#3 Hope - může naděje souviset s našim jednáním?

Hope (režie a scénář Na Hong-jin) je dosud nejdražší jihokorejský film. Odehrává se v odlehlé vesnici Hope Harbor poblíž demilitarizované zóny, kde se policejní náčelník Bum-seok (Hwang Jung-min), jeho kolegyně Sung-ae (Hoyeon) a skupina lovců vedená Sung-ki (Zo In-sung) snaží čelit invazi tvar měnících mimozemšťanů. V motion capture se objevují i Michael Fassbender, Alicia Vikander a další zahraniční herci. Film má na Rotten Tomatoes kolem 79 % a na Metacritic 67/100. Kritici ho často popisují jako nezkrotný sci-fi epos s působivým produkčním designem a záměrně staromódními vizuálními efekty, který nejlépe funguje ve chvílích, kdy se soustředí na rozpadající se lidské postavy. Hope (2026) – kritická syntéza Hope (režie a scénář Na Hong-jin) je dosud nejdražší jihokorejský film. Odehrává se v odlehlé vesnici Hope Harbor poblíž demilitarizované zóny, kde se policejní náčelník Bum-seok (Hwang Jung-min), jeho kolegyně Sung-ae (Hoyeon) a skupina lovců vedená Sung-ki (Zo In-sung) snaží čelit invazi tvar měnících mimozemšťanů. V motion capture se objevují i Michael Fassbender, Alicia Vikander a další zahraniční herci. Film má na Rotten Tomatoes kolem 79 % a na Metacritic 67/100. Kritici ho často popisují jako nezkrotný sci-fi epos s působivým produkčním designem a záměrně staromódními vizuálními efekty, který nejlépe funguje ve chvílích, kdy se soustředí na rozpadající se lidské postavy. Střet civilizací a cena nedorozumění Jedním z nejsilnějších a zároveň nejméně okázalých témat filmu je střet dvou civilizací, které si navzájem nerozumí a jejichž první kontakt okamžitě přerůstá v násilí s důsledky pro celou komunitu. Vesnice Hope Harbor je izolovaná, hraniční, zvyklá na hrozby zvenčí (propagandistické nápisy varují před infiltrací). Když se objeví neznámá bytost, lidé reagují strachem a zbraněmi. Co začíná jako podezření na tygra nebo „příšeru“, se rychle mění v totální destrukci. Klíčové je, že film postupně odhaluje, že násilí není jednostranné. Místní lovec Yang-bae dříve bez rozmyslu zastřelil mimozemské dítě, které považoval za zvíře. To, co lidé vnímají jako invazi a útok, je z druhé strany pomsta a zoufalá snaha chránit vlastní rodinu a komunitu. Nedorozumění – jazyková bariéra, odlišný vzhled, okamžitá eskalace – má katastrofální následky pro celou vesnici i pro příchozí. Nikdo nezíská jasné vítězství; obě strany utrpí ztráty, které se už nedají vzít zpět. Na Hong-jin v rozhovorech mluví o tom, že chtěl ukázat, jak nedorozumění a nevědomost mohou eskalovat z lidského konfliktu do tragédie „kosmických rozměrů“. Konflikty podle něj téměř vždy vznikají z neopatrnosti nebo nehod, které se vymknou kontrole, a jakmile se situace změní na „my proti nim“, perspektiva se zablokuje. Změna perspektivy: z útočníků na oběti, které se brání Film začíná klasicky – divák je na straně lidí, kteří brání svůj domov před monstry. Postupně však dochází k obratu. Příšery nejsou bezmyšlenkovití útočníci; mají rodiny, hierarchii, jazyk a vlastní bolest. Když policejní náčelník spatří, co vypadá jako slzy na tváři „monstra“, nebo když se odhalí, že jde o reakci na zabití dítěte, role se prohazují. To, co vypadá jako invaze, se začíná jevit jako první kontakt, který se tragicky zvrtl. Mimozemšťané se brání a mstí se, protože byli napadeni první. Film záměrně prodlužuje lidskou perspektivu, aby divák sám rozhodl, zda zůstane na straně lidí, nebo přejde na stranu „druhých“. V závěru se perspektiva ještě více posouvá – divák vidí události i očima příchozích a název Hope získává nový, paradoxní význam: naděje jedné strany znamená zánik naděje druhé. Na Hong-jin o tomto přístupu říká, že chtěl dát divákovi možnost rozhodnout se sám a odejít s otázkou „Jak se k tomu filmu vlastně cítím?“. Odmítá jednoznačné odpovědi a nechává interpretaci otevřenou. Shrnutí přístupu Na Hong-jina Na Hong-jin v rozhovorech o Hope opakovaně zdůrazňuje několik klíčových principů. Chtěl film, který má „handmade quality“ – ručně dělanou kvalitu, kde co nejvíce akce vzniká před kamerou na skutečných lokacích a CGI se přidává až dodatečně, aby se fyzická akce a digitální prvky navzájem podporovaly. Hlavní důraz kladl na rychlost a neustálé tempo. „Když jsme točili, to bylo to hlavní, na co jsme se soustředili. Opravdu jsme chtěli udržet tohle tempo, ten pocit rychlosti, a aby to přetrvávalo po celou délku filmu,“ říká. Příšery záměrně nejsou pomalé jako v mnoha blockbusterech – rychlost byla pro něj klíčová, aby se vymykaly tradičnímu pojetí. Snímal převážně za denního světla, protože temné scény s příšerami už dělal a chtěl něco svěžího. Kameru s Hong Kyung-pyo stavěl tak, aby se měnil pohyb subjektu v prostoru a aby divák cítil, že je „přímo uprostřed filmu“ prostřednictvím zvuku a obrazu. Lidi zobrazoval záměrně jednoduše a plochě – jako skupinu živých bytostí s chybami – proti masivní krajině, aby vynikla jejich malost. Chtěl také experimentovat s divákem: neustále ho nechat tápat, jestli se v dané chvíli může smát, nebo se má bát. Preferuje vnitřní, podvědomě vstřebané věci před nucenou dokonalostí a predikovatelnými rozhodnutími. Proč režie působí odlišně a proč jsou záběry vtahující Díky tomuto přístupu se Hope liší od leštěných hollywoodských blockbusterů. Kamera (Hong Kyung-pyo) se pohybuje plynule a s nestoudnou grácií, často v dlouhých sledovacích záběrech z úrovně postav. Vytváří tak téměř sarkastický klid uprostřed chaosu. Akce je souvislá, fyzická a rytmická – kamera se stává účastníkem děje, ne pouhým pozorovatelem spektáklu. Výsledek je hybrid precizního filmařství a nezkrotného žánrového chaosu, který i přes výhrady k efektům a délce zůstává hypnotický. Film je polarizující, ale pro diváka, který ocení režisérský rukopis, je to silný a nezapomenutelný zážitek. Get full access to Filmopis.cz at www.filmopis.cz/subscribe