11. O ředitelské podpoře alternativně pojaté výuky literatury II

Druhá „ředitelská“ epizoda, druhý návrat k již otevřenému tématu. Na šestou epizodu (s Blankou Činátlovou) jsme se vypravili navázat rozhovorem s tehdejším a dlouholetým ředitelem Gymnázia Jana Keplera Jiřím Růžičkou. Nezůstaneme jen u podnětných vzpomínek na tvořivou atmosféru a zavádění nových výukových postupů v 90. letech a zasazení proměny výuky literatury do kontextu snahy o přebudování celého systému. Hovoříme i o tom, jaký význam výuka literatury (nejen) z pohledu vedení má, proč je pro vzdělání zásadní – a zároveň, proč by nemusela být společným maturitním předmětem. Zazní také, nakolik je v představě Jiřího Růžičky literatura oddělitelná od výuky jazyka a vztahující se spíše k dalším druhům umění a kulturnímu kontextu. Spojujícím motivem je potom princip důvěry studentstvu i vyučujícím, který umožňuje svobodný experiment. Co považuje Jiří Růžička za minimum výuky literatury, které by nemělo být redukováno? Které autory vnášel před rokem 1989 do tříd? A má být současná výuka literatury politická? Doprovoďte nás na naší návštěvě Senátu – a toto vše se dozvíte!