Matrojška

Pár let dozadu zanesl někdo matrjoškami celou královskou cestu, střed Prahy. Myslím těmi dřevěnými soustruženými panenkami, které jsou naskládány v sobě. A když otevřete tu první, ta další je menší a pak dále a dále, až ta poslední je úplně malá - ideálně stejná, ale maličká. Někdy za primátorování Pavla Béma kdosi pronajal a rozprodal veřejný pražský prostor a pak se ukázalo, že je tu turistům nabízena samá papacha s hvězdou, domněle český broušený křišťál a ony matrjošky. Samý brak. Snad si někdo myslel, že nám vnutí matrjoškami novou identitu: Budeš menší a menší, až nakonec zmlkneš. Takovým prostým copy - past se naučíš méně myslet a více poslouchat.Zcela naopak je to s křesťanstvím… Kdokoliv o to požádá, je veden ke křtu. A když jej křtíme, neprovozujeme copy - past. Nevyrábíme matrjošky, ale naopak otevíráme prostor pro myšlení a jednání. Necháváme nového křesťana růst. (Číst k tomu uvažování můžete dva biblické texty: Izajáše 50:4-9 a Koloským 2:5-15 a doporučuji ke čtení knihu Jak rabíni dělají děti, Delphine Horwilleurová, Garamond, 2019. I z ní jsem čerpal inspiraci.)