Episode 38: Při práci s menšinou je nutné přizvat někoho z dané komunity, říká Barbora Látalová

Může být tanec skutečně nízkoprahový, komunitní a bezbariérový? Tanečnice, choreografka a pedagožka Barbora Látalová ukazuje už řadu let, že to jde. V minulosti adaptovala dvě své inscenace pro neslyšící a třináct let připravovala taneční hodiny pro romské děti a děti ze sociálně znevýhodněných rodin na žižkovské ZŠ Cimburkova. „Dávalo mi to velký smysl, byla radost s těmi dětmi pracovat,“ vzpomíná. Se Žižkovem je i nadále spjatá, nyní prostřednictvím centra Žižkostel, kde spolu s kolegyněmi provozuje dětský ateliér Ostružina. Ten zatím nízkoprahový není, hlavně kvůli grantovému financování projektu. Látalová si už v minulosti vyzkoušela, že pro práci s menšinou či znevýhodněnou skupinou je nutné spolupracovat s někým z dané komunity. Při hraní pro neslyšící tento princip již uplatnila, v práci se sociálně slabšími dětmi zatím ne. Spolu s kolegy však připravuje nový festival pro mladého diváka Feet Forward. „Myslíme i na to, komu všemu a jak jej zpřístupnit,“ říká. Festival, jehož nultý ročník se uskuteční začátkem října, nabídne také adaptace pro neslyšící. Celý rozhovor si poslechněte v podcastových aplikacích.