V. 13 Ovládni pránu, ovládneš mysl

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, pátrej po podstatě Já tak jako král Džanaka a snadno se dostaneš tam, kde spočinuli lidé poznání, kteří poznali, co je třeba poznat. Znovu a znovu musí člověk zdolávat nepřátele, jimiž jsou smysly. A poté skrze vlastní úsilí nalezne Já samo v sobě spokojenost, dojde svého naplnění a ukončí veškeré trápení. Poté je zničeno samotné semínko iluze, skončí proud neštěstí a zmizí představa zla. Ó Rámo, buď jako král Džanaka a svým vnitřním světlem nahlédni Já. Staň se výjimečnou bytostí, jakou je i král Džanaka. Jestliže se člověk vytrvale věnuje hledání Já a chápe neustále se měnící povahu světa, pak v pravý čas dosáhne Sebepoznání stejně jako Džanaka. Nepomůže mu bůh, obřady ani jiná činnost, majetek ani příbuzní. Kdo se bojí iluze projeveného světa, toho mohou přivést k Sebepoznání právě vlastní úsilí a dotazování se na Já. Nenásleduj učení těch, kteří žijí v omylu a jsou závislí na bohu, rituálech, zvycích a podobných praktikách. Oceán projeveného světa můžeš překonat jen tehdy, když se ustálíš v nejvyšším poznání, když poznáš Já skrze Já samo a své uvažování nenecháš ovlivnit a překroutit smyslovým vnímáním. Vyprávěl jsem ti, jak král Džanaka dosáhl poznání Já díky milosti. Poznání jako by na něj spadlo z nebe. Kdo rozvíjí moudrost jako Džanaka, ten ve svém srdci zakusí vnitřní světlo a v tom okamžiku zmizí mylné představy iluzorního světa. Když odejde představa podmíněnosti a omezení „jsem to a to“, zrodí se Vědomí všeprostupujícího Absolutna. Oprosti své srdce stejně jako Džanaka od falešné představy jáství. Zmizí-li pocit jáství, ega, zazáří v tvém srdci světlo Sebepoznání. Pocit ega je tou nejtemnější formou temnoty, a jakmile zmizí, rozzáří se vnitřní světlo samo od sebe. Kdo má klidnou mysl a je si vědom toho, že „neexistuji já, neexistuje nikdo druhý a neexistuje ani sama ne-existence“, ten není ovládán ziskuchtivostí. Neexistuje jiné omezení, Rámo, než touha získat to, co považujeme za žádoucí, a strach z toho, co považujeme za nežádoucí. Nepodléhej touze získat to, co považuješ za žádoucí, a neměj za cíl zbavit se nežádoucího. Oprosti se od obojího a spočiň v tom, co zbude. VASIŠTHA pokračoval: U koho zmizela dvojí touha, touha něco získat i touha něčeho se zbavit, ten už po ničem netouží ani nic neodmítá. Dokud však toto dvojí nutkání, získat a zbavit se, nebude odstraněno, nemůže mysl dojít do stavu dokonalého klidu. Mysl nebude zakoušet klid a rovnováhu, zůstanou-li v člověku pocity „to je skutečné“ či „to je neskutečné“. Jak by se mohla vyrovnanost, čistota a klid zrodit v mysli ovládané myšlenkami „to je dobré“, „to je zlé“, „toho je dosaženo“ či „to je ztraceno“? Je-li tu jediné Brahman, jež je navždy jedno i mnohé, jak lze o něčem říci, že je správné či špatné? Dokud je mysl ovládána myšlenkami žádoucího a nežádoucího, nemůže tu být klid ani rovnováha. Nepřítomnost touhy, očekávání a strachu, neochvějná stálost, vyrovnanost, moudrost, nepřipoutanost, nekonání, laskavost, nepřítomnost překrucování, odvaha, vytrvalost, přátelskost, uvážlivost, spokojenost, jemnost a laskavá mluva, všechny tyto vlastnosti jsou pro člověka, který je osvobozen od pudu získávání a odmítání, zcela přirozené a zároveň neúmyslné a spontánní. Tak jako je voda v řece zadržena přehradou, tak by měl člověk zadržovat svoji mysl a bránit jí ve směřování ke světu. Zatímco se navenek budeš věnovat nejrůznějším činnostem, vzdej se spojení s vnějšími objekty, obrať svou mysl dovnitř a uvědomuj si vše uvnitř sebe. Ostrým mečem poznání rozetni spletitou síť podmíněné mysli, která vytváří tužby, záměry, očekávání, přijímání i odmítání a je příčinou plynutí projeveného světa. ***Text zkrácen. Celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.