Koukání do prázdného prostoru jako divadelní proces

Koukat do prázdna, ohmatat si beton, nechat na sebe působit oheň. Divadlo jako moment prožitku a napojení, na sebe i na diváka. Kontakt, který sociální sítě a jejich nekonečný obsah nabídnout nemohou. V době souběžných krizí může divadlo fungovat jako bezpečný prostor, kde se potkáváme s pocity, na které v běžném životě často nemáme sílu ani čas. Jak ale o takových osobních prožitcích psát? Jak se o nich bavit, a jak z nich vytvářet nosnou divadelní kritiku? Kritiku, která není jen hodnotícím soudem, ale uměleckým dílem sama o sobě. Kritiku, která pomáhá orientovat se ve vlastních stavech, nabízí alternativní pohled, a někdy je prostě jen pozvánkou na další představení, která s námi rezonovat nemusí. Nechme se do prostor, promluv, loutek i nálad ponořit, mohou nám přinést víc zpráv o tom, kdo v tomto světě jsme a co chceme, než bychom čekali. Jaké je současné divadlo? Co dnes nabízí a jaké výzvy před ním stojí? Jakou roli v divadelní kritice hrají mladí lidé a jak mluvit o hraném i loutkovém divadle? A jaké to je pozorovat prázdný prostor? O tom je nový díl podcastu Moshpit, natočený živě na studentském divadelním festivalu Old Stars. Hostkami byly Kristýna Vinařová z divadelně-kritické Rubriky Spora a Karolína Plicková, předsedkyně Akademického senátu DAMU, festivalová dramaturgyně a kurátorka zaměřující se na současné alternativní a loutkové divadlo.Podpořte vznik dalších dílů:https://komunita.denikalarm.cz/