#24: Janja Prokić

Po téměř roční pauze je tady další pokračovaní podcastů jizerské *ticho, tentokrát s naší nejlepší šperkařkou Janjou Prokić, která už pár let tvoří, sní a přemýšlí na své chalupě v Lužických horách. Stačí jedna návštěva, aby vám bylo hned jasné, že lepší místo k tomu všemu – a ještě milionu dalších věcí – prostě neexistuje. Zapomeňte na hordami turistů přecpané Jizerské hory a Krkonoše, tím pravým místem, kde chcete teď být, jsou právě Lužické hory. I když bych to vlastně takhle neměl říkat, protože hrozí, že to v dohledné době přestane platit. Ať už to ale dopadne jakkoli, nic to nezmění na tom, že všechny kolekce, které Janja zatím vytvořila, jsou hluboce ovlivněné právě přírodou. A to tak, že klidně můžu říct, že kdyby se snad můj/náš/váš guru Miloslav Nevrlý rozhodl vytvářet šperky, vypadaly by přesně tak, jako ty od Janji. Pro mě, který pár let doslova žil a dýchal pro jabloneckou bižuterii, byly šperky vždycky něčím usedlým, konzervativním, bez náboje. O to větší mám radost, že nic z toho vám nehrozí při pohledu na jakýkoli masterpiece od Janji Prokić. Takže nikoho nemůže moc překvapit, že Janja má na svém kontě x nominací a rovnou dvě prestižní ceny Czech Grand Design. Po pěti letech strávených v Srbsku jsem poslední, kdo by se v tomto ohledu uchyloval k jakýmkoli klišé, ale v případě téhle rodačky z Bělehradu si to klidně lajsnu napsat – ve špercích Janji Prokić naplno proudí a vře balkánská krev. A našinec si může jen přát a doufat, aby něco z toho gigantickýho punku přeskočilo i do jeho mírného, útlocitného a často k uzoufání nudného středoevropského já. Možná částečný návod k tomu objevíte i v novém podcastu – tak příjemný a ničím nerušený poslech!