Jel jsem si jen pro zlato, slíbil jsem to tátovi, byla to dřina, vstával jsem i ve 4 ráno, byl to velký tlak, říká Drahonínský

Bez zlata bych nebyl spokojený, slíbil jsem to taťkovi, který před dvěma lety umřel, to byla velká motivace. Jsem rád, že jsem to zvládl, je za tím neuvěřitelná práce a dřina, vstával jsem i ve 4 ráno. Připravil jsem se na to, jsem rád, že mají moje medaile příběh, říká David Drahonínský, paralympijský vítěz z Tokia 2020 v lukostřelbě. Jsem realistický optimista, po úrazu v nemocnici byly aspoň hezké sestřičky. Rodiče mě podporovali ve vzdělání, to je důležité, abyste nebyl blbej na vozíku, dodává.