Proč velmoci nedobyly Hindúkuš? Tajemství je ukryto v neschopnosti Afghánců pochodovat

CELÝ DÍL NAJDETE NA https://herohero.co/romancovaspol A V RÁMCI KLUBOVÉHO PŘEDPLATNÉHO DENÍKU N https://denikn.cz/podcast-romancovaspol/ Před 37 lety vyrazila z afghánské metropole Kábulu směrem na sever, přes hory a průsmyky, poslední sovětská okupační obrněná kolona. Sověti po sobě ale nezanechali jen rozvrácenou zemi připravenou na občanskou válku, ale také panelová sídliště, nemocnice, dívky na vysokých školách a pár továren. Ani deset let sovětské okupace nestačilo k tomu, aby v Moskvě pochopili, proč nemohou Afghánce postavit k pásu a proč jim ne všechny ženy jsou za osvobození z mužského otroctví dost vděčné. Podobně nic nepochopili ani Američané a jejich západní spojenci, když do země o dvanáct let později také vstoupili se svými tanky a raketami, aby ji za necelých dvacet let potupně, neorganizovaně, a nikoliv bez mezinárodní ostudy opustili. Stahování sovětských vojsk bylo naopak až nezvykle disciplinované a rozhodně důstojnější než vpád sovětské armády do země. Skončilo definitivně na mostě Družby mezi Afghánistánem a Uzbekistánem 15. února 1989. Dva roky nato mocnost, která v zemi pod Hindúkušem zabila kolem milionu lidí, přestala existovat. Na rozdíl od Afghánistánu. O ženách, horách, velbloudech, mudžahedínech, Rusech i Američanech a nakonec i mimo rytmus pochodujících Afgháncích, kteří sice umějí bubnovat, ale nikdy nedělají to, co se po nich chce, v novém díle podcastu Romancov a spol. debatují Petra Procházková a Michael Romancov.