(162**) Improvizace – můj kocour

Ahoj, čau, jak se máš? Jak se dneska daří? Mně se daří dobře! Mám se fakt dobře. Slovíčka: předchozí (previous), namluvit (= nahrát, record), ani-ani (nor-neither), poznámky (notes, remarques), kupodivu (surprisingly), v útulku (in the refuge, cattery),  zachránit (save, rescue), že nikomu nepatří (he doesnt belong to anyone), toulavá kočka (alley homeless cat), rozhodli jsme se (we decided), umřít (to die), To už stačí! (thats enough!) A dneska pro tebe mám takovou zajímavou epizodu. Bude to improvizace = bude to improvizovaná epizoda a už čtvrtá improvizovaná epizoda. Když se podíváš na SlowCZECH.com, tak vpravo pod tlačítkem “subscribe” je taky tlačítko “něco hledáš?”. Tam můžeš napsat slovo “improvizace” a potom uvidíš tři předchozí improvizace, které jsem namluvila pro SlowCZECH. A dneska tedy namluvím čtvrtou improvizaci = nebo čtvrtou improvizovanou epizodu. A musím říct, že je to stoprocentně improvizovaná epizoda, protože nemám ani nápady = nemám ani body = nemám ani krátké nebo malé poznámky k tomu, o čem chci mluvit. Tak uvidíme No, tak, je odpoledne, jsem doma – kupodivu – a piju čaj. Piju bylinkový čaj s karamelovou příchutí. Karamelová příchuť, to je fakt dobrota. Ten čaj krásně voní a moc mi chutná. Příchuť, to je chuť,… například,… může být chuť zmrzliny. Existují tropické příchutě zmrzliny jako banán nebo mango, citron,… Ale moje oblíbené příchutě zmrzliny jsou čokoláda, tmavá hořká čokoláda – nejlépe 90% kakaa. Anebo káva. Takže mám ráda kávové a čokoládové zmrzliny = nebo zmrzliny s kávovou příchutí nebo zmrzliny s čokoládovou příchutí. A venku začíná být léto, takže už se se moc těším na léto. No, ale já chci dnes mluvit o kočce,… o svojí kočce = o kočce, která je moje.  Bude to krátká epizoda, budu mluvit pomalu, budu mluvit jednoduše, takže budu používat krátká,… ne, krátká… jednoduchá slova. A doufám, že budeš rozumět. No, tak mám kočku. Nebo spíš mám kocoura. Můj kocour se jmenuje Crevette nebo česky Kreveťák a jsou mu plus mínus dva roky. Není moc malý, má asi 6 kilo, protože je to kocour z ulice. Když jsme ho adoptovali, byl malý, byl nemocný a byl sám, neměl maminku, byl venku na ulici, byl venku. Neadoptovali jsme ho v útulku, neadoptovali jsme ho v kočičí kavárně, adoptovali jsme ho… prostě tak, že jsme ho viděli na ulici, chtěli jsme ho zachránit = chtěli jsme mu pomoct, a tak jsme si ho vzali. Protože jsme věděli, že nikomu nepatří = že je sám, že nemá rodinu. A toto bylo… jo,… skoro dva roky zpátky v Černé Hoře, když jsme cestovali po Evropě. Byli jsme v Černé Hoře na pár dní a uprostřed města Kotor je takové náměstí = takové malé náměstí, kde (myslím, že i dnes) je hodně koček. Je to takové kočičí náměstí. A je tam i malý obchod = malý obchůdek, kde prodávají magnetky s kočičkama, obrázky s kočičkama a mají i granule pro kočky. A celkově ten obchod pomáhá toulavým kočkám. Toulavé kočky jsou kočky, které žijí na ulici = které nežijí s rodinou doma. A v Kotoru je strašně moc toulavých koček. Když jsme tam byli, bylo tam hodně koťat = hodně malých koťátek = hodně malých koťat (to jsou miminka kočky). A ta koťata byla nemocná. Většina z nich = asi 90 % z nich = většina z nich měla kočičí chřipku. A viděli jsme jedno krásné béžové kotě. Taky bylo nemocné, taky mělo kočičí chřipku. Mělo zavřené oči, mělo rýmu, bylo hubené. A my jsme si řekli: “No, máme dvě možnosti. Zachráníme to kotě = pomůžeme tomu kotěti a bude žít. Nebo zachráníme to kotě = vezmeme si to kotě a nebude žít. A když si ho nevezmeme, tak taky nebude žít.” Takže jsme se rozhodli, že chceme adoptovat to krásné malé béžové kotě – trošku i růžové. A že s námi bude cestovat. A proč se jmenuje Crevette nebo Kreveťák nebo česky Kreveta? Protože když jsme ho adoptovali, byl malý, vážil 200 gramů, byl malý, béžovo-růžový jako kreveta. A francouzské slovo pro “umřít“, ale v pejorativním smyslu = takže ošklivé slovo pro umřít = je “crever“. Il a failli crever. Takže on skoro umřel + byl malý a růžový, a proto se jmenuje Crevette nebo Kreveťák. No, a dneska už nemá 200 gramů, není nemocný, není malý, není růžový. Dneska je velký,… není tak tlustý, ale je velký. A má strašně moc chlupů, je strašně chlupatý. Možná chlupy váží hodně… váží dva kilogramy. Protože kocour váží asi 6 kilo = asi 6 kilogramů. No, takže on dneska je naživu = on žije. Je veselý, je spokojený. A protože jsme ho adoptovali, tak (myslím si) jsme jako jeho rodiče. Takže on aportuje (jako pes), chodí s námi na procházky (jako pes), cestoval s námi půl roku po Evropě… autem. Takže když jsme někde zastavili, otevřeli jsme auto, on běhal okolo, on šel, kam chtěl, a potom přišel zpátky, když jsme na něj zavolali. A i dneska je rád, když je s námi. A je to moc moc moc hodná kočka nebo moc hodný kocour. A jsme moc rádi, že jsme ho před dvěma lety = nebo dva roky zpátky, adoptovali. A co ty, taky máš kočku nebo taky máš kocoura? A líbila se ti dnešní epizoda? Jestli se ti dnešní improvizovaná epizoda líbila a jestli se ti líbí styl, kdy mluvím normálně – ale pomalu, pořád pomalu,… ale kdy je to velká improvizace, tak mi napiš na SlowCZECH.com do transkriptu – tam můžeš najít transkript taky. Napiš na SlowCZECH.com pod transkript do komentáře, jestli se ti dnešní epizoda líbila anebo taky na Facebook. Jo, anebo taky na YouTube. A jestli chceš a líbí se ti projekt SlowCZECH obecně = celkově, tak a budu ráda za virtuální kafe (nebo dvě) na tipeee.com, kde mi můžeš koupit virtuální kafe nebo eBook a já nevím, co všechno. No, tak to je všechno. Už mluvím 11 minut. To už stačí! Už konec. A, měj se krásně. Přeji ti krásný den. Měj se hezky, uč se česky a uslyšíme se příští pátek zase na SlowCZECH.com. Tak čau! The post (162**) Improvizace – můj kocour appeared first on slowczech.