Benjamin Kuras: Kam mizí humor z našeho života? Stane se souložení ideologicky závadovou činností?

Humor je v naší společnosti stále nedostatkovějším zbožím. Jaká je však poptávka po takovém artiklu? Jsme zvyklí si dělat legraci, aniž bychom se museli bázlivě ohlížet přes rameno, kdo nás poslouchá? Příklad Pavly Svrčinové je typickým příkladem. Fero se přeorientoval na práci v home office. Proto vykradl svůj vlastní byt. Buď jako Fero! I takový žertík stačí, aby se na pražskou hygieničku snesla vlna kritiky ze sekýrnických neziskovek. Vystřídal teplického Feriho teplický Floyd? Proč se všechno bere tak ukrutně vážně, dramaticky, tragicky a konfrontačně? Staneme se ultrasterilní společností bezpohlavních, zamračených a do mobilů hledících zoufalců s hyperpolitickou korektností? Bez politické satiry, která se ihned bere jako podnět k trestnému činu urážky? A co teprve flirtování nebo sexuální narážky? Učí se ženy z cloudového centra Me Too, jak se chovat dotčeně, a každou poklonu nebo lichotku považovat za harašení? Komu haraší ve věži? Jak se mají holky dozvědět, že se muži prostě líbí? Proč se ženy čančají a fintí, když jim chlap nemůže ani podržet dveře? Západní společnost je plná toxické antisexuální propagandy a naopak přeexponované homosexuální lobby. Záhada nebo depopulační agenda? Obyčejný smích má terapeutické účinky a ozdravuje tělesné energie. Stejně jako deprese či nuda je nakažlivý i smích. Všímáme si absence humoru a smíchu v médiích? Více smíchu znamená terapeutické účinky společenské i skupinové. Na mediální, vzdělávací, kulturní a politické úrovni může být humor a smích dokonce terapií národní. Nedostatek humoru může společnost otrávit stejně jako obecní studnu.