Novověká filozofie: Racionalismus

Racionalismus - gnozeologický směr - rozum je vůči empírii (zkušenosti, nikoli skutečnosti) apriorní, princip dedukce RENÉ DESCARTÉS (1596 - 1650) -francouzský filozof a matematik, antropologický obrat, dualismus - dvě substance: hmota - rozlehlá substance (res extensa) a myšlenka - myslící substance (res cogitas), pouze v člověku jak hmota tak i myšlenka, metodická skepse - pochybnosti o všem, co bylo dosud považováno za samozřejmé - jediné, o čem nelze pochybovat je, že pohybuji - Cogito ergo sum BARUCH SPINOZA (1632 - 1677) - nizozemský filozof a matematik - existuje pouze jediná substance, která je vším, veškerým bytím - příroda/Bůh, 3 stupně poznání: smyslové, rozumové, intuitivní, svoboda je poznaná nutnost, vládní systém je špatný, pokud a) vyhání vzdělané b) nutí obyvatele říkat něco jiného, než co si sami myslí, Dílo: Etika geometricky vyložená VOLTAIRE (1694 - 1778) - vl. Jménem Francois Maria Arouet - přispěl k Velké francouzské revoluci (1788 - 1799) - deistický princip - Bůh svět stvořil, ale dále se o něj nezajímá, deista = ostrá kritika ze strany Holbacha, sám Voltaire kritikem katolické církve, "nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až nadosmrti budu hájit vaše právo to říkat" - přel se s Leibnizem, o tom zdali svět ve kterém žijeme je nejlepší nebo nejhorší - Voltaire - nejhorší GOTTFRIED WILHELM (VON) LEIBNIZ (1646 - 1716) - geniální člověk, nezávisle na Newtonovi integrální počet, pluralistický ontologický systém - podstata světa - monády (dílo Monadologie), vyšší monády - entlechie - duše člověka - účelová příčina těla, monády řídí tzv. Předzjednaná harmonie, Teodicea (problematika zla) -( od řec. Theos - bůh, dikaios - spravedlivý) : Proč Bůh, pokud je všemohoucí a dobrý, dopouští zlo? Leibniz: Žijeme v nejlepším možném světě - možnost zla vyvážená svobodnou vůlí, 3 typy zla : zlo fyzické - způsobuje bolest, ne vždy špatné, metafyzické - pramení z lidské nedokonalosti - zapříčiňuje zlo fyzické a morální - vědomě zapříčiněné