#2 Perníková chaloupka (čekání na lopatu) – díl II.

„Prosím tě, až umřu, řekni mi to.“Bylo nebylo. Jednou večer děti zavedly své rodiče do lesa a nechaly je tam. Děti rodiče v lese občas navštěvovaly, a divily se, proč chtějí rodiče domů, když se v lese mají skoro tak dobře, jako doma. Nakonec všichni museli vylézt na vysoký strom, aby se rozhlédli, jestli neuvidí v dálce světýlko.Autoři staví klasickou pohádku naruby a tvoří prostor pro vnímání tragikomičnosti stařecké demence. Inscenace hledá naději ve vztahu dvou generací, cestu hlubokým a neprobádaným alzheimerovským lesem a nabízí očistu skrze komiku. Jak a proč? Nahlédněte do zákulisí této inscenace, tentokrát okem odborníků!