MNV #607: Jak přestat utíkat před vlastními pochybami?

„Hezký den, Lukáši. Chtěl bych Vám poděkovat za vaši tvorbu, už nějaký ten čas posloucháme Myšlením na vrchol a musím říct, že mi Vaše myšlenky pomáhají si neustále připomínat a soustředit se na důležité věci. Stal jsem se také předplatitelem magazínu a musím uznat, že některé otázky v pracovních listech mi dávají opravdu zabrat. Vlastně jsem se nikdy nad věcmi tak hluboce nezamýšlel. Jako bych jel celý život na autopilota, dělal to, co po mně chtěli druzí nebo co očekávalo mé okolí. Když se nad tím tak zamyslím, tak asi není nic, na co bych si mohl objektivně ztěžovat. Mám zdravé děti a ženu, máme kde bydlet, mám stabilní práci s nadprůměrným příjmem. Z druhé strany mám ale občas pocit, že něco dělám špatně, že mi něco utíká. Vlastně ani sám nevím, jak bych to popsal. Možná je to jen krize středního věku, těžko říct. Občas, když jedu z práce, tak mě napadají myšlenky, zda jsem nemohl udělat v životě něco lépe nebo zda mi někde něco utíká. A podobné myšlenky mě pak přivádějí k úvaze, zda dělám v životě to, co opravdu dělat chci, nebo zda jsem se ke své práci dostal jen skrze tlak rodiny, školy a mého okolí. Na podobných myšlenkách je nejhorší, že mi v hlavě dělají ještě větší zmatek, a nevím kam před nimi utéct. Často pak přicházejí pochyby, zda to, co dělám pro svou rodinu, je dostačující, nebo zda opět nedělám něco špatně. Jenže když se potom podívám na reálné výsledky, tak si zase pomyslím, že si přece nemám na co ztěžovat. Co si myslíte o tomhle tématu, Lukáši? Máte vy osobně nějakou podobnou zkušenost, nebo někdo jiný z vašich čtenářů? Moc děkuji za reakci, váš pravidelný posluchač Marek.“