III. 119 Existence neskutečného není skutečná, vzniká z nevědomosti.

VASIŠTHA pokračoval: Átman neboli Já se začne považovat za nevědomé ego, jako kdyby se zlato domnívalo, že je pouze prstenem, zapomnělo na svoji zlatou podstatu a naříkalo: „Běda, ztratilo jsem svoji zlatost!“ RÁMA se zeptal: Svatý muži, jak může v Já vzniknout nevědomost a ego? VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, člověk by měl klást otázky týkající se pouze Skutečnosti, nikoli toho, co je neskutečné. Zlatý prsten bez zlaté podstaty neexistuje a stejně tak neexistuje omezené ego. Když zlatník prodává prsten, zváží zlato, neboť zlatý prsten znamená zlato. Zajímá-li se někdo o zlatý prsten, který nemá zlatou podstatu, nebo o omezenou formu v neomezeném Vědomí, je to, jako by se zajímal o syna neplodné ženy. Existence neskutečného není skutečná. Vzniká v nevědomosti, a je-li důkladně přezkoumána, mizí. Z neznalosti lze vidět stříbro v perleti, ale perleť nemůže být ani na okamžik stříbrem. Dokud není nahlédnuto, že jde právě o perleť, je tu nevědomost. Tak jako nemůže člověk vylisovat z písku olej nebo získat ze zlatého prstenu něco jiného než zlato, tak v tomto vesmíru neexistují dvě různé věci. Ve všech tvarech a jménech září Jedno, jediné neomezené Vědomí. Aniž by měla skutečnou trvalou existenci, existuje tu iluzorní představa ega. V tom spočívá podstata naprosté nevědomosti, iluze a projevení světa. V neomezeném Já ego neexistuje. V neomezeném Já neexistuje Stvořitel ani stvoření, svět ani nebe, lidé ani démoni. Neexistují těla, prvky, čas, bytí, zánik, „já“ ani „ty“, Já ani To, pravda ani klam, představa rozmanitosti ani rozjímání či potěšení. Ať existuje cokoli a nazve se vesmírem, je to nejvyšší klid a mír. Neexistuje začátek, střed ani konec, všechno je vším po všechny časy, za hranicí rozumového chápání a slovního popisu. Neexistuje stvoření. Neomezené se nikdy nevzdá své neomezenosti. „To“ se nikdy nestane „tímto“. Je jako oceán, ale bez pohybu. Je sebe-ozařující jako Slunce, ale nečinné. V nevědomosti je nejvyšší Bytí chápáno jako objekt, jako svět. Stejně jako prostor existuje v prostoru s prostorem sjednocen, tak to, co se zdá být stvořením, je Brahman, existující v Brahman jako Brahman. Slova „daleko“, „blízko“, „tady“, „tam“ či představa rozmanitosti mají stejnou váhu jako vzdálenost mezi dvěma předměty v zrcadle, v němž se odráží celé město. TEXT ve formátu PDF zde.