Chihiro Geuzebroek: Líbí se mi popěvek “náš dům je v plamenech” a domorodá reakce na něj: “náš domov je v ohni už několik set let”.

Proč je důležité  řešit každý environmentální problém současně s kolonialismem a kapitalismem?  Z jakého důvodu je cenné v environmentálním úsilí  naslouchat hlasům domorodých obyvatel? A co znamená pojem systémového léčení?  S aktivistkou Chihiro Geuzebroek, která vyrostla v Nizozemsku, a její kořeny zároveň sahají k domorodým komunitám v Bolívii, jsme se zamýšleli nad tím, jak spolu kapitalismus a kolonialismus souvisí a jaké jsou hlubší důvody odcizení se evropského člověka přírodnímu světu. Sama se ve svojí práci zabývá intersekcionalitou, tedy mnohonásobnou dikriminací, kde se dohromady propojují problémy rasismu, ukrajování práv žen, sociálních, sexuálních či domorodých menšin a poukazuje tak na to, že jedna spravedlnost neexistuje bez druhé.  Kromě toho, že je aktivní členkou holandského klimatického hnutí Code Rood a dalších kolektivů, působí jako vypravěčka, režisérka a skladatelka. Citlivě si tak všímá, jak mnoho naučených společenských vzorců chování v evropských společnostech je ve svém důsledku pro jiné obyvatele světa i planetární ekosystémy represivní: "Můj život je tak propletený s krádežemi půdy jiným, například výrobky v supermarketech nevyžadují, abychom vraceli přiměřený díl zpátky zemi a komunitě, která plodiny vypěstovala. Peníze vytvářejí kulturu nároků a odcizení, nikoli vztahy. A to není chyba mě jako jednotlivce, ale přijetí těchto falešných předpokladů není v pořádku, vytváří to odcizení. A to je práce systémového léčení." Cestu z klimatické nouze vidí v léčení hlubších kořenů celosvětové nespravedlnosti, v dekolonizaci a také docenění vzájemné rozdílnosti oproti směřování k předvídatelné, homogenní a předpřipravené společnosti. A na tom se může podle jejích slov každý z nás: " je důležité chodit na místa, kde jsi ty ten člověk, který je jiný. Pokud jsme vychováni ve společnosti, ve které patříme k normálu, máme méně zkušeností s tím, jaké to je, nezapadat. Jít do prostoru, kam nepatříte, vás může hodně naučit. Všichni totiž nějakým způsobem a v nějakém kontextu zapadáme a jindy jsme na okraji."