Knížky vydáváme buď pro peníze, nebo z lásky. A nejlepší je, když se to aspoň částečně překrývá, říká nakladatel Vít Šebor (208)

Knížky miluju. A vždycky jsem je miloval. A miloval jsem taky knihkupectví. Ovšem dnes už do nich nechodím, protože ze všech těch napsaných a vydaných knih v regálech mám pocit marnosti. “Co vy?”, zeptal jsem se svého hosta, kterým je Vít Šebor, spolumajitel nakladatelství Jan Melvil Publishing. “Já mám deprese,” odpověděl.Ale i on knihy miluje, takže jsme právě o nich skoro celou hodinu mluvili. Já považuju knihu za neuvěřitelnou věc, už proto, že se víc než 500 let své existence prakticky nezměnila. Odolá i digitálnímu “tsunami”, které mění to, jak sdílíme a konzumujeme informace? Budou knihy existovat i za deset, padesát, nebo sto let?Neprozradím dopředu, co mi Vít Šebor odpověděl, ale bylo to zajímavé. Jen abych úvahy uvedl do kontextu: knížky z nakladatelství Jan Melvil se - na kusy - prodávají ze tří čtvrtin na papíře a z jedné čtvrtiny půl na půl jako eknihy nebo audioknihy. Ale audioknihy, které jsou fenoménem posledních několika let, rostou rychleji.Můžeme se těšit na nějaký nový, nečekaný formát? Poslouchejte.Mluvili jsme také o tom, jak během covidu prodej knih vzrostl, ale po začátku války na UIkrajině zase klesl, a jak to asi bude dál. A dozvěděl jsem se také informace o Brněnském úřadu pro porážku Ruska. Ano, to opravdu existuje.Přeju příjemný poslech.