Zuku kreslí...a píše o tom

Čtyři týdny každodenního kreslení za mnou (vynechala jsem jen dva dny) a jsem na sebe fakt hrdá. Dneska si dovoluju říct nahlas: sebechvála voní.A zjistila jsem něco důležitého:vytrvat v kreslení dokážu hlavně díky tomu, že vím, proč to dělám.Pomohla mi k tomu metoda 7 proč — takové malé návraty k podstatě. Obnažila všechno od malé radosti během dne přes touhu tvořit komunitu až po víru, že když má člověk v životě víc štěstí a tvorby, přispívá tím k vlídnějšímu světu.A když tohle v sobě mám, mnohem snáz si sednu ke skicáku.A taky mi pomáhají malé triky, třeba mít skicák pořád na očích nebo se netrápit, když kresbu nedokončím.instagram.com/zukukresliforendors.cz/zukukresli

Tvoření má být radost.Ale upřímně — kolikrát z něj děláme něco, co musí obstát, něco, co nesmí selhat?Perfekcionismus nás často přesvědčí, že ještě nejsme připravení.Že nejdřív „ještě trochu potrénujeme“, „pořídíme lepší materiál“, „počkáme, až bude čas“.A tak netvoříme vůbec.V novém newsletteru jsem se pustila do toho, proč perfekcionismus umělcům tolik škodí — a jak se dá rozpustit.Ne silou, ale hravostí.Ne tlakem, ale omezením, které paradoxně otevře dveře kreativitě.Píšu o tom, proč někdy potřebujeme „ošklivý skicák“, proč občas pomáhá vytvořit to úplně nejhorší dílo… a proč svět potřebuje právě vaši nedokonalou tvorbu.instagram.com/zukukresliforendors.cz/zukukresli

Chcete i vizuály a prokliky?jděte na forendors.cz/zukukresli (zdarma)V novém díle "Zuku kreslí...a píše o tom" sdílím jeden zvláštní úkol z výtvarného kurzu mého táty — malování štětcem přilepeným na dlouhé tyči.Zní to jako blbost? Nebo geniální hack, jak obejít vlastní touhu po dokonalosti?Kresba by měla být jako dětská hra — plná radosti a zvědavosti. A tak jsem honbu za dokonalostí vzdala. Pustila jsem to, abych konečně zase našla radost. taky vám dám malý, praktický tip, který vám pomůže perfekcionismus v tvorbě obejít.Takový drobný „malířský hack“, který může změnit celý zážitek z kresby.Pokud máte pocit, že vás perfekcionismus brzdí víc, než byste chtěli, tenhle díl je pro vás.

V téhle epizodě se díváme na to, jak moc naše vlastní „brýle vnímání“ ovlivňují svět kolem nás — od vynálezu fotoaparátu až po žluté slunce v instalaci The Weather Project od Olafura Eliassona, které úplně proměnilo barevné spektrum.Mluvíme o čase Kairos, o tom, jak umění mění naše vidění, a proč někdy stačí zpomalit, aby svět vypadal jinak.Součástí newsletteru je taky spousta obrazového materiálu, fotek a odkazů, takže doporučuju otevřít si ho i online na:forendors.cz/zukukresli

V pátém dílu se zastavím u toho, co děláme celý den – díváme se. Ale opravdu vidíme?Sdílím různé způsoby pohledu, kterými procházím jako máma, řidička nebo studentka nového řemesla. A hlavně ten, který mě přivádí zpět ke klidu – pohled umělce.Mluvím o dětské zvědavosti, o tom, jak se dá dívat dovnitř i ven, o vědomém vnímání a o tom, proč je kreslení nejspolehlivější cestou, jak myšlenky utišit a svět zase uvidět.Jestli chcete trénovat dívaní společně se mnou, tak vítám v kreslící výzvě.Kreslete ❤️Zukuhttps://www.forendors.cz/p/877661917781564479instagram.com/zukukresli

Můj táta má na tohle talent – když se pro něco nadchne, jde do toho po hlavě. Teď maluje, peče pizzu a na chatě staví pec s udírnou. Já mu ten čas trochu závidím (ale poctivě vydřený důchod si zaslouží!).Jenže já si říkám – možná nejde o to mít celý den, ale jen deset minut.Deset minut, kdy si sednu se skicákem, i když kolem běží svět.V novém díle píšu o tom, jak si tvůrci udržují rutinu, proč prokrastinace není lenost a jak si vybudovat „svatyni“, ve které se tvoří snadno.https://www.instagram.com/zukukresli/https://www.forendors.cz/zukukresli

Kdysi jsem kreslila pořád. S dospělostí se kreslení někam ztratilo. Ale nedávno mě tramvaje – ano, tramvaje – přivedly zpátky k tužce. V této epizodě vyprávím o tom, jak se vracím ke kreslení po letech, proč jsem si na to vyhradila jen deset minut denně a co všechno se dá objevit, když si dovolíme začít znovu, pomalu a bez tlaku.Sledujte mě na instagramu jako @zukukresli

Ve druhém dílu malé kreslící výzvy se zaměříme na strach z kreslení — na ten zvláštní pocit, který se objeví, když si řekneme „to neumím“ nebo „co když to pokazím“. Povídáme si o tom, proč je přirozené mít strach, jak ho proměnit ve zvědavost a co se stane, když si dovolíme být začátečníky.Klidně si vezměte tužku a papír – a pojďte si znovu připomenout, že kreslení je prostor, kde se nemusí nic „umět“. 💭✏️

Není to kurz „jak nakreslit dokonalou ruku“.Je to malý experiment, jak se po letech znovu dotknout papíru, vrátit se k sobě a zkusit osm týdnů kreslit.Protože když se dá za osm týdnů naučit meditovat, dá se i kreslit.Každý týden vyjdou dvě epizody – osobní a inspirační.Bez tlaku, bez gumování, s radostí.Poslechněte si první díl o tom, proč jsem se rozhodla začít znovu kreslit, a co k tomu potřebujete.(Spoiler: skoro nic.)A pokud nechte přijít o obrazové inspirace a prokliky na odkazy , tak koukněte na psanou verzi na ⁠forendors.cz/zukukresli, anebo tam rovnou hoďte odběr, a máte to v mailu.