V. 32, 33 Prahláda se zcela oddal bohu Višnu.

VASIŠTHA pokračoval: Prahláda se zcela ztotožnil s představou, že je Višnu, a přemýšlel, jak by boha uctil. PRAHLÁDA rozmýšlel: Zde stojí druhý Višnu, který se též vozí na Garudovi, je obdařen božskými vlastnostmi a silami a má všechny atributy boha Višnu. Nyní ho uctím, jak káže tradice, avšak provedu to v mysli. Prahláda boha ve své mysli uctil se všemi náležitostmi určenými tradicí a svatými texty a poté provedl uctívání i za pomoci vnějších obřadů. Po skončení všech rituálů bylo jeho srdce naplněno radostí. Od té doby uctíval Prahláda boha každý den. Když to ostatní démoni viděli, následovali jeho příkladu a stali se z nich věrní oddaní boha Višnu. Zpráva o tom, že se z démonů, bývalých nepřátel boha Višnu, náhle stali jeho stoupenci, se bleskurychle dostala až do nebe. Bohové v nebi byli zmateni. Jak se z démonů mohli stát vyznavači boha Višnu? Rychle boha vyhledali, aby se ho na to zeptali. BOHOVÉ se ptali: Pane, co je to za záhadu? Démoni jsou tví odvěcí nepřátelé a to, že se proměnili v tvé následovníky, vypadá jako léčka. Kam se poděla jejich dábelská povaha? A jak se u nich mohla vůči tobě objevit oddanost, která přichází až v posledním vtělení džívy? Dobré a božské vlastnosti prostě k démonům nepatří. Kvality jedince přece vždy bývají v souladu s jeho základní povahou. Těžko pochopit, že by se démoni stali přes noc tvými následovníky. Chápali bychom, kdyby se postupně vyvíjeli do vyšších stavů bytí, pěstovali dobré vlastnosti a pak tě začali uctívat. Ale těžko lze věřit, že někdo se špatnou povahou se náhle stane tvým oddaným stoupencem. VIŠNU odpověděl: Ó bohové, nepodléhejte pochybám a beznaději. Prahláda se opravdu stal mým stoupencem. Toto je jeho poslední vtělení a skutečně si zaslouží být osvobozen. Semínko jeho nevědomosti bylo spáleno a Prahláda se již znovu nezrodí. Je smutné, když se dobrý člověk stane zlým. A je dobré, když někdo se špatnou povahou začne být dobrý. Proměna Prahlády je pro vaše dobro. Také lze říci, že sice není přiměřené tvrdit, že někdo omezený a podmíněný se může stát nepodmíněným, ale když řekneme, že nepodmíněné Bytí bez vlastností se jeví jako podmíněné, je tomu tak. VASIŠTHA pokračoval: Višnu svými slovy bohy uklidnil a zmizel. Bohové se vrátili do svých příbytků a o Prahládovi začali smýšlet přátelsky. Každý den Prahláda uctíval boha Višnu v myšlenkách, slovech i činech. Bezprostředním důsledkem toho bylo, že v něm zesílily ušlechtilé vlastnosti, moudrost a nezaujatost. Nevyhledával potěšení a jeho mysl na potěšení nemyslela. Tím, že přestal po potěšení toužit, byla jeho mysl volná. Bůh Višnu se sám vydal za Prahládou, aby zjistil, v jakém stavu se nachází. Putoval podsvětím až na místo, kde Prahláda prováděl obřady uctívání. Když Prahláda viděl, že sám Višnu navštívil palác, zaradoval se a obřad uctívání ještě zopakoval. PRAHLÁDA se modlil: Nacházím útočiště u Pána Višnu, v němž se radují všechny tři světy. Nacházím útočiště u Pána Višnu, jenž je nejvyšším Světlem ničícím temnotu každé nevědomosti i útočištěm bezmocných a ubohých. Nacházím útočiště u Pána Višnu, jenž je nejvyšší jistotou, Nezrozeným, u něhož stojí za to hledat útočiště. ***Text zkrácen. Plný text zde:TEXT ve formátu PDF zde.