III. 103, 104 Kejklíř ošálil mysl krále Lavany.

Příběh krále Lavany (III. 103 - 122)VASIŠTHA pokračoval: Když se v neomezeném Vědomí projeví mysl, pak se ze své vlastní přirozenosti rozroste a vytvoří dojem, že se dlouhé zdá krátké a naopak, nebo že se mysl jedince jeví jako od Vědomí oddělená. Sebemenší věc, s níž se dostane do styku, mysl zveličí a přivlastní si ji. V mžiku oka vytvoří bezpočet vesmírů a v mžiku oka je zase zničí. Tak jako může schopný herec hrát několik rolí, jednu hned po druhé, tak má mysl spoustu podob a střídá jednu za druhou. Udělá ze skutečného neskutečné či naopak a zdá se, jako by se kvůli tomu buď radovala, nebo trpěla. I toho, co jí přišlo samo od sebe, se pevně drží a v důsledku iluzorního pocitu, že něco vlastní, pak trpí. Čas v podobě měnících se ročních období je schopen v rostlinách a stromech vyvolat určité změny. Podobně způsobuje mysl silou svých myšlenek a představ to, že se jedna věc zdá být jinou. Proto čas, prostor i všechny věci jsou pod kontrolou mysli. V závislosti na intenzitě či otupělosti mysli a na tom, jak velké jsou objekty, které mysl vytváří či ovlivňuje, vykoná mysl s menším či větším zpožděním vše, co má být vykonáno. Není nic, co by nebyla schopna udělat. Poslechni si, Rámo, další zajímavý příběh, který ti to osvětlí. V zemi Uttarapándava, kde byly krásné a prosperující vesnice a v jejíž lesích přebývali mudrci, vládl král Lavana, potomek legendárního krále Hariščandry. Byl spravedlivý, šlechetný, dvorný, laskavý, v každém ohledu to byl dobrý král. Všichni jeho nepřátelé jím byli poraženi a jejich stoupenci byli přemoženi strachem i jen při pouhém pomyšlení na krále. Jednoho dne přišel král Lavana ke dvoru, usedl na trůn, a jakmile mu ministři a dvořané vzdali poctu, objevil se před ním kejklíř, poklonil se a řekl: „Ukážu ti, králi, něco úžasného.“ Mávl chomáčem pavích per, když tu vstoupil jeho společník a vedl za sebou překrásného koně. Nabídl ho králi darem a nato kejklíř vyzval krále, aby vsedl na koně a vydal se do světa. Král se na koně podíval, pak zavřel oči a zůstal nehnutě sedět. Jakmile to shromáždění dvořané uviděli, rázem utichli. Rozhostil se naprostý klid, neboť se nikdo neodvážil krále rušit. TEXT ve formátu PDF zde.