Tak platí to či ono aneb zatracená dualita

Hlavní myšlenky jsou:Dualita a protiklady: Autor zdůrazňuje, že mnoho výroků a názorů existuje ve více variantách a že dualita (pravda vs. lež, dobré vs. špatné) je běžná v našem myšlení.Světlo jako příklad duality: Světlo může být vnímáno jako vlnění i jako tok částic, což ukazuje, že obě varianty mohou být pravdivé.Paradoxy v každodenním životě: Autor uvádí příklady paradoxů, jako je snaha dosáhnout něčeho a neúspěch, nebo sympatie k někomu, s kým nesouhlasíme.Důležitost klidu: Klid a soustředění na pocity přinášejí řešení, zatímco tlak na rozum nevede k výsledkům.Vnímání reality: Autor tvrdí, že realita je plastická a že naše přesvědčení ovlivňují to, co vnímáme jako pravdu.Několikrát jsem už v této knížce napsal, že si tak trochu protiřečím a to je další postřeh, který jsem si uvědomil (objevili to již mnozí přede mnou). A to sice tu skutečnost, že málo který výrok, málo které tvrzení či názor se vyskytuje pouze v jedné variantě. Vím, zní to komplikovaně – tak trochu jinak. Známe třeba lidový (tzv. „selský“) výrok = výjimka potvrzuje pravidlo. Známe ho tak, že už nad ním ani nepřemýšlíme a občas nám i uniká jeho význam. Zkrátka to, že něco platí neznamená, že neexistují chvíle, kdy to neplatí – blbé, že? 🙂Víte i to je hra naší mysli. Tak nějak podvědomě (a vlivem výchovy) očekáváme, že existují dvojice (proto také dualita) pravd či skutečností. Že existuje pravda a lež, dobré a špatné, hezké a ošklivé atd. A hlavně – očekáváme, že to platí tak nějak obecně. No a ono vystoupení z duality, uvědomění si reality anebo třeba taky osvícení – jak chcete, v mých očích se jedná o tentýž stav jen jinak označovaný…tedy toto vše znamená, že si uvědomíme, že zkrátka platí obě varianty. Zvláštní, paradoxní, že?Jako takové dovysvětlení blížící se důkazu bych rád použil světlo. Opět = přeci víme, co je světlo a známe i tmu ne? Nejsme malé děti! 😀 Ale opravdu víme CO TO JE, to světlo? Je zajímavé, že to je jeden z prvních fyzikálních důkazů o tom, že pozorovatel ovlivňuje výsledky pozorovaného. Když totiž použijete přístroje na měření vlnové délky, zjistíte, že světlo JE vlnění (viz různé barvy světelného spektra a jejich délka vlnění). Jenže – když použijete přístroje na měření toku částic (v tomto případě fotonů), zjistíte, že světlo JE tok částic. A teď – co je pravda? Co je správně? Ano obé, obě varianty – světlo je prostě jak vlnění, tak tok částic. 😉A praktická aplikace? Náš svět je totiž plný těchto paradoxů. Možná si to třeba plně neuvědomujeme, ale často (byť nepřímo) si tyto otázky klademe. Např. jak to, že čím víc pospícháš, tím víc nestíháš; čím víc se snažíš, tím víc toho nedosahuješ; tak strašně po tom toužíš, snažíš se jak blázen a nic – a jiný na to „kašle“ a má to…a takto bych mohl pokračovat donekonečna! Anebo typ uvažování – jak to, že je mi někdo sympatický a přitom s jeho názory nemohu absolutně souhlasit a obráceně = má pravdu a přitom je to takový „blbec“ atd. apod. Už si rozumíme? Ono to totiž souvisí s naší podvědomou snahou po obecných pravdách – a to si přeci jen dovolím vypíchnout do další kapitolky 🙂 Jak vidíte, stejně se provázanosti a myšlenkovému navazování nevyhnu 😀Mimochodem – tahle úvaha je krásně rozebraná v knížce „Důmyslné umění, jak mít všechno uprdele“ = vřele doporučuji! Zejména tu část o paradoxech. Podepisuji v plném znění, že tam kde to není, tam to je apod. Z terapeutické praxe totiž mohu dokázat na stovkách příkladů jak ve chvíli, kdy se soustředíte na pocity, rozumu dojde, jak to je (není na něj vyvíjen tlak, dokonce je téměř mimo hru). Když totiž tlačíme na rozum, nic nám nedojde! To právě ten klid přináší řešení. Snaha řešit nic nepřinese!