Už mě nebaví chodit na porady a vykládat lidem bludy, říká veterán české reklamy Josef Havelka (202)

Dal dohromady knížku ze sloupků, které psal v posledních třiceti letech pro časopisy Strategie a Marketing a média. A jsou výborné, včetně těch z devadesátých let. Samozřejmě, o kontroverzních a diskutovaných “devadesátkách” musela v podcastu být řeč. Protože vzestup reklamy a lidí kolem ní tuhle dobu silně definovaly, v dobrém i ve zlém. Josef Havelka byl jedním z hlavních aktérů.Chystaná knížka se jmenuje Reklama: Umění hovna?, a Josef Havelka zdůrazňuje otazník na konci. Že by reklama mohla být uměním hovna, prý v devadesátých letech napsal v jednom ze svých sloupků spisovatel Ludvík Vaculík. A Havelka se nejen ve svých sloupcích na otázku, zda to tak je, snaží odpovědět.Říká: jako budhista musím samozřejmě souhlasit, reklama nic jiného než umění hovna není. Ale pak je druhá perspektiva, když se na reklamu dívám jako člověk, pro kterého je to obživa a džob. A pak jde samozřejmě o reálný svět, ne nějaké hovno.O tom všem jsme mluvili: taky o tom, jaké to je emigrovat v šestnácti z Brna rovnou do německého Frankfurtu, a stát se po útěku před ruskými tanky mladým německým levičákem. A pak skutečným Němcem, chodícím do práce a na porady a vychovávajícím dvě dcery.Nebo jaké to bylo dorazit v roce 1990 do Prahy v Audi 100, považovaném tehdy Čechy za bourák, a v kapse mít dvacet tisíc marek na založení německé pobočky velké reklamní agentury. A pak dělat skvělé věci, vydělat velké peníze, ale taky onemocnět a o velké peníze investované do špatných nápadů přijít.Pokud to stihnete, podpořte vydání knihy Josefa Havelky na Hithitu, a každopádně přeju příjemný poslech.