prostory, jeden z nich i mimo Prahu. V akademii vyučuje několik stylů – tradiční čínský tanec, balet a také K-pop arts, což je kombinace tance a rapu.Tvrdý trénink v AsiiPrávě zkušenost z Číny považuje za jednu z nejnáročnějších etap své kariéry. „Tradiční čínský tanec je podobný baletu, ale ještě náročnější,“ říká. Podle ní je disciplína v asijských akademiích extrémní. Pokud student nedodrží tréninkový režim, může být ze školy vyloučen.„Když vynecháte jeden den, mohou vás okamžitě vyhodit,“ popisuje. Podobný přístup se promítá i do jejího vlastního stylu výuky. „Jsem hodně přísná. Děti mi často říkají, že jsem úplně jiný člověk, když učím,“ dodává.K-pop idol: krásná kariéra s temnou stránkouSophia se také dostala do světa korejského popu. V roce 2022 se zúčastnila korejské pěvecké soutěže a postoupila až do tréninkového programu velké korejské společnosti.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vypadá každodenní režim tanečního tréninku v čínských akademiích?Co přesně musí K-pop trainee splňovat během přípravy na kariéru idola?Jak funguje korejské studium estetické medicíny a kosmetiky?Jaké jsou největší rozdíly mezi evropským a asijským přístupem k disciplíně?Proč jsou kosmetické procedury v Koreji výrazně levnější než v Evropě?

Od roku 2027 Švýcarsko automaticky hlásí všechny kryptoměnové účty českým úřadům. Éra anonymity definitivně končí. Pro české investory, kteří využívali švýcarskou diskrétnost, zbývá poslední rok na legální úpravu portfolií. V pořadu Czech Swiss Connect na platformě FocusOn.cz o změnách hovořila Petra Savino ze společnosti S1 Solutions.Švýcarsko se ocitlo pod tlakem globální transparentnosti a přijalo standard CARF (Crypto-Asset Reporting Framework). Tento mechanismus transformuje dosud šedou zónu kryptoaktiv na monitorované prostředí, podobné současnému bankovnímu systému. Podle Petry Savino, majitelky poradenské společnosti S1, se Švýcarsko tímto krokem zbaví především spekulantů, kteří těžili z nedostatku kontroly. Pro poctivé investory by se však nic zásadního měnit nemělo, neboť transparentnost je v dlouhodobém horizontu nevyhnutelná.Savino v rozhovoru zdůrazňuje, že změna je součástí širší dohody více než 100 států. ,,Švýcarsko se dostalo pod hlavičku dalších stovek států, které budou od roku 2026 nuceny si vyměňovat informace. Bude to fungovat na stejném principu, jako jsme dnes zvyklí u bank, kde probíhá automatická výměna informací mezi Českem a Švýcarskem,'' vysvětluje expertka. Tento krok ve skutečnosti znamená, že švýcarské finanční instituce budou mít povinnost reportovat stavy účtů a transakce českým úřadům, pokud je držitel českým daňovým rezidentem.Klíčová data: kdy dojde k zeměnám?Pro investory jsou zásadní roky 2025, 2026 a 2027. Zatímco rok 2025 je vnímán jako období relativního klidu bez přímé povinnosti daňového řešení, rok 2026 bude sloužit jako přípravná fáze pro nastavení interních procesů a administrativy. Ostrý režim, tedy povinnost promítnout kryptoaktiva do daňových přiznání, nastane v roce 2027. Tento harmonogram tak dává držitelům kryptoměn poslední prostor k revizi a nastavení svých portfolií.„V roce 2026 je stále možné, řekněme v uvozovkách, uklidit si a udělat pořádek v tom, co přesně chci s kryptem dělat, jakým způsobem s ním chci pracovat, zda jej pouze přesunout, nebo zvolit jinou strategii. Od roku 2027 už poběží vše naplno,“ upřesňuje Savino.Neexistuje přitom žádný minimální limit, pod kterým by se aktiva nemusela hlásit. Vzhledem k vysoké volatilitě trhu, kdy se cena bitcoinu může pohybovat například mezi 68 000 a 124 000 USD (1 564 000 Kč - 2 852 000 Kč), úřady nestanovily žádnou spodní hranici pro osvobození od reportovací povinnosti.Co úřady uvidí a co zůstane skrytoČastou obavou investorů je míra detailu, kterou budou finanční úřady dostávat. Podle Savino se nebude jednat o reportování každé jednotlivé transakce, ale spíše o celkový přehled a zásadní pohyby. Specifickou kategorií zůstávají hardwarové peněženky a tzv. krypto-trezory. Ty si sice zachovávají určitou míru anonymity, ale pouze do okamžiku, kdy dojde k interakci s regulovanou finanční institucí nebo při podezření na trestnou činnost.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se liší reporting u aktiv držených v bankovních institucích oproti privátním hardwarovým peněženkám?Existuje možnost, jak legálně využít „meziroční uzávěrku“ k nápravě zapomenutých údajů v daňovém přiznání?V čem spočívá spolupráce se specialistou Henrikem Telepským a jaké konkrétní krypto-případy pro klienty řeší?Jaké jsou tři hlavní typy klientů, kteří dnes vyhledávají poradenské služby pro česko-švýcarský byznys?Proč Švýcaři sami regulaci kryptoaktiv vnímají pozitivně a jak se to odráží v jejich každodenním bankovnictví?

V prvním letošním vydání realitního podcastu RealChat s Pavlínou Prokešovou se setkali dva zajímaví hosté: Yishay Furman, CEO developerské společnosti Horizon Holding, a Ján Antal, architekt a majitel studia Perspektiv. Diskuse se zaměřila na kritický nedostatek bytů, byrokratické překážky a budoucnost Prahy v kontextu nového metropolitního plánu. Zatímco ceny bytů od roku 2010 vzrostly o 262 %, odborníci hledají cestu, jak udržet bydlení dostupné i pro běžné rodiny.Česká republika se v rychlosti vydávání stavebních povolení nachází na chvostu světových žebříčků. Podle dat z roku 2022, která v rozhovoru zmínil Yishay Furman, obsadilo Česko nelichotivou 159. pozici na světě.Proces je v tuzemsku roztříštěn do mnoha dílčích povolení: od dopravy a infrastruktury až po vodu a územní rozhodnutí. Každý z těchto kroků navíc otevírá prostor pro námitky, které mohou projekt zbrzdit o celé roky.Tato prodleva má přímý dopad na koncovou cenu bytu. ,,Pokud uvážíte délku povolování v horizontu šesti, osmi nebo až deseti let, stačí si jednoduše spočítat cenu pozemku a vynásobit ji úroky. Jen tyto úroky dramaticky zvyšují náklady na projekt ve chvíli, kdy dostanete stavební povolení,'' vysvětluje Furman.Podle něj je současný systém nastaven tak, že námitky může podat prakticky kdokoli z jakéhokoli důvodu. Často jde o odpor ke změně u lidí, kteří nechtějí novou výstavbu nebo školu ve svém sousedství.Slovenská paralela a vliv legislativyZajímavé srovnání nabízí architekt Ján Antal. I na Slovensku je situace podobná, přestože tam samosprávy mají o něco silnější pravomoci. ,,Problém tkví v tom, že legislativa na Slovensku a v České republice je v podstatě stejná. Slovensko navíc loni přijalo nový stavební zákon, velmi podobný tomu českému,'' podotýká Antal k byrokratické zátěži.Omezení ale architekti vnímají i jako motor kreativity. Podle Antala pomáhají limity najít nejlepší řešení v daném prostoru. ,,Pokud máte absolutní svobodu, je pro architekta paradoxně těžší udělat rozhodnutí,'' dodává.Cesta k dostupnému bydleníProtože ceny v centru Prahy jsou pro běžné rodiny nedosažitelné, developeři se soustředí na okrajové lokality. Příkladem je projekt v obci Statenice, kde Horizon Holding plánuje téměř 1 500 jednotek od vil až po byty.Ceny v takových projektech jsou o 20 % až 25 % nižší než v centru, například v Karlíně. To je podle Furmana cesta, jak nabídnout kvalitní bydlení lidem, kteří si nemohou dovolit Prahu 1 nebo 6.Součástí projektu je i rozsáhlá infrastruktura. Developer daroval městu 25 000 metrů čtverečních pro stavbu školy a buduje čistírnu odpadních vod, která poslouží i okolním vesnicím. ,,Chceme udělat něco, díky čemu si nás budou pamatovat jako firmu, která přispěla městu a dané oblasti,'' říká Furman.Kompromis v metrech: Menší byty jako standardData ukazují jasný trend zmenšování plochy bytů. Zatímco dříve měly byty 1+kk běžně 30 metrů čtverečních, dnes se staví jednotky o velikosti 24 až 28 metrů. U dispozic 2+kk je pokles ještě citelnější – z původních 60 metrů na současných 45 až 48 metrů. V extrémních případech se na trhu objevují i garsonky o výměře pouhých 18 metrů čtverečních.,,Lidé budou muset u dnešních cen bohužel dělat kompromisy ohledně velikosti, pokud chtějí stavět za současné ceny,'' konstatuje Furman. To zvyšuje tlak na architekty, aby i v malém prostoru vytvořili kvalitní komunitní zázemí.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč je Česko až na 159. místě na světě v délce stavebního povolování?Jak přesně se promítá 6–10 let čekání do finální ceny bytu?Proč se byty zmenšují a kam až může tento trend zajít?Jaký bude skutečný dopad nového metropolitního plánu na projekty typu Bohdalec?Stane se co-living běžným modelem bydlení pro mladou generaci?

Češi zůstávají národem vlastníků aut, ale tradiční model nákupu naráží na cenové i technologické limity. Prudký růst cen vozidel, tlak legislativy a změna spotřebitelského chování posouvají stále více lidí k operativnímu leasingu. V pořadu Big Deal o tom mluví František Peterka a Tomáš Pindur ze společnosti Driveto, kteří popisují, proč se auto postupně stává službou a jak se mění celý automobilový trh.Touha vlastnit automobil v Česku nemizí. Podle dat, se kterými Driveto pracuje, se ale výrazně proměňuje způsob financování. Zatímco dříve dominoval přímý nákup nebo úvěr, stále větší roli hraje operativní leasing – a to nejen u firem, ale i u domácností.„Češi nepřestali chtít vlastnit auto. Vidíme ale jasný růst operativního leasingu,“ říká Tomáš Pindur. „Když se podíváme do Německa, je tento model výrazně rozšířenější. Ten trend se postupně přesouvá i k nám.“Zásadní roli hraje kombinace vyšších cen vozidel, širší nabídky leasingových produktů a snahy domácností udržet měsíční rozpočet pod kontrolou.Auta zdražila až o čtvrtinu. Leasing ceny nekopírujeJedním z hlavních motorů změny je cenový vývoj. Podle Pindura vzrostly ceny některých modelů za posledních pět let až o 25 %. Nejde přitom primárně o růst marží automobilek, ale o tlak regulace a technických požadavků. „Automobilky musí povinně vybavovat auta systémy, které dříve neexistovaly. To dramaticky zvyšuje výrobní náročnost,“ vysvětluje.Pro ilustraci dodává srovnání: zatímco sportovní vůz Porsche 911 ze 70. let měl zhruba osm čipů, moderní elektromobil Škoda Enyaq jich obsahuje přibližně 8 000.Operativní leasing přitom tento cenový růst z velké části nekopíruje, což z něj dělá atraktivní variantu.Auto jako předplatné: měsíční rozpočet rozhodujePodle Františka Peterky lidé stále více přemýšlejí v logice měsíčních nákladů – podobně jako u bydlení, energií nebo digitálních služeb. „Lidé jsou zvyklí pracovat s měsíčním budgetem. Vědí, kolik dávají za bydlení, předplatné nebo služby. Stejně tak je pro ně uchopitelný operativní leasing,“ říká Peterka. „Vědí, že zaplatí pět nebo deset tisíc měsíčně a nečekají je žádné nepředvídatelné výdaje.“Tento přístup zásadně mění psychologii nákupu auta. Místo celkové ceny hraje klíčovou roli výše měsíční splátky.Auto za 700 tisíc korun? Klidně za pět tisíc měsíčněJedním z nejvýraznějších momentů rozhovoru jsou konkrétní čísla. Podle Pindura dnes není výjimkou, že vůz s ceníkovou cenou kolem 700 000 Kč lze financovat operativním leasingem za zhruba 5 000 Kč měsíčně. „Atraktivitu nabídky posuzujeme tak, že porovnáváme ceníkovou cenu a měsíční splátku. Pokud je splátka pod jedním procentem ceníkové ceny, považujeme ji za velmi atraktivní,“ vysvětluje.Takové nabídky jsou možné díky objemovým nákupům leasingových společností, které pracují s tisíci vozidel ročně a dokážou lépe řídit nákupní i zůstatkové ceny.Značka je důležitá. Cena je ale důležitějšíČeši zůstávají konzervativní i v preferencích značek. Škoda, Volkswagen, Hyundai nebo Toyota patří stále mezi nejžádanější. Operativní leasing však tuto loajalitu oslabuje.„Pokud zákazník dostane auto stejné třídy za pět tisíc místo sedmi nebo osmi, velmi rychle začne přemýšlet jinak,“ říká Peterka.Úspora může podle něj dosahovat desítek tisíc korun ročně, což často převáží nad dlouhodobou značkovou věrností.Čínská auta nejsou hrozba. Jsou testem trhuCelý rozhovor si můžete pustit jako podcast:Proč ceny aut rostou rychleji než příjmy domácností?Jak leasingové firmy počítají zůstatkové hodnoty vozidel bez historických dat?Proč se loajalita ke značkám láme právě na měsíční splátce?Jak digitalizace mění roli dealerů a autosalonů?Které typy řidičů by se měli operativnímu leasingu vyhnout?

Miny, elektrické dráty pod napětím, střelba bez varování a stovky obětí. Železná opona nebyla jen symbol studené války, ale technicky propracovaný systém, který měl zastavit vlastní občany. V pořadu Přežít na platformě FocusOn o tom mluvil historik a redaktor časopisu Přežít Miroslav Mašek.Podle Miroslava Maška si železná opona během své existence vyžádala přibližně 350 civilních obětí. „Ta data nejsou úplně přesná, ale jen střelbou pohraničníků to bylo asi 200 lidí. Na technických opatřeních, tedy na minách a elektrických drátech, zahynulo zhruba 150 lidí. Celkem tedy přibližně 350 obětí za 45 let,“ říká.Elektrické zátarasy patřily k nejbrutálnějším prvkům systému. Napětí v drátech kolísalo mezi 3 000 až 12 000 volty. Teprve v polovině padesátých let bylo standardizováno na 6 000 voltů. „To bylo smrtící. Lidé se do překážek zamotali a proud je doslova usmažil,“ popisuje Mašek.Elektrický proud i miny fungovaly až do roku 1965. Střelba bez varování však byla pohraničníkům umožněna zákonem od roku 1951 až do roku 1989. „Od roku 1951 mohli pohraničníci střílet bez varování. Není doložen případ, že by bylo použití zbraně vyhodnoceno jako neoprávněné,“ dodává historik.11 700 lidí uteklo během tří letBezprostředně po únoru 1948 ještě hranice nebyla plně uzavřena. Právě vysoký počet uprchlíků přiměl režim jednat.„Do roku 1951 uteklo asi 11 700 lidí. Ta statistika vládu natolik znepokojila, že se od roku 1951 začala budovat železná opona,“ vysvětluje Mašek. Hranice nebyla jen pásmem drátů. Existovala ochranná pásma, do nichž byl vstup pouze na povolení. Kvůli jejich vytvoření bylo u bavorských hranic zrušeno a vysídleno přibližně 60 vesnic.Režim systém budoval často improvizovaně, součástky se kupovaly běžně v obchodech. Výsledkem byl postupně zdokonalovaný aparát kontroly, jehož cílem bylo jediné: zastavit vlastní občany.Útěk jako psychická zkouškaNejčastější metodou útěku bylo podhrabání se pod dráty. Překážky nebyly zakopány hluboko, ale každý dotek mohl způsobit zkrat nebo odpálení světlice. „Spousta lidí to vzdala kvůli psychickému tlaku. Zpanikařili, zamotali se do drátů a nakonec čekali na pohraničníky,“ říká Mašek.Část hranice tvořil Dunaj. Uprchlíci jej přeplavávali, přestože řeku hlídkovaly ozbrojené čluny s kulomety.Jedním z nejodvážnějších případů byl muž, který si vydlabal kmen stromu, opatřil jej dýchací trubkou a podařilo se mu doplout do Rakouska. „Komunisté se o jeho útěku dozvěděli až z rakouských novin,“ uvádí historik.Rogalo proti MiGůmV roce 1987 došlo k jednomu z nejodvážnějších pokusů o útěk. Muž přeletěl hranici na rogale. „Letěl extrémně nízko kvůli radarům. Vzletěly proti němu dva MiGy, ale nemohly střílet proti zemi,“ popisuje Mašek.Pilot nakonec přistál v Bavorsku a požádal o azyl. Šlo o riskantní operaci v době, kdy nikdo netušil, že režim padne o dva roky později.40 milionů lidí na cestěRozhovor se dotkl i období po roce 1945. Evropa tehdy čelila bezprecedentní migrační vlně. „Čtyřicet milionů lidí se muselo dostat domů přes čtyři okupační zóny, často bez dokladů,“ říká Mašek.V Německu byly potravinové dávky po válce sníženy o 30 procent. Hlad se stal realitou. Vznikaly nouzové recepty, černý trh i gangy bezprizorních dětí. Přesto pamětníci často mluví o paradoxním pocitu svobody.„Přes veškerou mizérii to bylo nejšťastnější období mého života, protože jsem se cítil svobodný,“ cituje Mašek výpovědi lidí z období takzvané nulté hodiny.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně fungoval elektrický systém na hranici a proč napětí kolísalo až na 12 000 voltů?Jak se uprchlíci psychicky připravovali na několikahodinové plížení pod dráty?Jak reagoval režim na mezinárodní tlak kvůli fotografiím mrtvých na hranici?Proč někteří pamětníci označují poválečné období za nejšťastnější část života?Jaké další neznámé pokusy o průlom hranice zůstaly mimo veřejnou debatu?

Kybernetické útoky v Česku nejsou výjimkou, ale pravidlem. Ročně jich proběhnou desítky a stále častěji ochromí firmy na dny i týdny. Nejčastějším scénářem je ransomware. Jde o útok, při kterém útočníci zašifrují firemní data a požadují výkupné. V pořadu Face IT na platformě FocusOn o tom mluvili Václav Svátek, zakladatel společnosti ČMIS, a Matěj Váňa, Network Security Engineer ze stejné společnosti.„Kybernetických útoků jsou v Česku desítky ročně,“ říká Svátek. Útoky se přitom netýkají jen velkých korporací. Zasažené bývají firmy s desítkami zaměstnanců i podniky s několika stovkami lidí. Společným jmenovatelem je nepřipravenost.Máte zálohy?Okamžik, kdy firma zjistí, že nemá přístup k datům, bývá chaotický. Manažeři řeší, komu volat – policii, pojišťovně nebo IT dodavateli? Podle Svátka je ale klíčová jiná otázka: „První dotaz je, jestli máte zálohy.“Pokud jsou zálohy bezpečné a oddělené od napadené infrastruktury, je situace řešitelná. Pokud ne, firma se může dostat do existenčního problému. „Bývá to tak padesát na padesát,“ říká Svátek. Část firem má zálohy funkční a pravidelně je testuje. Jiní sice zálohují, ale nikdy si nevyzkoušeli, zda je dokážou kompletně obnovit. A existují i případy, kdy útočníci zašifrují i samotné zálohy.Podle odhadu ČMIS až 50 % firem není schopno kompletně obnovit celý systém v plném rozsahu.Obnova může trvat hodiny. Nebo měsíceDoba obnovy závisí na připravenosti firmy. V jednom nedávném případě, kdy měla firma připravený plán obnovy a infrastrukturu v datovém centru, trvala kompletní obnova jen tři až čtyři hodiny. Šlo o společnost s 300 až 400 zaměstnanci.Na opačné straně spektra jsou firmy, které přijdou nejen o data, ale i o zdrojové kódy svých systémů. „Měli jsme případ, kdy firma neměla ani zdrojové kódy k informačnímu systému, který se 20 let vyvíjel,“ říká Svátek. Ztráty tak nejsou zanedbatelné. U větších firem mohou dosahovat milionů korun za hodinu výpadku.Výkupné se platí ve 20 až 30 % případůNe každý útok končí platbou výkupného, ale děje se to častěji, než si veřejnost myslí. „Z našich odhadů bych řekl, že se platí zhruba ve 20 až 30 % případů,“ uvádí Svátek.Útočníci přitom nejsou jednotlivci, ale organizované skupiny. „Nejsou to kluci v kapuci. Jsou to profesionalizované, organizované skupiny, kde jedna část vyvíjí nástroje, jiná získává přístupy, další vyjednává,“ popisuje.Výše požadovaného výkupného se odvíjí od ekonomické síly napadené firmy. Útočníci si z veřejných zdrojů zjistí obrat a zisk společnosti a podle toho nastaví požadavky. Částky se mohou pohybovat od jednotek milionů až po stovky milionů korun.Největší slabina? Lidský faktorTechnická zranitelnost není jediný problém. Podle odborníků zásadní roli hraje lidský faktor. Matěj Váňa uvádí, že při simulovaných phishingových kampaních klikne na podvržený odkaz 50 až 80 % uživatelů. „Z toho desítky procent zadají své přihlašovací údaje,“ říká.Ilustrativní experiment ukázal, že 67 % oslovených lidí bylo ochotno zadat platební kartu za příslib pizzy za jednu korunu. Tento příklad podle Svátka ukazuje, jak snadno lze zneužít lidskou důvěřivost.IT versus management: Kdo určuje míru rizika?Častým problémem je nesoulad mezi vedením firmy a IT oddělením. Management předpokládá, že bezpečnost je „nějak vyřešena“. IT oddělení naopak často tvrdí, že nemá dostatek rozpočtu ani jasné zadání.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vypadá první hodina po zjištění ransomware útoku?Jak probíhá vyjednávání s útočníky a jak se ověřuje, že data skutečně vrátí?Proč jsou útoky často vedeny přes dodavatelské řetězce?Jaké konkrétní chyby administrátorů útočníci nejčastěji zneužívají?Jak se psychicky zvládá práce v režimu 24/7 kybernetické pohotovosti?

V nejnovějším díle pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn se moderátor Jiří Jemelka zaměřil na kritický problém českého byznysu: nedostatek pracovníků v technických profesích. Jeho host Michal Mikulášek, zakladatel společnosti Prodator, v rozhovoru boří zažité mýty o vyčerpaném trhu. Podle něj lidé na trhu jsou, jen je firmy hledají metodami, které zamrzly v minulém století. Mikulášek na tvrdých datech demonstruje, že nečinnost majitelů v oblasti náboru není jen personální chybou, ale především přímým útokem na jejich vlastní zisk.Většina majitelů malých a středních firem stále vnímá nábor jako nutné administrativní zlo, nikoliv jako klíčový byznys case. Michal Mikulášek však nabízí jinou optiku – pohled na ušlý zisk. Pokud výrobní podnik s obratem 1,2 miliardy korun postrádá deset operátorů CNC strojů, přichází o schopnost vyrobit zhruba o 10 % více zboží. V čistém vyjádření to znamená, že majiteli mezi prsty protéká 10 milionů korun měsíčně.Ještě markantnější je tento nepoměr v logistice. Jeden zaparkovaný kamion, pro který firma nemá řidiče, stojí na fixních nákladech a leasingu přibližně 50 000 Kč měsíčně. Pokud by přitom byl v provozu, mohl by podle typu zakázky generovat tržby v rozmezí od půl milionu do jednoho milionu korun.Mikulášek v rozhovoru konstatuje: ,,Tato logika a tato matice majitelům často vůbec nedochází. Je fascinující, že když si to spočítají, namítají, že se to takto nedá počítat. Já se jich však ptám: Kdybyste ty lidi měli, vyrobíte o tolik více? Pokud zní odpověď ano a máte na to odbyt, pak vám ty peníze zkrátka chybí.“SME proti korporátům: Proč vítězí lidskost nad tabulkamiČeské firmy se často cítí v nevýhodě proti gigantům. Mikulášek však tvrdí, že právě v sektoru malých a středních podniků se skrývá konkurenční výhoda. Korporátní prostředí pro mnoho specialistů představuje neosobní stroj, kde jsou pouze „lidským zdrojem“ – tedy položkou v tabulce. Menší firmy, které dokážou být ke svým lidem blíž a skutečně jim naslouchat, mají v náboru navrch.Peníze jsou sice nezbytným základem, ale v dnešním souboji o talenty samy o sobě nestačí. Mikulášek v rozhovoru zmiňuje případy, kdy lidé odešli za vyšším platem do korporátu, ale brzy se začali vracet kvůli nastavení na pracovišti. Do jednosměrného provozu se podle něj lidé nabírají velmi snadno, zatímco třísměnné provozy jsou pro kandidáty odrazující i s příplatky. ,,Peníze jsou důležité, ale nejsou nejdůležitější. Mnohokrát se nám u klientů stalo, že jim velká firma v okolí sice přetáhla lidi, ale ti se postupně vraceli kvůli nastavení pracovního prostředí.“Když oběd za 19 korun porazí LinkedInTradiční inzerce na pracovních portálech u profesí, jako jsou svářeči či frézaři, často selhává, protože tito lidé práci aktivně nehledají. Moderní nábor se proto musí chovat jako marketing, který testuje, co na kandidáty v daném regionu skutečně platí. Někdy jsou výsledky testů překvapivé i pro samotné odborníky.V rámci jedné z kampaní fungoval jako hlavní tahák cenově dostupný oběd. ,,Náš marketér tehdy přišel s nápadem postavit nábor na tom, že firma nabízí obědy za 19 korun. Namítal jsem, že kvůli tomu nikdo práci nezmění, ale on trval na tom, že je to první věc, na kterou se lidé u nich ptají. Když jsme to dali do reklamy, doslova to zbořilo internet a zajistilo potřebné nástupy.‘‘ Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jakých 5 konkrétních otázek byste měli položit svým lidem v anonymním dotazníku, aby vám skutečně řekli, co je ve firmě štve? Proč se ochota k inovacím v náboru láme přesně u věkové hranice majitele 45 let? Jaké jsou největší rozdíly v mentalitě kandidátů při expanzi do zemí jako Německo, Polsko nebo Rumunsko? Proč lidé v předdůchodovém věku masivně opouštějí třísměnné provozy a jak to ohrožuje vaši výrobu? Kdy je pro firmu takticky výhodnější realizovat náborovou kampaň bez uvedení vlastního loga?