Je experiment se "stopadesátkou" na dálnici cool věc, anebo krávovina? (529)

Nový díl Čermák Staněk Comedy začíná tam, kde se potkávají krize středního věku s absurdní logikou života. Miloš řeší vlasy (ne ty svoje), Luděk přemýšlí o Ozempicu, do toho přijde řeč na bělení zubů za třicet tisíc – a celé to vypadá, jako by se místo Porsche kupovala krása po částech. Vzpomínky na dětství jim připomenou, že jsme všichni kreslili okraje v sešitech. Ale proč? Byla to estetika, nebo první lekce totality? Rada do života: „Tady končí sešit, tady končíš i ty.“ Pak přijde řeč na letiště. A na létání. Turbulence, které ve dvaceti působily jako zábava zdarma, se v padesáti mění v modlitbu: „Dneska ne, zítra klidně.“ A když Luděk popisuje svůj zážitek z kopule sv. Pavla v Londýně, kde se z turisty stal člověk přilepený ke zdi, dostáváme se k vertigu, strachu z výšek a dokonce i k hypotetickému Hitlerovi u zábradlí. Protože i o něj by se Luděk bál, že spadne a umře. Do toho se míchají sny: jednou prezentace pro paní Kelnerovou i Bakalu zároveň, jindy falešné obvinění z podvodu, kde ve vedlejší roli figuruje Pavel Novotný. A protože ten je zřejmě stále v base, přijde řeč i na to, jaké to je být za mřížemi offline – což je možná dnes horší trest než samotná cela. A samozřejmě se Miloš a Luděk hádají. Tentokrát o tom, jestli je 150 km/h na dálnici spása českého řidiče, nebo jen marketingový trik ministra dopravy. Ušetřit tři minuty? To je přesně čas na rychlé kafe, rychlý sex… nebo rychlou pokutu. A aby toho nebylo málo, přijde i japonský vynález robotického ocasu. Evoluce nás o ocas něj připravila, ale technologie nám ho vrací. Konečně budoucnost, ve které si padesátník nemusí kupovat kabriolet, ale může si pořídit ocas. A to je, dámy a pánové, téma, které už stojí za poslech. Hodina absurdních historek, chytrých úvah a nečekaných přirovnání, u kterých se smějete a občas si nejistě řeknete: „Do hajzlu, tohle jsem přesně já a moje starosti.“