Kecy a politika 227: STAČILO vyhlašuje třídní boj

„Chci po volbách zakázat ODS, STAN, KDU-ČSL a TOP 09,“ napsal na Facebook lídr ústecké kandidátky hnutí Stačilo! Jaroslav Komínek. Následně jeho výzvu sdílela KSČM na oficiálních stránkách a Kateřina Konečná tuto zprávu ani pátý den po zveřejnění nedementovala. Berme to tedy vážně a v tomto podcastu se podívejme, jak by to mohlo probíhat.Pochopitelně jsme stále ještě v demokracii, takže komunistický třídní boj nebude protentokrát spojován s násilnou likvidací politických oponentů. Jakým způsobem ale může v následujících letech probíhat? Shrňme to do tří bodů:1) Redistribuce majetků.To, co předvedla poslankyně Balaštíková vůči zlínské firmě svého manžela – když na ni chtěla poštvat hygienu, inspekci životního prostředí a hasiče, aby byrokratickými nástroji dovedli firmu k insolvenci – není exces, ale systém. Tento systém v omezené míře fungoval už v éře Andreje Babiše, který si ho osvojil v době svého podnikání (viz kniha Žlutý baron z roku 2017). Bude to spojeno s přerozdělováním veřejných zakázek úzké skupině přátel, jak to vidíme v dnešním Maďarsku, kde premiér Orbán usměrnil podnikání směrem ke skupině svých souvěrců a v jejich zájmu zdeformoval pravidla trhu.2) Reorientace médií.Andrej Babiš a řada jeho nástupců pochopila, že mediální výtlak lze získat i jinak než miliardovými investicemi do tradičních vydavatelství. Vzali pytle peněz a skrytě je vložili do alternativních médií, z nichž vytvořili nové nástroje vlivu. Tak si vytvořili mediální „hrdiny“, z nichž nyní potřebují udělat nový mainstream – tedy hlavní proud. Nástrojem má být Česká televize. Jejím zestátněním chtějí dosáhnout pacifikace tohoto média a současně sem dosadit své nástroje vlivu. Paradoxně se to bude dít pod heslem „svobody slova“. ČT a novinářská nezávislost by se tak měly stát společenským tématem číslo jedna.3) Reorientace státu.Dnešní opozice otevřeně bojuje za novou zahraničněpolitickou orientaci státu. Nástrojem se má stát referendum. Problém je, že referendum se k českému ústavnímu pořádku založenému na parlamentní demokracii absolutně nehodí a bude jen dalším generátorem politického napětí – podobně jako přímá volba prezidenta, která mnoho nevyřešila, ale hodně zkomplikovala.Tak nějak půjdou cesty nového režimu.