Na konec války vzpomínáme pohledem Západu. Promarnili jsme příležitost vytvořit si vlastní příběh

Letos si připomínáme osmdesát let od porážky nacismu a konce druhé světové války. O jak společensky a politicky citlivé téma se jedná svědčí už jen neustálý boj o odstranění či zachování různých pomníků a soch, které jsou s koncem války spojovány. Naposledy se podobná kauza objevila v souvislosti s pomníkem Rudoarmějců v Litoměřicích. Zatímco během komunistického režimu si oficiální politika paměti připomínala pouze Rudoarmějce, od devadesátých let jsme se přesunuli do opačného extrému, kdy jsme zcela přijali západní interpretaci konce války a hledáme v minulosti sebemenší náznak odboje napojeného na Západ, přičemž ignorujeme, nebo vytlačujeme vzpomínání na Rudou armádu, či partyzánský odboj, který byl spojený se sovětským vojenským velením. Promarnili jsme příležitost vytvořit si svůj vlastní příběh o konci druhé světové války, který by vyvažoval oba přepjaté výklady minulosti. Ruská invaze na Ukrajinu opět znemožnila tuto debatu vrátit na stůl a pokračujeme v ideologickém přerámování druhé světové války v antikomunistický příběh, kdy se normalizují i kolaboranti a váleční zločinci. Dnes se proto stále častěji hovoří o osvobození Rudou armádou jako o nové okupaci. Otázka osvobození Československa sovětskými jednotkami ale není zdaleka jediné téma, kterému se v novém dílu podcastu Dějiny bez konce věnujeme. S koncem války je spojeno také téma násilí, které se na našem území projevuje zejména až ke konci války. Nacisté při ústupu využívali k vyřízení posledních účtů protipartyzánské jednotky, které vypalovaly vesnice zejména na Valašsku. Musíme ale mluvit také o českém násilí na Němcích. Ve veřejném prostoru si připomínáme pár incidentů, kdy docházelo k vraždění Němců, ale rozsah násilí na Němcích byl daleko větší. Němci se týrali, upalovali zaživa, topili v řekách, nebo znásilňovali. To vše za podpory státních institucí. Proč si nepřipomínáme Slovenské národního povstání? Jak to bylo s Vlasovci během pražského povstání? A jak máme přistupovat k sochám a pomníkům, které připomínají druhou světovou válku ve veřejném prostoru? Do podcastového dílu jsme si pozvali historka Jaromíra Mrňku z Německého historického ústavu ve Varšavě.Playlist:🤔 Tipy a novinky6:50- 13:07🕯️ Limity lidskosti: Politika a sociální praxe kolektivního násilí v českých zemích 1944–1946🌻 Evergreen talkshow📚 Sergej Radchenko - To Run the World: The Kremlin's Cold War Bid for Global Power📚 Vladislav Zubok - The World of the Cold WarHlavní téma13:15 - 1:38:25💥 Vzpomínání na druhou světovou válkuLíbil se vám tento díl? Podpořte vznik dalších dílů podcastuhttps://www.darujme.cz/projekt/1205779