V. 34 Část 1 Višnu obdařuje Prahládu duchem dotazování a zkoumání.

VIŠNU pravil: Ó Prahládo, jsi oceánem dobrých vlastností a klenotem mezi démony. Žádej ode mě cokoli, co pomůže ukončit utrpení ze zrození. PRAHLÁDA řekl: Ó Pane, přebýváš ve všech bytostech a skýtáš nám plody všech našich přání. Dej mi prosím takový dar, který považuješ za neomezený a nekonečný. VIŠNU pravil: Ó Prahládo, ať jsi tedy do doby, než spočineš v neomezeném Brahman, obdařen duchem dotazování a zkoumání. Tak zmizí všechny tvé iluze a ty dosáhneš nejvyššího cíle, nejvyššího požehnání. VASIŠTHA pokračoval: Višnu domluvil a zmizel. Prahláda dokončil svůj obřad, dozpíval oslavné písně a začal přemítat. PRAHLÁDA rozjímal: Pán Višnu mluvil o tom, že je třeba se neustále věnovat dotazování. Budu se tedy dotazovat na své Já. Budu pátrat, kdo jsem já, který mluví, chodí, stojí a užívá si na pódiu zvaném svět. Tím začnu. Jistě nejsem vnější svět, který je netečný a obsahuje hory, stromy a keře. Nejsem ani tělo, jež bylo zrozeno v důsledku pohybu životního dechu a zdá se žít velmi krátkou dobu. Nejsem slovo ani jméno, žádný zvuk, který je jen dočasným pohybem vzduchu, bez tvaru a skutečné existence, vnímaný netečnou hmotou zvanou ucho. Nejsem hmatový smysl, který je též chvilkový a schopný pracovat jen díky neomezenému Vědomí. Nejsem chuťový smysl, jenž je založen na neklidném jazyku, neustále měnícím polohu a tvar a zcela oddaném svým objektům. Nejsem zrakový smysl vnímající tvar, jenž je záležitostí okamžiku, ničím jiným než překrouceným pochopením pozorovatele. A nejsem ani čichový smysl, neboť čichový vjem je jen neurčitý a fiktivní výtvor čichového orgánu, nosu. Jsem bez všech těchto neskutečných kvalit, nejsem žádný z pěti vnějších smyslů ani jejich příslušných funkcí. Jsem čiré Vědomí, jsem klid za myšlenkami. PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání: Jsem všeprostupující Skutečnost, jež je bez vjemů, bez vytváření pojmů a představ. Jsem čiré Vědomí. Všechny věci, od nepatrné nádoby až po obrovské Slunce, jsou vnímány jen díky tomuto Vědomí. Vzpomínám si na to, že jsem Já, jež je všudypřítomné, bez vytváření pojmů a představ. Všechny smysly a smyslové zážitky by nebyly možné bez Já, jež je vnitřním Světlem. A díky tomuto vnitřnímu Světlu získávají objekty svoji zdánlivou podstatu. Světlo Vědomí je prosté všech změn a díky němu je Slunce horké, Měsíc chladný, hory pevné a voda tekutá. Samo bez příčiny je příčinou všech následků, jež se jeví jako stvořený svět, a díky němu se objevují vlastnosti rozmanitých objektů. Je bez formy a je příčinou všech následků, proto v něm vzniká vesmír s celou svojí rozmanitostí. Samo bez příčiny je příčinou projevení trojice Brahmá Stvořitel, Višnu Udržovatel a Šiva Ničitel. Chvála tomuto Já, jež je svým vlastním světlem, bez duality poznávajícího a poznaného, subjektu a objektu. Všechny věci vesmíru v něm vznikají a existují. Na co vnitřní Já pomyslí, to se stane jako zdánlivá vnější skutečnost. Věci, na něž je tímto Vědomím pomyšleno, začnou existovat, a je-li tu myšlenka ne-existence, pak existovat přestanou. V neomezeném prostoru Vědomí se tak projeví bezpočet objektů, které zdánlivě vzniknou, rozvinou se a zase zaniknou, podobně jako vzniká a zase zaniká stín ve světle Slunce. Vnitřní Světlo Vědomí neboli Já nelze vidět a nelze poznat. Dosáhnout Já se podaří jen těm, kteří očistili své srdce. Světci a mudrci jej nahlížejí v čirém kosmickém prostoru Vědomí. Jako neomezené a sebe-ozařující Vědomí existuje Já v nerozděleném stavu ve třech světech, od Stvořitele Brahmy až po stéblo trávy. Je Jedno jediné, bez začátku a bez konce, existuje jako vše, jako vnitřní zkušenost všech bytostí pohybu schopných i neschopných. ***Zkráceno. Celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.