Barbora Vegrichtová a Jan Polák. Radikalizace dětí on-line roste. Co s tím?

Jak může učitel oslabovat potenciální radikalizaci žáků? Co k extrémním názorům i činům  děti a mladé lidi dnes nejčastěji vede? A jak v takové situaci jako dospělý nestrčit hlavu do písku?Radikalizace dětí se dnes může dít u obrazovky „v pokojíčku“, rodiče ani škola nemusí nic vědět. A právě proto je maximálně důležité si všímat jemných signálů, ať už jsme v roli pedagoga, sourozence, rodiče, trenéra nebo spolužáka. K radikálním postojům vede děti a mladé lidi deprivace a frustrace. Roste i radikalizace dívek, jsou fanatističtější, razantnější a krutější než chlapci.„Internet je dnes žumpa, je to temný hvozd, kde číhá drak, odkud se ani dospělý nevrátí v pořádku,“ říká na rovinu kpt. Jan Polák. Fyzické násilí má svou genezi, začíná zpravidla verbální rovinou. Vnímáme čtyři stupně stupňování problému: delegitimizace oponentova názoru, jeho dehonestace, dehumanizace, a pak už hrozí likvidace. V dialogu na sociálních sítích se první tři úrovně objevují dnes velmi často.Alarmující je brněnská kauza dětí, které si hráli na džihád a pokusili se zavraždit bezdomovce a připravit zapálení synagogy, Dnešní děti si z toho, co jim internet nabízí vybírají, co se jim zrovna hodí, a vzniká z toho nesmyslný ideový guláš neonacismu, džihádu a dalších nebezpečných ideologií. Brněnská dětská skupina nebyla navázána na žádnou komunitu. Nechali se zmanipulovat ideologií islámského státu na internetu za několik týdnů. V této situaci je připravenost pedagogů a rodičů na změnu chování u dětí maximálně důležitá.Publikaci Mediální výchova od teorie k praxi naleznete zde: https://vydavatelstvi.pedf.cuni.cz/index.php/2022/06/20/medialni-vychova/