Hra na oliheň: Export korejských traumat, nebo samoúčelná show?

Nejsledovanější seriál v historii Netflixu se vrací s druhou sezónou. Bude brutální kouzlo Hry na oliheň ještě fungovat? A nezničí ji pragmatické úmysly režiséra, kterého Netflix oškubal? Když v roce 2021 streamovací společnost Netflix zveřejnila jihokorejský seriál Hra na oliheň, málokdo tušil, že půjde o velkolepý hit. Příběh o 456 společenských outsiderech, kteří před zraky po násilí lačnících diváků bojují o vykoupení i holé přežití, ale nakonec (alespoň na nějakou dobu) přepsal historii streamovacích rekordů. Teď se Hra na oliheň vrací. Už sice nemá k dobru moment překvapení, ale pořád může strhnout, myslí si filmový publicista Daniel Zeman. O druhé sezóně slavného seriálu vpodcastu prozrazuje, že se „zaměřuje čistě na cestu pomsty, což je klasický asijský motiv.” Žádné nové fikční světy, žádné spin-offy. Ale návrat k hráči číslo 456 a smrtonosné verzi hry Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum. „Jižní Korea má leccos dobrého, ale nemá dobrou sociální politiku,” přibližuje pozadí antiutopického seriálu koreanistka Miriam Lowensteinová. „Stát se o občany stará pouze po stránce didaktické a říká jim, co mají dělat. Lidi zdola mají jen poslouchat a starat se o sebe. Stát sociální politiku neřešil až do konce osmdesátých let,” vysvětluje. Jak Hru na oliheň ovlivnil překotný politický vývoj v Jižní Koreji? Proč v kulturním exportu země hraje tak zásadní roli brutální násilí? A o kolik zubů (a peněz) přišel při natáčení seriálu tvůrce Hwang Tong-jok? Rozhovory Jonáše Zbořila Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete. Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.