V. 24 Bali se ptá, jak je možné porazit ministra, mysl.

BALI se zeptal: Jakým způsobem je možné ministra porazit? VIRÓČANA odpověděl: Přestože je ministr téměř neporazitelný, povím ti, jak ho přemoci. Je třeba jít na něho chytře, pak bude v okamžiku přemožen. Bez rozumného zacházení však může jako jedovatý had každého porazit. Kdo k němu přistoupí chytře, bude si s ním hrát jako s dítětem a během hry si ho podrobí. Pak spatří krále a ustálí se v nejvyšším stavu. Jakmile je spatřen král, je ministr zcela pod kontrolou, a jakmile je ministr pod kontrolou, je zcela jasně spatřen král. Dokud není král spatřen, není ministr doopravdy poražen, a dokud není ministr poražen, nemůže být spatřen král. Není-li viděn král, způsobuje ministr chaos a šíří utrpení. Pak nemůže být ministr poražen a král zůstane neviděn. Proto chytrý čin znamená dvojí, spatřit krále a porazit ministra. Intenzivním úsilím a vytrvalým cvičením můžeš získat obojí. Vstoupíš pak do této říše a nebudeš již zakoušet trápení. Tato říše je obývaná světci natrvalo ustálenými v klidu a míru. A nyní ti, můj synu, vše objasním. Říše, o níž jsem mluvil, je stav osvobození, který znamená konec veškerého utrpení. Králem je Já, jež překračuje ostatní říše, ostatní stavy vědomí. Ministrem je mysl, a podobně jako se z hlíny tvaruje hrnec, vytváří mysl tento svět. Je-li mysl pod kontrolou, pak je pod kontrolou vše. Pamatuj, že mysl je téměř neporazitelná. Podmanit si ji lze jen chytrým zacházením. BALI se zeptal: Otče, řekni mi prosím, jakým způsobem mohu mysl porazit? VIRÓČANA odvětil: Nejlepším prostředkem k podmanění mysli je naprostá oproštěnost od tužeb, nadějí a očekávání, v každém okamžiku a vůči všemu. Tímto způsobem lze mocného slona mysli skutečně porazit. Je to jednoduché a zároveň nepředstavitelně těžké, můj synu. Obtížné je to pro toho, kdo takovou praxi nebere s dostatečnou vážností, ale jednoduché pro toho, kdo je ve svém úsilí opravdový a upřímný. Kdo chce sklízet, musí zasít. Mysl si nelze podmanit bez vytrvalého úsilí. Proto začni cvičit odříkání. Dokud se člověk neodvrátí od smyslového potěšení, bude ve světě utrpení bloudit neustále. Ani silný člověk ke svému cíli nemůže dojít, nebude-li k němu směřovat. Stavu naprosté odpoutanosti nelze dosáhnout bez vytrvalého úsilí. VIRÓČANA pokračoval: Odpoutanosti lze dosáhnout pouze správným úsilím, jiná cesta není. Lidé mluví o božím požehnání nebo osudu, avšak v projeveném světě si uvědomujeme tělo, nikoli boha. Lidé mluví o bohu, chtějí-li naznačit něco nevyhnutelného, co je mimo jejich kontrolu nebo přirozený řád. A to, co vede k rovnováze a ukončení radostí i bolestí, je též označováno jako boží požehnání. Boží požehnání, přirozený řád či správné úsilí, to vše se týká téže Skutečnosti. Rozdělení je tu kvůli mylnému vnímání čili iluzi. Cokoli si mysl představí, to skrze správné úsilí dojde svého naplnění, a pokud mysl toto naplnění chápe, je tu zážitek radosti. Mysl je konající a cokoli si představí, to přirozený řád neboli nijati vytvoří a projeví. Mysl je zároveň schopná přirozenému řádu odporovat, proto lze také říci, že je jeho hybatelem. Tak jako se vítr pohybuje prostorem, tak jedinec neboli džíva funguje ve světě. Dělá to, co má být v rámci přirozeného řádu vykonáno, ačkoli se tento čin může jevit jako sobecký. Džíva nucený přirozeností se zdá být v pohybu nebo v klidu, ale obojí to jsou pouhé projevy, mylné výklady, podobně jako pohyb stromu na vrcholku hory může vzbudit dojem, že se houpe hora. Dokud je tu mysl, není tu Bůh ani přirozený řád. A když mysl zmizí, nechť je tu to, co je. BALI se zeptal: Pane, řekni mi prosím, jak může v mém srdci dojít k zániku touhy po potěšení. VIRÓČANA řekl: Můj synu, poznání Já je jako rostlina, jejímž plodem je zánik touhy po potěšení. Až když je poznáno Já, může v nitru pevně zakořenit nejvyšší forma klidu. Proto by měl člověk skrze dotazování a pátrání nahlédnout Já a zároveň se vzdát honby za potěšením. ***Text zkrácen. Plný text zde:TEXT ve formátu PDF zde.