V. 34 Část 2 Višnu obdařuje Prahládu duchem dotazování a zkoumání.

PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání: Vskutku neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí. Jak v něm jenom mohl bez důvodu a opodstatnění vzniknout omezený, konečný pocit ega? Co dalo vzniknout iluzi, která prohlašuje „to jsi ty“ a „to jsem já“? Co je tělo a co je to, co je bez těla? Kdo žije a kdo je ten, kdo umírá? Mí předkové měli jistě malé pochopení, když se zřekli neomezeného Vědomí a zvolili putování po malé, omezené hroudě. Lze snad srovnávat To, co je Nekonečné, s marnivostí plnou tužeb a žádostí zvanou světská sláva? Vize neomezeného Vědomí je čistá, plná klidu a míru a je to jistě to nejlepší, co je v tomto vesmíru možné. Klaním se svému Já, které sídlí ve všech bytostech, je Vědomím osvobozeným od vytváření pojmů a představ a Inteligencí skrytou ve všech bytostech. Jsem Nezrozený, jsem ten, v němž ustal projevený svět. Dosáhl jsem toho, co je hodno dosažení. Zvítězil jsem a žiji jako vítěz. Nenalézám žádné potěšení ve světské moci ani ve vládnutí, které se vzdává nejvyšší blaženosti kosmického Vědomí. Hanba nevědomým démonům, libujícím si ve špíně světského života. Ach, jak ubohé a hloupé bylo od mého otce spokojit se s touto fyzickou existencí a vyžívat se v ní! Co získal tím, že žil dlouhý život a vládl této hroudě hlíny zvané země? Potěšení i z bezpočtu takových světů nelze srovnat s blažeností Já. Ten, kdo nemá nic jiného než poznání Já, má všechno. Kdo se toho však vzdá a hledá něco jiného, není člověkem poznání. Cožpak lze srovnat smrtelnou fyzickou existenci s blažeností osvícení? Je to jako srovnávat vyprahlou poušť s kvetoucí zahradou. Svět a všechny věci ve třech světech existují ve Vědomí. Proč bytosti nezakoušejí pochopení, že mimo Vědomí nic neexistuje? Všechno, vždy a všude je snadno dosažitelné skrze Vědomí, jež je všudypřítomné a nerozdělené. Světlo Slunce i Měsíce, energie, která oživuje bohy, vnitřní povaha mysli a základních prvků, vlastnosti a zákonitosti existující v přírodě a nekonečná různorodost projevené energie a inteligence jsou projevem a činností jediného kosmického Vědomí, jež je samo o sobě nerozdělené a neměnné. Stejně jako svítí Slunce bez rozdílu na všechny věci, tak kosmické Vědomí okamžitě a spontánně jakožto skutečné Já všeho ve vesmíru ozařuje všechny věci, aniž by rozlišovalo. PRAHLÁDA dále rozjímal: Neomezené Vědomí prostupuje třemi časovými obdobími současně a zakouší zároveň bezpočet světů. Všechno obsahuje, všechno vidí. Protože je neměnné a ničím nedotčené, vytrvá po všechny časy. Toto Vědomí zakouší zároveň hořké i sladké a zůstává v klidu a míru. Protože je samo o sobě prosté všech proměn, pojmů, představ a vjemů, protože je nehmotné a všechny věci zakouší současně, zůstává neměnné, v klidu a míru, i když zdánlivě prožívá rozmanitost různorodých jevů. Pokud se to, co se zdánlivě proměňuje, uchýlí k nejvyššímu Bytí, jež je beze změn, osvobodí se od utrpení. A jestliže je To, co je, nahlédnuto tím, co není, tedy myslí, v níž ustal pohyb myšlenek, pak se To, co je, vzdá své nevědomosti, svého pochybení. Jakmile Vědomí zanechá vnímání tří časových období a osvobodí se od vytváření představ, spočine v naprostém klidu. Jako by to ani nebylo skutečné, neboť To je mimo všechny popisy. Někteří lidé proto tvrdí, že Já neexistuje. Ať už tu Já nebo Brahman je či není, v každém případě právě to je nejvyšším osvobozením, co nepodléhá zániku. ***Zkráceno. Celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.