All Episodes

Adéla Elbel: Dělat si z lidí na firemkách prdel je super

Milan Kounovský: Když kreslíš pořád politiky, těšíš se na fotbalisty

Imran Musa Zangi: Na koncertě poskakuji jako kamzík. Ráno je to peklo

Tono Stano: Pohodlí je vlastně usmrcování se zaživa

Tatiana Kovaříková: Jedním z mých prvních klientů byl Jiří Korn

Kateřina Kaira Hrachovcová: Fakt mi není jedno, co tomu člověku vytetuji

Věra Martinová: Anonymita na sítích dělá z lidí trošku zvířata

Kryštof Mucha: Pan Bartoška mi chybí jako člověk i jako někdo, kdo uměl číst situaci

Robert Jašków: Dnes už není důležité, co umíš. Důležitější je, kolik máš followerů

Dan Pánek: Ivanu Trojanovi prostě vezmete telefon i v jedenáct večer

Jaroslav Kmenta: Nejhorší by bylo postavit se zlu tím, že od něj odejdete

Emanuele Ridi: Poslouchal jsem heavy metal a říkali mi Lorenzo Lamas

Marta Jandová: V Německu jsem začínala jako uklízečka. A bylo to super

Tomáš Klus: Snažím se hlavně nemluvit o věcech, kterým nerozumím

Petr Malásek: Nechtěl jsem být slavný. Chtěl jsem, aby mě uznávali kolegové

Jaroslav Nedvěd: Tlak ve Spartě je extrémní, ne každý ho zvládne

Honza Dědek: Když vydržíš dostatečně dlouho, lidé si zvyknou a vezmou tě na milost

Ladislav Vízek: Ve fotbale je moc politiky. A lidi už nevědí, komu věřit

Dan Svátek: Jsou to boomerské kecy, ale ve filmu se něco zásadně změnilo

Petr Lněnička: Nechci dělat zábavu z toho, jak kluci hezky vraždí

Mardoša: Radši budu za boomera než za Husákovo dítě

Matěj Homola: Skejt, punk a devadesátky nás definovaly

Lucie Výborná: V rozhovoru existuje moment, kdy je největší umění se nezeptat

Martin Šanda: Začneme Smetanou a skončíme u Led Zeppelin

Robert Vano: Uzavřel jsem smlouvu s Bohem a tu nemůžu porušit

Felix Slováček: Jsem zlaté vejce bulváru

Jan Nedbal: Z nuly jsem byl přes noc úplně všude

Vítězslav Křížek: Vespa není jen o jízdě, ale o stylu života

Petr Pála: Tenista zná tři restaurace, jeden bar a všechna letiště světa

Jozef Chovanec: Dřív byla Sparta směrem k fanouškům otevřenější

Klára Melíšková: Mám ráda drsný a nekompromisní humor

Zlata Adamovská: Nepotřebuji, aby o mně všichni věděli všechno

Václav Kopta: Jsem praktikující hypochondr a jsem na to pyšný

Jan Kalousek: Příliš pozdě jsem pochopil sílu sociálních sítí

Petr Kolečko: Celý život se snažím porozumět ženám

Marie Rottrová: Když se mi písnička nelíbí na první poslech, už ji nechci

Jiří Burian: Kapitán Demo byl nejdřív hodně zápornej strejda

Karel Šůcha: Moje žena je nejpřísnější kritik, někdy mám chuť ji přetrhnout

Ondřej Sokol: Život umělce je o odvaze zkoušet nové věci

Terezie Kovalová: Chtěla jsem být rocková hvězda. Myslím, že se mi to povedlo

Josef Formánek: Při psaní mě brzdí jen to, abych někomu neublížil

David Kraus: Focení celebrit není žádná zábava

Richard Müller: Na minulost nemám nejlepší vzpomínky, ale teď se cítím báječně

Jan Ponocný: Ve své hudbě nedělám kompromisy. Meky mě v tom podporoval

Jakub Žáček: Svým způsobem jsem progresivní staromilec

Josef Dostál: Chci, aby syn viděl, jak táta jezdí rychle, a mohl být pyšný

Michal Kocourek: Divadlo jsem postavil na dluh a podepsal úplně všechno

Jan Punčochář: Meta, které nikdy nedosáhnu, je sushi

Rudolf Biermann: Umět spočítat úspěšnost filmu, všichni jsme miliardáři

Radko Gudas: Čechy miluju. Táhne mě to sem a manželka to má stejně

Bohumil Klepl: Vždy jsem byl ozdobou mejdanu, ale teď jsem nudný

Dan Přibáň: Nejsem cestovatel, jsem vypravěč příběhů

Marian Jelínek: Vnitřní svět je poslední místo, kde jsme opravdu svobodní

Václav Chaloupka: Spadnout z koně je pro žokeje skoro povinnost

Kryštof Mucha a Karel Och: Festival už nikdy žádného prezidenta mít nebude

Vendula Pizingerová: Chlap je sexy, když má okolo pasu taštičku na nářadí

Michal Hrůza: V Ostravě jsem se podruhé narodil

Filip Blažek: Vadí mi nahota, když nemá smysl

Ivan Vodochodský: Několikrát jsem si natloukl hubu a prodělal velké prachy

Radek Štěpánek: Averzi vůči Kaderkovi budu mít vždycky, ublížil tenisu

Martin Dejdar: Humor byl vždycky odrazem doby a neměl by mít hranice

Ben Cristovao: Vlastně jsem trochu tvořil monstra

Tereza Brodská: Do divadla mě nedostaneš

Radek Smoleňák: Lidský faktor se v hokeji vůbec neřeší

Karel Šíp: Prázdnou židli nerozesměješ

Jan Saudek: Kdybych byl chytřejší, mohl jsem zůstat bohatý

Pavel Pafko: Člověk se nemůže pořád bát, měl by pak smutný život

Josef Klíma: Zlo neporazím a nikomu nemůžu nasadit náramky

Martin Šonka: Armádě byly mé letecké úspěchy ukradené

František Skála: Ocenění ve výtvarném oboru vůbec nic neznamená

Jan Haubert: Čím víc se chovám jako blázen, tím víc to publikum baví

Rey Koranteng: Můj sen je plout atomovou ponorkou

Marek Najbrt: Tonda Blaník pořád žije, ale spí jako blaničtí rytíři

Ondřej Ruml: Některé mé postoje byly zbytečné

Bohdan Tůma: Jako král českého dabingu se necítím

Tatiana Dyková: Ze všeho, co mohlo odkrýt ženskou křivku, jsem byla na nervy

David Ondříček: Český film je dobrý, ale Oscaři hrají podle jiných pravidel

Aleš Háma: Jsem velmi retro člověk, ale z doby minulé bych nic nevrátil

Štěpán Mareš: Děsivé sny mívám prakticky každou noc, chtěl bych se vyspat

Vladimír Mišík: Občas si pustím Metallicu, tvrdá hudba mě baví

Jana Švandová: Focení pro Playboy byla trochu i provokace

Ivan Hlas: Když jsem pustil rodičům Na kolena, máma plakala, pro otce to byl odpad

Jakub Prachař a Libor Bouček: Pomlouvání vlastních žen je úplně k ničemu

Jan Smigmator: Mám pocit, že jsem byl boomer už na základní škole

Jiří Ježek: S jednou nohou bych StarDance nevyhrál

Jaromír 99: U nás na venkově málokdo ví, že jsem napsal Půlnoční

Pavel Liška a Jan Révai: Chtěli jsme lidojedům zahrát divadlo, než nás sežerou

Robert Kodym: Potřeboval jsem se dotknout dna, od kterého bych se odrazil

Jan Hřebejk: Komouše nenávidím čím dál tím víc

Petr Fiala: Jsme kapela ze starých časů, nikdy jsem neměl plán B

Jiří Vejdělek: Není lepší palivo pro komedii, než vlastní smutek a utrpení

Pavel Kolář: Člověk by se o sebe měl trochu starat, ale s rozumem

Štefan Margita: Po smrti Hanky se vše změnilo, i mé okolí

Oldřich Navrátil: Umím i odmítat, ale nedělám to často

Vojtěch Dyk: Poslední dobou jsem trošku posmutněl

Jan Kanyza: Být Redfordem, tak mě žaluji a vyhrál bych to

Tomáš Řepka: Pobyt ve vězení mi ukázal, že nejsem nesmrtelný

Milan Cais: Nesnažím se dohánět věci, které mi už utekly

Roman Holý a Matěj Ruppert: Nejezdíme na koncerty do práce, ale za kamarády slavit život

Richard Genzer: Když přestřelím fór, umím se omluvit

Petr Spálený: Směji se hodně, ale když je čemu

Helena Fibingerová: Potřebuji být úspěšná, slovo oběť do sportu nepatří

Osmany Laffita: Byl jsem černá ovce rodiny

Michal Pavlíček: Pražský výběr neznal lásku

Patrik Berger o nadcházejícím Euru, Liverpoolu i rybaření

Jaroslav Róna: Jediné, čeho se bojím, jsou mí spoluobčané

Jakub Voráček: Původní plán byl skončit s hokejem na MS v Praze

Ondřej Havelka: Děsilo mě, že bych se musel živit jako zpěvák do sedmdesáti

Šimon Pánek: Hrál jsem nějakou roli v momentální chvíli historie

Jiří Suchý: S Werichem jsme k sobě měli blízko, Voskovec mě nejdřív neměl rád

David Novotný: Rozhodnutí odejít z Dejvického divadla bylo bolestivé

Jiří Macháček: Snažit se být trendy by byla naše smrt

Václav Marhoul: Byl jsem úplná nula

Helena Vondráčková: Skladba Bulháři mě bavila, méně se ale líbila Bulharům

Michal Horáček: Klid je to poslední, co jsem v životě chtěl, ten budu mít, až umřu

Tomáš Enge: Mé působení ve Formuli 1 bylo hezké, ale krátké