Michal Kašpárek: Psaním prozkoumávám, proč je lepší se s něčím prostě smířit

Michal Kašpárek napsal knihu o lidské konečnosti a stárnutí, o klimatické krizi i mezigeneračních konfliktech, která se na svět chce dívat s odstupem geologické epochy. V rozhovoru o románu Fosilie dochází k tomu, že lidé potřebují více stoicismu.„Mezigenerační a mezilidské střety se úplně nedají vysvětlit a nemají řešení,” myslí si Michal Kašpárek, novinář, spisovatel a autor románu Fosilie, který řeší vztah otce, syna a vnučky i jejich rozdílné pohledy na svět. Zatímco dědeček pilně studuje konspirační teorie a sepisuje o nich knihu, otec pije plnými doušky svět devadesátkového pozlátka a dcera se noří do deprese z pomalu hořící planety. Kašpárek se sice věkem blíží k postavě otce Vladimíra, ale čím dál více se ztotožňoval s mladou Julií. „Teprve, když moje děti přišly na svět a když jsme spolu na malém prostoru prožili pandemie a další radosti, tak jsem začal víc přemýšlet: byl vůbec dobrý nápad do tohoto světa přivádět děti? Věřím, že jo. Ostatně i mladá hrdinka románu má podle mě docela užitečný point: kdyby svět skutečně začal kolabovat, zůstává přece pořád spousta prostoru vyplnit naši existenci něčím smysluplným. Péčí o ostatní, ale nakonec i o sebe,” říká Kašpárek a dodává: „Prostor pro radost a blízkost tady doufám bude pořád.”V rozhovoru mluví o potřebě „odzoomovat” od každodenních problémů i o čím dál těžším břemenu, které lidstvo nese na svých bedrech. „Bojím se toho, jestli se naše v něčem pořád jeskynní mozky dokážou popasovat s tolika velikými výzvami,” říká autor románu Fosilie.Rozhovory Jonáše ZbořilaJonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.