Klerikalismus zdola (31. mezidobí A Ostrov)

Evangelium Mt 23,1-12 (2 min.) a kázání "Klerikalismus zdola a cesty uzdravení" (17 min.) z bohoslužby na 31. neděli v mezidobí 5. listopadu 2023 v Ostrově, celkem 19 min. Klerikalismus = nábožensky motivovaná povýšenost nad druhými Klerikalismus zdola = vyžadování, očekávání či tolerování projevů nábožensky motivované povýšenosti nad druhými Charakteristiky klerikalismu: • dvojakost života: „mluví, ale nejednají“ • mluvení do života: „těžká břemena vkládají druhým na ramena“ • lpění na symbolech: „aby se ukázali před lidmi“ (řemínky, sedadla, oslovování) Cesty uzdravení: • bratrství a sesterství: „vy všichni jste bratři“ • služba života: „ať je vaším služebníkem“, „dali za vás i vlastní život“ • osobní spiritualita: „jenom jeden je váš Mistr…, Otec…, Učitel…“ Příklady klerikalismu zdola (z diskuze v jedné FCB skupině): • Oslovování: Když kněze oslovujeme "otče", pak jej máme mnohem větší tendenci poslechnout a důvěřovat mu. Jeví se jako autorita... Oslovení "otče" není jen formalita. Samo o sobě vytváří skutečnost, kterou naznačuje. Dnes už se takovému oslovení důsledně vyhýbám. Ale trvalo mi to. • Tykání: Když si jako žena nechám tykat bez toho, abych to knězi nabídla, nebo když mi kněz dokonce tyká a já mu vykám. • Kritičnost: Za klerikalismus zdola považuji i přemíru kritičnosti, vzdoru, vymezovaní se a neúcty... takový pubertální nezralý postoj, který vede k neustálému boji s autoritou. • Zasvěcení: Poděsil mne výrok jedné zasvěcené osoby, že "ona dala Bohu vše", tak očekává že bude mít nějaký prostor úcty a že synoda teď ten prostor tak nějak "bere"... A klerikalismus zdola bych viděla v této situaci v tom, že na tuto "hru" přistupujeme a vidíme v zasvěcených lidech "něco víc". • Šéfování: U nás ve farnosti jsem kdysi mívala pocit, že bez povolení pana faráře se nesmí snad ani uvařit kafe. A dělali jsme to do velké míry my farníci samotní, když jsme sami pro sebenepatrnější aktivitu "žádali o povolení" nebo doporučovali ostatním farníkům, ať se nejprve domluví s „otcem“... než začnou cokoliv konat (a snad i myslet). • Pozornost: Na svatební hostině do čela stolu usadili faráře, čímž všechna pozornost směrovala místo nevěsty a ženicha k němu. Jemu to bylo očividné nepříjemné, ale roli bodře přijal a "bavil" publikum svými historkami, protože si myslel, že se to od nej čeká. Zodpovědnost za to bohužel nesla agresivně zbožná maminka nevěsty. • Sebestřednost: Občas si po mši ve skupince přátel povídáme a sedne si k nám kněz. Někdy úplně změní téma hovoru, kterým jsme se do té doby všichni dobře bavili. V horším případě začne svůj monolog. Proč prostě chvíli nevydrží poslouchat o čem se bavíme a pak se jako ostatní přidat? Klerikalismus zdola mi přijde v tom, že mu jdeme z cesty a rezignujeme na náš společný rozhovor. • Finance: Mně nejvíce přijde úsměvné, jak zbožně dáváme peníze, aniž bychom věděli, co se s nimi děje. Hodně lidí by to vlastně rádo vědělo, ale stydí se na to ptát, aby náhodou nevypadali, že církvi nedůvěřují. Nebo jak jsme celí nesví, když platíme "omšovný". Kolik máme dát, abychom nevypadali, jako skrblíci? Vždyť je to přece na kostel! • Překračování hranic: A pak taky snaha používat kněze jako autoritu ve věcech, které leží mimo jeho působnost. Viděl jsem zblízka třeba konflikt v Orlu, kde se někteří snažili získat faráře na svou stranu, aby měli větší váhu než ti druzí. • Zakořeněnost: Klerikalismus zdola je v nás zažraný docela hluboko. Není to naše vina, vyrostli jsme v něm, byli jsme nějak vychovaní. Když jsme se jako puberťáci vůči lecčemu vzbouřili, bylo to vnímáno právě jako puberťácký vzdor a dospělí okolo nás pacifikovali. Pamatuji si na to. Dnes už mnohé víme a učíme se bojovat proti klerikalismu snad i správným oceněním kněží, kteří si to zaslouží. Zdroj ilustračního obrázku: https://www.michael-martinek-sdb.cz/l/svazuji-neunosna-bremena-31-nedele-v-mezidobi