Pesimismus je taková berlička pro lidi, kteří si se světem neví moc rady, říká spisovatel Ondřej Neff (267)

Přijďte na živé natáčení Jednoho procenta! Už ve středu 26/2 od 19 hodin s šéfkuchařem Radkem Davidem. Těším se na vás v naší Knihovně v Holešovicích. Lístky zde.Před dvaceti lety mě zachránil, když jsem byl pár let šéfkomentátorem Lidových novin a on psal jako externí spolupracovník glosy a komentáře. A psal je vždy, kdy bylo třeba. Byl spolehlivý a lidi ho rádi četli. Kdo někdy pracoval v papírovém deníku (pro mladé: ano, to je ta divná věc se včerejšími zprávami z webu, vytištěnými na papíře), tak ví, jak je důležité mít někoho takového kolem sebe.Pro lidi jako on jsem vymyslel termín “kvalitní grafoman”, a myslím to pro novináře jako tu nejvyšší možnou pochvalu. Prostě člověk, který píše dobře, hodně a rád. Jako cíl ve své kariéře v médiích jsem si tehdy vzal to, aby někdy někdo řekl něco podobného o mně.Přesně o tom jsme s Ondřejem Neffem v Knihovně Čermáka a Staňka v Holešovicích mluvili. A já si vzpomněl na historku z jara 2005, kdy jsem se dostal do prekérní situace. Vedení novin mě na poradě “zaúkolovalo” sehnat komentář na nějaké konkrétní téma. Byla jedna hodina odpoledne, nejpozději v pět musel být text odevzdaný, a kolem sedmé se poíslal do tiskárny.Mimořádná prekérnost spočívala v tom, že jsem nemohl sehnat člověka, který by ten text napsal. Sám jsem psal jiný komentář, a asi pět lidí, z redakce i mimo, které jsem o to požádal, mě odmítli. Vytočil jsem číslo Ondřeje, s vědomím, že mi předem říkal, že nebude k dispozici.Vzal to asi po pěti zazvoněních. V pozadí byl slyšet hluk aut. “Co se děje?”, zeptal se. Řekl jsem, že vím, že má volno, ale že potřebuju kommentář na dotyčné téma. Řekl: “Hele, rád bych ti to napsal, ale jel jsem se projet na motorce do jižních Čech.” Tak to jsem v háji, řekl jsem. “Leda …”, zaznělo ve sluchátku, “… leda bych to otočil zpátky do Prahy, přijel do redakce a napsal to ambulantně přímo tam.”AMBULANTNĚ!! Jak to dopadlo, se dozvíte v podcastu. A další veci. Příjemný poslech!No a jako obvykle si můžete přečíst anotaci, kterou podle záznamu napsala AI (jazyk Claude 3.5 Sonnet). Text je celý vgenerovaný, bez dalších změn.“Svět byl vždycky v háji. Ale jinak je v zásadě příjemný,” říká Ondřej Neff. Aneb dobrdružný život (skoro) osmdesátníka, který se odmítá nuditAť už ho znáte jako autora sci-fi, “přepisovatele” verneovek nebo jako zakladatele prvního českého internetového deníku, Ondřej Neff vás v rozhovoru s Milošem Čermákem přesvědčí, že i v osmdesáti letech může být člověk vitální, vtipný a především nakažlivě optimistický.V éře mapových aplikací začíná rozhovor symptomatickou historkou o tom, jak se dva zkušení muži nedokážou dohodnout na tom, jak se dostat na domluvenou adresu. Neff s typickým humorem poznamenává, že "lidé dnes neumí vysvětlovat cestu" - a přitom stačilo říct "vedle obchodu s alkoholem". Tato zdánlivě banální příhoda perfektně ilustruje Neffův dar vidět v každodenních situacích hlubší významy a jeho schopnost vyprávět příběhy.A příběhů má Neff v zásobě nepřeberně. Jeho spisovatelská dráha začala u starého psacího stroje značky Mercedes s netypicky velkými písmeny, na kterém se naučil psát třemi prsty - techniku, kterou používá dodnes. Možná právě toto omezení ho naučilo psát úsporně a výstižně, což později zúročil jako novinář a spisovatel.Fascinující je Neffův přístup k dílu Julese Verna. Nejde o pouhé překlady či modernizace - Neff Verneovy příběhy kompletně přepracovává, přidává nové zápletky a postavy, aniž by ztratil ducha původních děl. Je to práce na hraně literární alchymie, kde se snoubí úcta ke klasikovi s potřebami současného čtenáře.Symbolem Neffovy novinářské kariéry se stal Neviditelný pes, první český internetový deník. Název vznikl díky jeho psovi, který během revoluce v roce 1989 začal ignorovat pravidla a když ho Neff přistihl v posteli, zakryl si oči tlapkou a předstíral, že je neviditelný. Moment hravé vzpoury se stal pěknou metaforou pro svobodné internetové médium.V době, kdy mnoho lidí propadá skepsi ohledně současného stavu světa, je Neffův optimismus osvěžující. "Svět byl vždycky v háji," říká s úsměvem, ale dodává, že "život je v zásadě příjemný." Jeho optimismus není naivní - je to optimismus člověka, který zažil komunistický režim, slyšel přímý přenos procesu se Slánským a přesto věří v dobro.I v osmdesáti letech udržuje Neff obdivuhodné pracovní tempo - každý den napíše 5000 znaků a jeho Neviditelný pes má denně okolo 50 000 čtenářů. Má dokonce po sobě pojmenovanou planetku, díky věrnému čtenáři pracujícímu na observatoři Kleť.Rozhovor s Neffem je jako procházka krajinou české kultury posledních desetiletí, okořeněná absurdními historkami (jako ta o soudním stání v Ostravě, na které omylem jel do Prahy) a proložená úvahami o literatuře, kde vedle Verna figurují i Vonnegut a Borges, před jehož géniem se Neff cítí jako "malinkej trpaslíček".V době algoritmů, umělé inteligence a sociálních sítí je Ondřej Neff připomínkou hodnoty autentického lidského příběhu a důkazem, že věk je jen číslo, pokud si člověk zachová zvědavost, humor a schopnost dívat se na svět s optimismem. This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe