DRAMA QUEEN

Epizoda Scénografie vám nabídne paletu toho, jak se dá o divadelní scénografii uvažovat, jak může vznikat a jaká všechna úskalí se mohou objevit na cestě od představy ke scéně stojící na jevišti. V epizodě uslyšíte tři rozhovory.S Draganem Stojčevským si povídáme o scénografii vznikající v dialogu s režisérem/režisérkou, o spolupráci s dílnami i o obavě z vykrádání sebe sama. V rozhovoru se Zuzanou Scerankovou rozebíráme její zdroje inspirace a nutnost být u vzniku inscenace od samotného počátku tvůrčího procesu. Se scénografem Dominikem Migačem hovoříme o tom, jak vznikají jeho autorské projekty, o technologiích v divadle a o touze po tom, aby do sebe v závěru všechno správně zaklaplo.

Epizoda Kariéra vám nabídne dva pohledy do dvou úspěšných hereckých cest - jedné na jejím úplném začátku a druhé v její plné síle. Uslyšíte dva rozhovory - s mladým hercem Davidem Petrželkou, který v loňské sezóně nastoupil do souboru Divadla Na Zábradlí. A s hercem Václavem Neužilem, který je už dvacet let členem souboru Dejvického Divadla a má za sebou také řadu velkých filmových rolí. Je to epizoda o herectví, o plnění vlastních snů, o štěstí, upřímnosti sám k sobě, síle dobrého divadelního souboru a nikdy nekončícím hledání vnitřní sebejistoty.

Kultura na Slovensku prochází krizovým obdobím. Ministerstvo kultury pod vedením Martiny Šimkovičové radikálně zasahuje do kulturního sektoru. Vyměňuje klíčové vedoucí osobnosti kulturních institucí, mění pravidla pro rozdělování prostředků v nezávislém sektoru, otevřeně se vymezuje například vůči LGBTQ+ tematice a naopak obrací pozornost k folkloru a národním tradicím. Jako protisíla vůči těmto zásahům vznikla platforma Otvorená kultúra, která sdružuje umělce a umělkyně, pořádá protesty proti těmto krokům a v současné době se snaží připravit plán obnovy kulturního prostředí na dobu, kdy se k moci dostane jinak smýšlející politická garnitura. Poslední mediálně viditelnou událostí bylo lednové propuštění pěti herců a hereček ze souboru Činohry Slovenského národního divadla, jehož oficiálním důvodem byla konsolidace – tedy snaha ušetřit finanční prostředky na chod instituce. V této epizodě uslyšíte tři rozhovory. Nejprve s bývalým generálním ředitelem Slovenského národního divadla Matejem Drličkou, který byl z funkce odvolán již v srpnu roku 2024. Poté se současnou vedoucí Činohry Slovenského národního divadla Miriam Kičiňovou, která má čerstvě za sebou složitou situaci s již zmíněným propouštěním v souboru. A na závěr s Alžbetou Lukáčovou, v říjnu odvolanou dramaturgyní Státní opery v Banské Bystrici. Co doopravdy stojí za těmito zásahy ministerstva? Jde o skutečnou snahu měnit ráz kultury a její fungování, nebo jen o odstraňování těch, kdo jsou vůči ministerstvu kritičtí? Jak tyto zásahy probíhají? A jak se dá umělecky tvořit v takových podmínkách? 

V epizodě Vyhoření nenajdete příběhy vyhořelých umělců a umělkyň ani podrobné popisy příznaků tohoto syndromu. Doufám, že vás její poslech spíš povzbudí, nakopne a uklidní.V rozhovoru s psychologem Adamem Suchým si povídáme o tom, jak zvládat velkou pracovní zátěž, jak se popasovat s nároky, které na sebe klademe, a jak se nezbláznit z přehnané touhy po efektivitě. Rozhovor s divadelní režisérkou Annou Klimešovou je o její dosavadní kariéře, nacházení smyslu divadelní profese i o tom, kde a jak čerpá sílu a inspiraci.

Tato epizoda se nevěnuje tomu, jak umělá inteligence píše divadelní hry, nebo dokonce režíruje. Zabývá se tím, jak si v době rostoucího vlivu umělé inteligence stojí tak analogový typ umění, jakým je divadlo. Jak se jako společnost zaplavená obrovským množstvím rychlého a často vygenerovaného obsahu dokážeme soustředit na pomalé tempo divadelního představení? A chceme se vůbec v divadle potkávat? Je umělá inteligence pro divadlo hrozbou?V epizodě nejprve uslyšíte rozhovor s filozofkou Ditou Malečkovou, která se věnuje novým médiím a umělé inteligenci. Ve druhé části podcastu si povídáme s režisérem Jiřím Adámkem Austerlitzem o základní podstatě divadla – tedy o setkání tady a teď.

Co si představíte pod pojmem komerční divadlo? Typ divadelní instituce, nebo žánr? Oblast komerčních, soukromých či podnikatelských divadel je celkem neprobádané pole, přestože tato divadla u nás denně navštíví tisíce diváků. Jaké inscenace se v nich hrají? Čím se liší jejich provoz od veřejně dotovaných divadel? A jak je vlastně možné, že si divadlo na sebe dokáže samo vydělat?V epizodě uslyšíte rozhovor s Marií Reslovou, jednou z mála divadelních kritiček, které se podnikatelským scénám dlouhodobě věnují. Dále s Tomášem Přenosilem, ředitelem marketingu a PR divadla Studio DVA, a na závěr s Miroslavem Krobotem, který si (možná překvapivě) právě ve Studiu DVA vyzkoušel nejen režírovat, ale i hrát.

V epizodě s názvem Děti & divadlo se zaměřujeme na to, jak a proč se tvoří divadlo pro dětské publikum – a co od něj malí diváci a divačky vlastně potřebují. Uslyšíte rozhovor s divadelním režisérem a uměleckým šéfem ostravského Divadla loutek Jakubem Maksymovem a také rozhovor s divadelní lektorkou a pedagožkou dramatické výchovy Dominikou Mithofer. Jaký je rozdíl v tvorbě divadla pro dospělé a dětské publikum? Co při představení vnímá třeba čtyřleté dítě? A má divadlo děti vzdělávat?

Status umělce je téma, které pravidelně rozpoutává bouřlivé debaty – nejen na sociálních sítích, ale i mezi samotnými umělci a umělkyněmi. Od 1. července 2025 je možné se v ČR zapsat do tzv. Registru umělců.Jaké podmínky musí uchazeč splnit, aby získal oficiální osvědčení? Jaké výhody z členství v registru plynou? Jak funguje status umělce v zahraničí? A proč by měla mít umělecká praxe speciální nástroje pro fungování na trhu práce?V epizodě uslyšíte rozhovor s Adrianou Světlíkovou z organizace Nová síť, s režisérkou a pedagožkou Lindou Duškovou, která má zkušenost s francouzským statusem umělce, s hercem a loutkohercem Štěpánem Lustykem, s nímž mluvíme o podfinancovanosti kultury, a se Zuzanou Zahradníčkovou, která na Ministerstvu kultury nový Registr umělců řídí.

Rozhovor s režisérem Jiřím Havelkou a dramaturgyní Martou Ljubkvou o vstupu do vedení Dejvického divadla. O tom, jaké výzvy je čekají a na co se ve své nové roli těší. Ale taky o jejich profesní cestě do tohoto bodu kariéry, o vlivu KALD DAMU, o odcházení, nepovedených výběrových řízeních a angažmá. Jak se pod jejich vedením Dejvické divadlo promění? Jak se povede souboru v provizorních prostorách bývalého kina Galaxie na Hájích? A proč se jim spolu dobře tvoří? 

V lednu 2025 byl spuštěn nový divadelní.net. Za novou platformou sloužící divadelní kritice a publicistice, stojí tři divadelní kritičky, Petra Janák Zachatá, Kateřina Kykalová a Anežka Pondělíčková, které opustily redakci Divadelních novin v důsledku nástupu nové šéfredaktorky Jany Machalické.  Jak je na tom česká divadelní kritika?  Co se stalo v Divadelní novinách? A kolik stojí napsat jednu recenzi?

Udělování Cen Thálie je jeden z mála okamžiků, kdy má divadlo prostor na hlavním programu České televize v prime timu. Jakou zprávu o sobě skrze večer předávání cen vysílá? Jak velkým úspěchem je Thálii získat a co znamená být v širší nominaci? Jak probíhá samotné hlasování? Čeho si porotci na hereckých výkonech všímají a jaká specifika mají kategorie loutkové divadlo a alternativní divadlo?  To všechno a ještě víc jsme probírali se dvěma porotci Cen Thálie - divadelní kritičkou Veronikou Švecovou, členkou poroty loutkářské. A uměleckým ředitelem festivalu Malá inventura Petrem Polou, členem poroty alternativní. 

Rozhovor s režisérem Jankem Lesákem a dramaturgyní Natálií Preslovou Strýčkovou. O jejich nové inscenaci Takže asi tak na Nové scéně Národního divadla. O tvorbě pro pro mladé a dětské publikum. A taky o tom, kde nacházejí náměty pro svou tvorbu a chuť k tomu divadlo pořád dělat. Na čem stojí úspěch Divadla Nod? Jak fungují jako tvůrčí duo? A proč se musíme snažit, aby divadlo bylo cool?

Epizoda o přijímacích zkouškách na DAMU věnovaná všem, které to čeká a kterým se v hlavě tvoří kupa otázek. Epizodu jsme nahrávali v březnu 2023, ale světlo světa spatřila až teď. Medailonky hostů, které uslyšíte na začátku, jsou tedy neaktuální - Anna Datiashvili už je úspěšnou absolventskou a nyní herečkou a režisérkou na volné noze. Vavřinec Němec a Josef Neudker dokončili svá bakalářská studia a nyní pokračují v magisterském programu. Povídáme si o jejich zkušenostech z přijímacích zkoušek, o jejich obavách, očekáváních, přípravách a emocích. A taky o tom, co je dobrý nepodcenit!

Sedmá epizoda je zase víc ponořená do tvůrčího procesu, tentokrát se naším tématem stala divadelní dramaturgie. Nešlo nám ani tak o to pojmenovat tendence, které se objevují v současných dramaturgických přístupech. S dramaturgyní Sodjou Zupanc Lotker a dramaturgem Borisem Jedinákem jsme se bavili především o tom, jaké to vlastně je být dramaturgem/yní. Řešili jsme, jaké prostředky používají při své práci, na co si musí dávat obzvlášť pozor a kdy je lepší se na nějakou dobu odmlčet. Sice jsem to tušila, ale i tak mě překvapilo, jak empatická, mravenčí a křehká práce to je.

V pořadí šestá epizoda je trochu odlišná – ohlížíme se v ní do prosince 2022, kdy na půdě DAMU proběhlo kolokvium Myšlení o divadle. V epizodě uslyšíte dramaturgyni Martu Ljubkovou, divadelního teoretika Jana Jiříka a doktorandku filosofie Josefínu Formanovou, kteří kolokvium iniciovali a uspořádali. Nejvíc jsme se v diskusi zastavili u zvláštního vztahu světa divadelní praxe a divadelní teorie. Jak by se mělo divadlo reflektovat? Má být kritika objektivní a nezávislá? Jaké nároky mají umělci na své kritiky? A potřebujeme se vůbec?

Pátá epizoda je o divadelním herectví. Je o důvodu, proč vůbec někdo chce stát na jevišti – proč je to zábavné, lákavé, proč to stojí za ten stres. Je o tom, co to znamená herecké řemeslo, je o hereckých škatulkách, berličkách a šuplíčcích. A taky o srandě na zkouškách. Děkuju moc Kateřině Císařové a Matyášovi Řezníčkovi za upřímnej rozhovor, ve kterém se mimo jiné snažíme odpovědět na otázku, jestli si herci a herečky někdy vůbec připadají sami před sebou „fakt dobrý“. Co myslíte? Na úplném konci epizody se dozvíte něco trochu odjinud. Najdete tam pozvánku k open callu projektu Obálkové divadlo, který vytvořili moji kamarádi a studenti KALD. 

V řadě čtvrtá epizoda a poslední epizoda roku 2022 je věnovaná klišé a stereotypům, které se tradují o divadle a divadelnících. Kromě jejich pojmenování se v epizodě snažíme přijít i na to, odkud se berou a jestli často sami nepřispíváme tomu, že se předávají dál a dál. Dotýkáme se například genderových stereotypů, přítomnosti alkoholu v divadelní profesi ale také toho, jak reálně vypadá práce v divadle. Jsem moc vděčná herečce Jindřišce Dudziakové a dramaturgyni Kateřině Součkové za jejich upřímnost a otevřenost, díky které náš rozhovor rozhodně není pouhým „stěžováním si“, ale je celkem kritickou sondou směrem k nám samotným. Tak až příště budete chtít někomu říct „ty seš taková hééérečka!“, zamyslete se, jestli je to fakt na místě. 😉

Třetí epizoda je loutková! Loutkové divadlo má v Česku dlouholetou tradici. Každý rok tu v kamenných divadlech i nezávislých souborech vznikne spousty kvalitních loutkových inscenací (zejména pro děti). Přesto nebo možná právě proto se umění loutkového divadla nevyvíjí nijak dramaticky a často spoléhá na ověřené postupy a principy. Proč tomu tak je? Debatovat přišli režisérka Johana Bártová a scénograf Jakub Šulík, teoretička a kritička loutkového divadla Ema Šlechtová a scénograf a výtvarník Robert Smolík. Zajímalo mě, jak se k loutkám dostali a proč jsou pro ně tím, na co se ve své tvorbě/práci v současnosti zaměřují, co je na nich stále baví a překvapuje. Dostali jsme se i k tomu, proč nevzniká moc loutkových inscenací pro dospělé a co loutkovou komunitu ve vývoji brzdí. A došlo i na Thálie! 

V druhé epizodě jsme se zaměřili na základní stavební kámen divadla - divadelní zkoušku. Rozebírali jsme ji z režisérské perspektivy, mými hosty byli režisérka Anna Klimešová a režisér Jiří Adámek Austerlitz. Snažili jsme se dát dohromady, co to divadelní zkouška vlastně je a jakou může mít funkci v procesu tvorby. Jak může být zničující, ale taky povznášející a nabíjející. Zastavili jsme se u mocenských vztahů na zkoušce a taky u tématu komfortní zóny, kterou by měly překračovat obě zúčastněné strany. Mám moc ráda závěr epizody, ve kterém oba hosté vypráví své zkušenosti, kdy se právě na této "druhé" (herecké) straně ocitli. Myslím, že téma divadelní zkoušky bude zajímavé za nějakou dobu probrat znovu, a to hereckýma očima. 

Hystericky první epizodu jsme věnovali IMERZIVNÍMU DIVADLU. Do studia @studio.mr.wombat si o něm se mnou přišli popovídat tvůrci Marie Nováková, Lukáš Brychta a Ludvík Píza. Bavili jsme se o specifické dramaturgii imerzivního divadla, která často začíná od diváka, o tom, čím je imerzivní způsob inscenování pro tvůrce lákavý a také o tom, kam by se tento divadelní druh mohl rozvíjet. Jak s tím vším souvisí graffiti nebo sauna, musíte zjistit sami. Epizoda bude k poslechu od čtvrtka 13. 10. (už zítra!!!) v aplikaci Spotify.