Čertova svatba v pražském mlýně

V Divoké Šárce, kde se skály sklánějí nad potokem a vítr si šeptá v korunách stromů, stával kdysi starý mlýn. Lidé kolem něj chodili tiše a neradi se ohlíželi. Říkalo se totiž, že tam po nocích nebývá člověk sám. Jednoho dne se však našel mlynář, který se nebál. Zůstal, i když vítr sílil a tma houstla. A právě té noci, kdy by se jiní dali na útěk, se v mlýně rozezněl smích, jaký do lidského světa nepatří.