Hladomor na Kubě ještě není, ale všichni moji přátelé výrazně zhubli, říká novinář

Bývala zemí doutníků, tanečnic a veselí. To už ale o Kubě neplatí. Pod tíhou ropné blokády zemi dochází jídlo, léky i elektrická energie. „Žije se tam strašně. Na venkově lidé nemají proud týden, dva, někdy i déle,“ líčí reportér. „Hladomor to ještě není, ale každopádně aspoň všichni moji přátelé dost výrazně zhubli,“ vypráví zahraniční reportér Seznam Zpráv Eduard Freisler, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus. Freisler na Kubu jezdí už 25 let, naposledy tam byl letos na jaře. Na přelomu roku o zemi vydal knihu Kubánské tango v rytmu blues, za kterou dostal Cenu Hanzelky a Zikmunda za nejlepší cestopis roku. „V rámci příjmového potravinového systému mají od vlády takové knížečky, ‚libreta‘, a když se do ní člověk podívá, vidí, že každý Kubánec by měl mít nárok na tohle, na tohle, na tohle. Ale pak zjistíš, že většina kolonek je prázdná, že spousta lidí měsíce nedostala zubní pastu nebo šampon,“ popisuje s tím, že nejtíživější jsou výpadky elektrické energie. „V Havaně vypnou proud klidně na 72 hodin, 100 hodin. Každý večer město úplně potemní, protože nemají palivo. Svítí se jenom v několika oblastech, kde jsou turistické hotely. Je dobré se po osmé, deváté večer vrátit někam k hotelu, protože jinak člověk uvízne někde v totální tmě a není jak hledat cestu domů,“ líčí novinář. Dělala to už moje máma i babička Jeho poutavě psaný cestopis o Kubě stojí na příbězích obyčejných Kubánců a zážitcích z mnoha cest na karibský ostrov, ale i z několika let soužití s kubánskou manželkou. „Vždycky připomínám příběh ‚jineteras‘, což jsou takové prostitutky. Přijíždějí z venkova, kde je opravdu hlad, není elektřina a práce s cílem najít si nějakého bělocha, který by jim pomohl ven. Jedna z nich mi teď na jaře řekla: ‚Ona to dělala už moje máma a moje babička. Už tehdy měly nějaký materiální nedostatek a chtěly se odsud dostat.‘ “ Kuba trpí především desítkami let vlády diktátorského režimu. Teď ji navíc srazila ropná blokáda, kterou na ostrov uvalil americký prezident Donald Trump. Cílem bylo oslabit tamní komunistický režim, omezit jeho vliv v regionu a potrestat Havanu za podporu Venezuely. Šokuje mě Trumpismus Freisler pracoval pro řadu českých redakcí, pravidelně ale pobyt v Česku prokládá dlouhými epizodami v zahraničí. Teď by ho lákaly Spojené státy americké. „Šokuje mě trumpismus. A to, co všechno se v té zemi za pár let událo a jak to i země údajně silných institucí, která nedovolí, aby to tam jeden člověk začal radikálně měnit, neustála. Mám pocit, že tam je spousta příběhů, které by se daly sledovat a dobře by to ilustrovaly,“ přemítá reportér. „Mě tam asi nejvíc ohromilo to, že desítky milionů Američanů ti řeknou, že by chtěli diktátora víc než demokracii. Když jsem jel v Arkansasu po venkově, tak Američani měli před domem stožár, kde mají americkou vlajku, ale na některých obydlích nad tou americkou vlajkou byla vlajka Trumpa, jako kdyby byl víc než Amerika,“ popisuje. A proč si jako práci vlastně vybral právě novinařinu? „Můj život je nekonečná honba za příběhem, tím nejlepším příběhem, který můžu najít. A myslím si, že ten kubánský se pro mě stal jedním z vrcholů,“ odpovídá Eduard Freisler a oklikou se tím vrací ke své oblíbené Kubě. Jak se píše z Venezuely pro americká média? Proč americké noviny nechtěly vydat pozitivní článek o Trumpovi? A má Kuba šanci na světlou budoucnost? -- Mediální cirkus, podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.