„Na JAMU člověk nemá čas přemýšlet o hloupostech“ – Magdaléna a Veronika hovoří nejen o náročnosti studia

V dnešním díle podcastu audio JAMU si poslechneme zvukové autoportréty dvou studentek 1. ročníku magisterského studia na RTDS – Magdalény Belejové a Veroniky Huškové. Zároveň si taky řekneme, jak zvládají první semestr na JAMU, co jim to zatím přineslo, či jaká je realita vs. očekávání. Doporučujeme poslech na sluchátka. (od 2:45) Magdaléna BelejováNázov: Nikde (2:10)Anotácia: Je možné, že môj autoportrét vyznieva smutne, ale to nebolo mojím zámerom. Chcela som človeka preniesť na miesto, kde sa odohráva, na miesto, kde som sa  aj ja sama nachádzala: Nikde. Na miesto, ktoré nemá konkrétnu pozíciu, a možno to nie je miesto ale stav mysle. Čo sa stane s človekom, keď nemá žiaden voľný čas? Emócie sa otupujú a jediné, čo zostane sú zvuky v pozadí, tie ktoré sa opakujú každý týždeň. Balenie kufra, to zvláštne svišťanie kedy sa vlak rúti vpred do zdanlivej temnoty – čo vlastne je človek? Tie isté predmety presúvané z kufra na stôl a späť. Cudzie konverzácie vo vlaku, ktoré si musíme vypočuť, síce nechceme. Banálne činnosti, ktoré je nutné vykonať: otvorenie dverí, vypnutie svetla. Definuje nás to, čo robíme dobrovoľne, alebo to, čo robiť musíme?  (od 14:08) VERONIKA HUŠKOVÁNázev: Moje osobní krajinomalba (3:30)Anotace: "Jak mě vnímají moji nejbližší?", ptala jsem se sama sebe před tvorbou svého zvukového portrétu. Svému příteli, bráchům a mamce jsem položila dvě otázky: „Jak bych vypadala jako krajina? A jaký přírodní živel Ti připomínám?" Pak už jsem jen naslouchala jejich výpovědi. Popisy rozmanitých míst, střídající se živly a tón hlasů mých nejbližších tak utváří mou osobní zvukovou krajinomalbu.Moderace: Tereza Reková Zvuk: Jerguš Čermák, Dominik SteinerPříjemný poslech.