IV. 59 Po stvoření světa odhalil Brahmá ze soucitu se stvořenými bytostmi texty o poznání Já.

VASIŠTHA pokračoval: Co jiného lze ve světě najít, Rámo, kromě jídla, pití a sexu? Co je na světě hodno toho, aby to moudrý člověk hledal? Svět složený z pěti prvků a tělo sestávající z masa, krve a chlupů považuje za skutečnost jen nevědomý člověk a pro něj to vše existuje k jeho pobavení. Moudrý člověk v tom však vidí dočasný, neskutečný, nicméně nebezpečný jed. RÁMA se zeptal: Když zničením všech představ mysl znovu dosáhne stavu samotného Stvořitele, jak se v ní objeví představa světa? VASIŠTHA pokračoval: Rámo, prvorozený Stvořitel při svém zrození z dělohy neomezeného Vědomí vyřkl zvuk „Brahmá“, proto se nazývá Brahmá Stvořitel. Tento Stvořitel nejprve zakusil představu světla a bylo tu světlo. Ve světle si představil své kosmické tělo, a už bylo tady, i se zářivým Sluncem a dalšími rozmanitými objekty, které zaplnily prostor. Rozjímal o světle jako o bezpočtu jisker a z každé jiskry vznikla jiná bytost. Sama kosmická mysl se stala Brahmou i všemi ostatními bytostmi. A cokoli Brahmá stvořil na začátku, lze vidět dodnes. Tento neskutečný svět díky trvalé představě o své existenci získal důležitost a všechny bytosti ve vesmíru jej svými vlastními představami a myšlenkami udržují. Poté co Stvořitel silou vlastní myšlenky stvořil vesmír, uvažoval takto: „To vše jsem stvořil silou malého rozruchu v kosmické mysli. Udělal jsem toho dost a teď ať to pokračuje samo a já budu odpočívat.“ A Stvořitel spočinul v hluboké meditaci ve svém Já. Brahmá pak ze soucitu se stvořenými bytostmi odhalil texty pojednávající o poznání Já a znovu spočinul ve svém Já, jež je mimo všechny popisy a představy. To je nejvyšší stav, stav Stvořitele, brahma sthiti. Od té chvíle stvořené bytosti přejímají vlastnost všeho, s čím se spojují. Jsou-li spojeny s dobrem, stávají se dobrými, a přiklánějí-li se ke světským hodnotám, jsou soustředěny pouze na svět. Tak se člověk k projevenému světu připoutá a tak se taky osvobodí. TEXT ve formátu PDF zde.