Právo veta v EU: ochrana slabších, nebo už jen přežitek a brzda akceschopnosti?

Právo veta vyplývá, respektive požadavek jednomyslnosti v Radě EU, platí v oblastech spojených se suverenitou členských států: společná zahraniční a bezpečnostní politika, obrana, rozšiřování EU, změny smluv, části daňové politiky, sociálního zabezpečení a některé rozpočtové otázky. V ostatních oblastech se rozhoduje kvalifikovanou většinou (nejméně 55 % států reprezentujících 65 % obyvatel EU). V praxi se ovšem veto používá stále častěji jako nástroj nátlaku. Kritici říkají, že paralyzuje EU v době geopolitických krizí a oslabuje její kredibilitu navenek. Je to tak?