III. 114 Temnota nevědomosti zmizí, obrátíš-li se ke světlu Já, Átman.

RÁMA se dále zeptal: Svatý muži, řekni mi také, jak může odejít tato hrozivá temnota nevědomosti. VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, temnota zmizí, obrátíš-li se ke světlu, a nevědomost zmizí, obrátíš-li se ke světlu Já. Dokud se neobjeví přirozená touha po Sebepoznání, poznání Já, vytváří nevědomost nekonečný proud projeveného světa. Stejně jako zmizí stín, je-li tu touha po světle, zmizí nevědomost, je-li tu obrat k poznání Já. Rámo, touto nevědomostí čili podmíněností mysli je touha. Ustane-li toužení, je tu osvobození. A k němu dojde jen tehdy, když ustane pohyb myšlenek v mysli. RÁMA se zeptal: Ó mudrci, řekl jsi, že jakmile zmizí nevědomost, je tu Sebepoznání, poznání Já. Co je to Já neboli Átman? VASIŠTHA odvětil: Ó Rámo, každá věc, od Stvořitele Brahmy až po stéblo trávy, není nic jiného než Já. Nevědomost je neexistující zdání. To, čemu se říká mysl, neexistuje odděleně od Já. V samotném Já se objeví závoj zakrývající Já, jenž je ovšem též tímto Já. Tento závoj vytvoří rozdělení Vědomí na subjekt a objekt. Poté se neomezené Vědomí označí jako mysl. Závojem je představa, záměr či myšlenka v neomezeném Vědomí. Z představy či myšlenky se rodí mysl a pomocí ní zase mysl mizí, a to tak, že myšlenka či představa skončí. Pevné přesvědčení „nejsem nejvyšší Brahman“ mysl spoutává a omezuje. A pevným přesvědčením „vše je nejvyšší Brahman“ lze mysl opět osvobodit. Představy a myšlenky znamenají omezení a jejich ukončení znamená osvobození. Buď proto od představ a myšlenek oproštěn a spontánně dělej to, co je třeba. Podobně jako je modrá barva nebe pouhou představou, tak je skutečnost světa vnímána pouze v mysli. Modř nebe ve skutečnosti neexistuje, je jen důsledkem neschopnosti zrakových orgánů vidět dál než jen po určitou hranici. Podobně je vnímání projeveného světa zase důsledkem omezenosti mysli. Projevený svět je přelud, Rámo, a bylo by lepší nedovolit, aby samotná myšlenka o projeveném světě v mysli vůbec vznikla. Myšlenkou „jsem ztracen“ upadá člověk do smutku. A myšlenkou „jsem bdělý“ se přibližuje blaženosti. VASIŠTHA pokračuje: Pokud mysl neustále přebývá u hloupých a iluzorních představ, podléhá zmatení. Pokud mysl dlí u osvícených a šlechetných představ, je osvícena. Pokud je v mysli živena myšlenka nevědomosti, je tu nevědomost pevně usazena. Pokud dojde k pochopení Já, je nevědomost rozptýlena. Cokoli chce mysl získat, o to smysly s plným nasazením usilují. Kdo nenechá svou mysl přebývat u iluzorních představ a usiluje o uvědomění si Já, zakouší klid a mír. To, co nebylo na počátku, neexistuje ani nyní! To, co bylo na počátku, a je tudíž i nyní, je nejvyšší Brahman. Rozjímání o něm přináší mír, neboť Brahman je klid a mír. Člověk by neměl nikdy nikde žádným způsobem o ničem jiném rozjímat a za pomoci co možná největšího úsilí a inteligence by měl odstranit kořeny všech přání a tužeb po potěšení. Nevědomost je příčinou stárnutí a smrti. V důsledku podmíněnosti mysli neboli nevědomosti mají přání a touhy tendenci větvit se a rozšiřovat. Toto větvení se projevuje myšlenkami „to je můj majetek“ nebo „to jsou mí synové“. Kde se však v tomto fyzickém těle nachází to, čemu říkáme „já“? Ó Rámo, ve skutečnosti „já“ či „moje“ vůbec neexistuje, neboť jedinou Skutečností po všechny časy je Já, Átman. Pouze ve stavu nevědomosti uvidí člověk hada místo kusu provazu. Z hlediska osvícené bytosti neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí. Nebuď nevědomým člověkem, Rámo, buď mudrcem. Zbav se sklonů a podmíněností mysli, které dávají vzniknout projevenému světu. Stejně jako nevědomý člověk považuješ tělo za své Já a cítíš se nešťastný. Proč? Přestože se zdá, že tělo a Já existují společně, je mezi nimi rozdíl. Tělo odejde, ale Já neumírá. ---Zkráceno - celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.