#22 Bůh nezapomíná | Genesis 8:1-22

  Genesis 8:1-22 Odebírat naše videa můžete tady: https://www.youtube.com/krestanekurim Web: http://www.krestanekurim.cz Facebook: https://www.facebook.com/krestanekurim Genesis 8:1-22 Bůh však pamatoval na Noeho, na všechnu zvěř i na všechen dobytek, který byl s ním v arše, a Bůh nechal nad zemí vanout vítr a vody opadaly. Prameny hlubiny a nebeské průduchy byly zacpány a déšť z nebe byl zadržen. A voda ze země postupně a vytrvale ustupovala, takže po sto padesáti dnech vody ubylo a v sedmém měsíci sedmnáctého dne měsíce archa spočinula na pohoří Araratu. Vody postupně ubývalo až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor. A po čtyřiceti dnech Noe otevřel v arše okno, které udělal, a vypustil havrana, který  odlétal a vracel se, dokud voda ze země nevyschla. Pak vypustil holubici, aby viděl, zda už voda ustoupila z povrchu země. Ale holubice nenalezla pro svou nohu místo odpočinku a vrátila se k němu do archy, protože voda ještě byla na povrchu celé země. Vztáhl ruku, vzal ji a přinesl ji k sobě do archy.  Dychtivě čekal ještě dalších sedm dní a znovu z archy vypustil holubici. Holubice se k němu k večeru vrátila, a hle, v zobáku měla čerstvě utržený olivový list. Noe poznal, že voda ze země ustoupila. Čekal ještě dalších sedm dnů a vypustil holubici, ale již se k němu znovu nevrátila. V šestistém prvém roce života Noeho v prvním dni prvního měsíce voda ze země začala osychat. Noe sundal příkrov archy a viděl, hle, povrch země osychal. Ve druhém měsíci, ve dvacátém sedmém dni měsíce země vyschla.  I promluvil Bůh k Noemu: Vyjdi z archy ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. Vyveď s sebou všechno živé, co je s tebou ze všeho tvorstva: ptactvo, dobytek a všechny plazy pohybující se na zemi; ať se na zemi hemží, rozplodí se a rozmnoží se na zemi. A Noe vyšel a s ním jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů. Všechna zvěř, všichni plazi a všichni létavci — všechno, co se hýbe na zemi — vyšli podle svých čeledí z archy.  Noe pak postavil Hospodinu oltář a vzal ze všeho čistého dobytka a ze všeho čistého ptactva a přinesl na oltáři zápalnou oběť. I ucítil Hospodin příjemnou vůni a řekl si v srdci: Již nikdy neprokleji zemi kvůli člověku, protože zaměření lidského srdce je od jeho mládí zlé, a už nikdy nepobiji všechno živé tak, jak jsem učinil. Po všechny dny země nikdy nepřestane setba ani žeň, chlad ani žár, léto ani zima, den ani noc.