Palestinci mají na výběr mezi smrtí a smrtí, je to politika vyhladovění. Kolegové se mi ztrácí před očima, říká Haniaková z Lékařů bez hranic

PŘIDEJTE SE KE KOMUNITĚ VÍC NEŽ 1700 PŘEDPLATITELŮ A PŘEDPLATITELEK STUDIA N NA HEROHERO.CO/STUDION A SLEDUJTE VŠECHNY EPIZODY V CELÉ DÉLCE „V Pásmu Gazy neexistuje nikdo, komu by někdo nezemřel, nikdo, kdo by se nikdy nepřesídlil. Takového člověka neznám,“ popisuje ve Studiu N Tereza Wyn Haniaková z Lékařů bez hranic. „V našich klinikách i nemocnicích je cítit, že lidé jsou prázdní, nedůvěřují nikomu a žijí ve strachu. Mají na výběr mezi smrtí a smrtí. A nejhorší je, když vám sami říkají, že jsou připraveni zemřít.“ V Gaze podle Haniakové chybí dostatek úplně všeho. „Dá se získat nějaké množství vody, ale i tak spousta lidí pije znečištěnou. Dá se sehnat mouka, takže můžou dělat nějaké placky, sem tam se dá nově sehnat nějaký kousek zeleniny, například brambory, ale není toho moc. Potraviny jako jsou vejce nebo maso jsou od začátku blokády na trhu dostupné. Lidem chybí proteiny,“ říká. Ve Studiu N předčítá dopis, který napsala její kolegyně zdravotnice: „Smrt se zdá jednodušší než nekonečný cyklus vysídlování. Už se smrti nebojíme. Každý den stejně umíráme kousek po kousku. Ráno se probudíme a předstíráme, že můžeme jít dál. Už ale nedokážu ukonejšit ani vlastní děti. (…) Nevím ještě, jak smrt přesně vypadá, ale představuju si, že asi nějak takhle.“ Lékaři bez hranic na místě pracují často v provizorních podmínkách a řadě lidí nedokáží pomoct. Sami se navíc ocitají v nebezpečí. „Museli jsme v našich složkách zavést nový akronym: ‚Beaten by others‘. Přichází k nám totiž z distribučních míst lidé, kteří mají promáčknutá žebra nebo byli pošlapáni, jak moc tam bylo lidí. Od začátku jsme také zavedli akronym ‚Wounded child, no surviving family‘. Měli jsme plné nemocnice dětí, které neměly nikoho.“ Myšlenku na normální život už Palestinci podle Haniakové dávno vzdali. „Ráno jsem mluvila se svou kolegyní. Ta holka se mi ztrácí před očima. Je strašně hubená a hrozně vyčerpaná. Minulý týden se opět musela přesídlit kvůli bezpečí. Je to cyklus násilí, který nevím, kam vede. Pořád se vám jenom honí hlavou, co dalšího se stane. Za poslední dva roky jsme se pokaždé dostali do fáze, kdy jsme si říkali, že už to nemůže být horší. Ale ono se to vždycky stalo.“ Aktualizace: V epizodě Studia N hovoří Tereza Wyn Haniaková o dvanácti mrtvých kolezích. V čase mezi natáčením rozhovoru a jeho vydáním přišel o život třináctý. Co o realitě války píší přímo lékaři z místa? Jakým lidem kvůli provizorním podmínkám už pomoct nemohou? A jak si vysvětluje netečnost velké části světa k tomu, co se v Gaze děje? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion