41. Příběh, který se dobře čte, ale hůře žije - Jana Šišková a Edita Strusková

„Recidivu jsem snášela hůř než první diagnózu. Už jsem věděla, jaké peklo mě čeká,“ říká Jana Šišková, která svůj příběh sdílí otevřeně a s humorem na Instagramu.V rozhovoru popisuje šok z návratu nemoci, náročnou léčbu i to, proč se rozhodla neřešit rekonstrukci prsu. „Nemám prsník, ale cítím se pořád ženská a přitažlivá.“Mluví také o psychických dopadech rakoviny, úzkostech, psychoterapii a antidepresivech. O tom, jak se mění vztah k tělu, o tabuizovaných emocích i o tom, co by vzkázala zdravým ženám: „Poznejte svoje prsa. Samovyšetření může zachránit život.“Já jsem Edita Strusková.Mám prso v háji a snažím se mít tělo v cajku. Vyléčila jsem se z rakoviny prsu a věřím že velký podíl na tom měla moje fyzická kondice. Zkrátka, že jsem o své tělo uměla pečovat. Jako fyzioterapeutka se osobní zkušeností s rakovinou prsu se snažím předávat ženám důležitost zdravého pohybu a toho, že by péče o naše tělo a i duši měla být vždy na předních pozicích.Pro více informací koukni tady: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://www.editastruskova.cz/⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠