Všechno má cenu

Podle veškerých dostupných tvrdých dat na tom je teď mnohem lépe nejen ekonomika, ale i reální lidé, kteří se v ní pohybují. Podle nich jsou na tom ale všichni znovu mnohem hůř, ona i oni. Dva ekonomové rozebírají proč a jaký to má zpětný vliv na samotnou ekonomiku.

Veřejná vyjádření jakéhokoli centrálního bankéře jsou vždy velice obezřetná. Dává si pozor na každé slovo i jeho intonaci, neboť ví, jak vše bude analyzováno trhem. Janet Yellen to navíc dělala i sama o sobě, dávno před tím, než se stala šéfkou americké centrální banky. Tak proč teď vypouští takové "balónky" o svém soukromém životě? Dva ekonomové to analyzují (namísto trhu), a tentokrát se moc neshodnou.

Před osmi lety se tehdejší vláda rozhodla zakázat větším prodejnám otevřít o některých státních svátcích. Jestli to mělo přilákat více lidí do kostela nebo dát zaměstatncům více času, nevíme. Nedošlo ani k jednomu. Naopak, přispělo to k zdražování potravin, ochudilo to některé prodavače, a dodnes to mrhá naším časem ve frontách. Podle našich ekonomů je na čase zákaz zrušit. A ideálně do budoucna podobné zákazy zakázat.

Po nějakém čase se vracíme k přehledu nejnovějších událostí na dnes klíčové trhy s energiemi. Nejzajímavější je teď vývoj na trhu zemního plynu pro Evropu. Ten je teď levnější nejen než před energetickou krizí, ale dokonce levnější i než dlouhé roky před covidem. Proč? A jakou roli v tom hrála "americká" technologie zkapalňování do LNG tankerů? A proč zrovna americký prezident chce teď zastropovat vývoz plynu? A má to vůbec cenu aspoň z jeho pohledu? Svět klade otázky, dva ekonomové je zvedají.

Celková suma peněz na stíhací letadla F-35 je samozřejmě významná, zvlášť když se do ní většinou započítává i spousta věcí, které by byly někdy potřeba udělat tak jako tak. Jestli by návrat k dodržování závazků na výdaje na obranu měl jít strategicky zrovna cestou stíhaček, ekonomové neposoudí. Ale posoudí, jestli dávají ekonomický smysl zrovna tyto.

Od novoročního projevu prezidenta Petra Pavla je znovu aktuální otázka přijetí či nepřijetí eura. Před pár dny dokonce eskalovala v koaliční hádku o příslušného zmocněnce, kterým ekonom Petr Zahradník byl přesně dva dny. Otázka, kterou naši dva ekonomové Petr Bartoň a Petr Koblovský řeší, tedy nezní, zda přijmout euro (i když i na ni přirozeně dojde), ale zda vůbec zmocněnce k této věci zřizovat a platit. Tedy – jako obvykle – zda to má cenu. Více v dnešním díle našeho podcastu

Loni pověsil na hřebíček podnikání rekordní počet podnikatelů. Nejvíc v celých dějinách. Přesto nikde reálně nechybějí - tedy aspoň ne více než jindy. Sehnat řemeslníka je stále stejně těžké. Co za tím úbytkem stojí a proč v reálu nejvíc podnikatelů spíše přibylo, rozebírají dva ekonomové.

Brusel byl nedávno svědkem velkých občanských nepokojů ze strany zemědělců. Mnohem silnějších, než co někteří čeští zemědělci (bez podpory své stavovské organizace) plánují od pondělí v Praze. Je to protest proti vládě, ale ta je pouze poslem Bruselu, který je hlavním strůjcem pravidel na zemědělském trhu. Zemědělské stávkování očima dvou ekonomů.

Všechno má svou cenu a má ji jistě i rozhodnutí natolik politické, jako je zavedení elektronické nebo korespondenční volby. Zejména u té elektronické je z ekonomického pohledu nejzásadnějším motivem snížení nákladů spojených s praktickým výkonem volby. V debatě ekonomů Petra Bartoně a Petra Koblovského ale došlo i na kontroverznější otázky – třeba k čemu stát v roce 2024 potřebuje policejně-mocnářský institut trvalého pobytu. Poslechněte si celou epizodu.

Na to, v jak nestabilní situaci se nachází Blízký Východ, je ropa pořád překvapivě levná. A loni během eskalace dokonce spíš zlevňovala. Cenu této i v Česku klíčové suroviny tak určuje spíš situace v globální ekonomice. Kam teče a poteče světová ropa? Jednotlivé faktory ropocenotvorby destilují naši dva ekonomové Petr Bartoň a Petr Koblovský.

John Stuart Mill ve svém slavném spisku O svobodě apeluje, abychom neustrnuli příliš na současné módě a současném poznaní. Někdo by mel průběžně testovat alternativy, třeba i se siderickým kyvadélkem. Už jen proto, abychom si ověřili, že tudy ne, přátelé. Ale veřejný prostor je někdy zahlcován senzacechtivostí, kdy se na lidi s divnými názory díváme tak, jako se v 19. století chodili dívat třeba na Sloního může. Kde leží hranice mezi ověřováním trvanlivosti pravdy, a normalizovaným nijak nepodložených tvrzeni? A jaká je pak role toho, kdo lidi s nestandardními tvrzeními zpovídá?

V dnešním díle se ještě vrátíme k listopadové stávce. Ta se ve slovech svolavatelů ráda připodobňovala ke generální stávce z roku 1989, ale její mediální tvář rozhodně zůstala za jejich očekáváními. Kdo stávkoval nesmyslně a kdo smyslně? A mělo cenu stávkovat za ony konkrétní požadavky? Kolik lidí je vůbec v Česku organizováno v odborech?

Je tu Nový rok a s ním i aktualizace všeho možného. Platí nové zákony, ceny, licence. Uplynulé dva inflační roky vedly stát k nápadu, že než věci upravovat "ručně", že by je zautomatizoval. Zindexoval. Zvalorizovával. Tak jak to umí (velkoryse) u penzí. Dělá to ale u správných věcí? A valorizuje je správně? A nemůže takový autopilot vybuchnout do ještě větší inflace?

Otázka nemusí znít, jestli už máte nakoupené dárky na Štědrý den. Možná bychom se měli ptát, jestli je máte připravené. Jak se proměňuje hodnota různých dárků v běhu let? A jak se změní jejich hodnota během jejich cesty od vás k obdarovanému? V tom všem je ekonomie. A fakt si ekonomové myslí, že bychom si měli navzájem dávat hotovost? A co na to vše říká Malý princ?

Poté, co potravin už téměř rok zlevňují (až na jednu výjimku z Vysočiny), přispěchává stát s různými nápady, jak by mohl zlevňování zařídit, nejnověji dokonce prý i nařídit. Mělo by to cenu? Zaspekulovali jsme si také nad tím, na jaký paragraf by to státní právníci navěsili.

Byla dřív slepice, nebo vejce? U transformačních teorií je podobná otázka, zda nejprve nastavit právní řád a teprve potom uvolnit ekonomiku, nebo to udělat obráceně a čekat, jakou si právo najde cestu. Hostem Petra Bartoňe v podcastu Všechno má cenu byl Josef Montag, jehož výzkum stojí právě na pomezí práva a ekonomie. Právníky se základy ekonomie máme, platí to i naopak, co ale obnáší vědní obor „právo a ekonomie“? Jak dopadl výzkum, který zkoumal, jak se české instituce na pracovním trhu chovají k lidem, identifikovaným jen podle jména? A co když jsou ta jména třeba Novák a Lakatoš?

17. listopadu šli letos stávkující studenti symbolicky obráceně, z Národní na Albertov. Snad aby nás vrátili zpátky před rok 1989, k alternativě kapitalismu. Má to cenu?

Jak šly letos kvartály: -0,4 %, -0,5 %, a teď nově -0,6 %. Honem než to s takovou bude v posledním kvartále letoška -0,7 % přispěcháváme s analýzou, jak česká ekonomika přepisuje učebnice ekonomie. Co s tím určitě nedělat, a trochu té knížecí rady, co s tím dělat.

V dušičkovém tématu řešíme, proč lidé neřeší, co bude, až nebudou muset nic řešit. Zjišťujeme, že někdy může být "cílená nejistota" strategicky dobrým řešením. Ale těch případů asi není mnoho, a už jenom zmapování, co všechno kde v našich složitých životech máme, zmírní stres těch, které tu zanecháme.

Kdo by nechtěl pocit sucha a bezpečí. Energetická bezpečnost, jak se s ní šermuje ve veřejném prostoru, má znamenat buďto „Češi, ne cizáci“, nebo „stát, ne soukromníci“. Dává aspoň jedna z těchto verzí smysl?

Optikou podílu na HDP se český státní dluh zvyšuje relativně pomalu. Jenže i to je špatně, když ostatní země jej zvládají snižovat. Téměř polovina dnešního dluhu vznikla čistě za Covidu. Co to pro nás znamená?

Máme tu nové možnosti transplantací. Jak vůbec fungují transplantace ekonomicky, a jakou mají cenu, i když mají často cenu zakázanou? A má vůbec cenu se o něco snažit, pod vlivem nových nesmyslných nákladných regulací, které jen vytěsňují prostředky nejen pro nové objevy, ale i pro regulérní péči?

Lidstvo v moderní době začalo tolik konfliktů, že už ekonomové odpozorovali typické reakce světových trhů. Jak tedy dnes trhy zareagovaly? A co můžeme čekat pro Evropu a pro Česko?

Cesta k větší energetické nezávislosti v zemi bez moře určitě vede i přes větší závislost na Slunci. Ale české stavební regule i na této cestě vybírají kruté výpalné. A to fakt nemá cenu.

Máme tu nová pravidla, co můžeme a nemůžeme dělat za volantem. (Dokud nám roboti ty volanty neseberou.) Dávají nová pravidla ekonomický smysl? Co znamenají pro šaliny, začátečníky, pokročilé a podrouš

V srpnu jsme na plný plyn pocítili, jak nejen že všechno má cenu, ale i všechno má vliv na cenu. I to, co se děje u protinožců. A tak ceny na burze rostly zatímco nám, spotřebitelům, jsou nabízeny stále levnější fixní tarify. A vláda řekla, že už cenové stropy nejsou potřeba. Po tomto díle budete schopni o plynu hovořit zcela plynně.

Dva Petrové si doposud většinou notovali v analýze věcí, co mají cenu. Ale občas je snad přínosné se konstruktivně pohádat o něčem, na čem se neshodnou. A to, podle všeho, celkem zásadně. Dnešní díl berte tedy spíš jako přehlídku spektra argumentů, a vyberte si sami. I pohádat se má cenu.

Od srpnového zasedání Bankovní rady nikdo nečekal pohyb úrokových sazeb. Banka jasně říkala, že na něco takového je ještě příliš brzy. Přesto něčím překvapila. A víme to proto, že finanční trhy zareagovaly v rámci sekund, a ne málo. Česká centrální banka se tak řadí k těm čitelným: trhy reagují jen tehdy, když udělá něco nečekaného.

Opět jsme zaplaveni zprávami o tom, že v červenci klesla inflace z 9,7 na 8,8 %. Jakoby se v červenci zpomalil růst cen. Ale on nezpomalil. Naopak, zrychlil. Ta meziroční inflace spadla jenom kvůli tomu, že jsme do ní nově přestali započítávat loňský červenec. Tak jednoduché to je. Od konce ledna už ale ceny rostou zhruba měrou, kterou cíluje ČNB. Když sledujeme data, sledujme ta aktuální, ne loňská.

Tak jak Německo dlouho táhlo českou ekonomiku k vyšším růstům, zejména tím, že jsme se stali výrobcem polotovarů do německé výroby, tak nyní je nebezpečí, že s německou ekonomikou opět ochoříme i my. A to si ochoření můžeme dovolit ještě méně než Německo, na rozdíl od něj jsme se ještě ani nevybrabrali z Covidového propadu. 

Po více než 5 měsících jsme se dozvěděli, jak v Česku narostl průměrný plat v lednu. O 8,6 % za rok. To je sice o něco více než na podzim (7.9 %) ale jak to, že nenarostl více, když ceny narostly téměř dvojnásobným tempem, a v zemi je největší nedostatek pracovníků v celé EU, možná na světě? Odpověď hledají dva ekonomové v nové sérii rozhovorů o ekonomických datech. Možná se neshodnou na tom, jak moc lidi vede rozum, ale shodnou se, že data jsou silnější než domněnky. (A taky na tom, že je na čase přestat rozlišovat mezi platem a mzdou.)

Pokud bude populace růst tak jako v posledních 12 měsíců (tedy až *po* odeznění hlavní vlny Ukrajinců), dosáhne Česko 11 milionů obyvatel ještě letos. Jak klíčový je počet obyvatel k dosažení stavu "žijeme lépe, žijeme radostněji"? A mají se politici radovat, že "bude na důchody"?

Od roku 2016 se při převodu hypotéky k jiné bance platí na výstupních poplatcích jenom drobný bakšiš. Od nového roku to mají být až 2 % zbylé půjčky. Tedy deseti- až statisíce. Také mají začít klesat sazby. Ale k tomu je nutné, aby zákazníci konkurečně přecházeli, což poplatek omezí. Dává nějaký smysl? Nebo je to čistá lobby?

Úvodní díl podcastu Všechno má cenu, s dvěma ekonomy, Petrem Koblovským a Petrem Bartoněm.