V. 35 Část 1 Démon rozjímá o nejvyšším Já.

PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání: Óm je jediné nedvojné Vědomí prosté veškeré nevědomosti. Vše, co existuje ve vesmíru, není nic jiného než jedno jediné Já. Tato Inteligence, která vše ozařuje podobně jako Slunce, je i uvnitř těla složeného z masa a krve. Inteligence prožívá veškeré smyslové zážitky a kvůli ní je oheň horký a nektar sladký. Není statická, přestože si na něčem stojí. Nehýbe se, přestože někam směřuje. Je neustále něčím zaměstnána, přestože setrvává v klidu. Není ničím zasažená, přestože aktivně zasahuje. V minulosti, přítomnosti i budoucnosti, kdekoli, tady i tam, zůstává i přes zdánlivé proměny stále stejná. Neomezené Vědomí, jež je prosté strachu a omezení, vytváří a udržuje nekonečnou rozmanitost bytostí, od Stvořitele Brahmy až po stéblo trávy. Je neustále činné, a přece v porovnání s ním je kámen činorodější a prostor činností více ovlivněný. Je to Já, Inteligence či Vědomí, které oživuje mysl, jako když vítr čechrá listí, a nutí fungovat smysly, jako když jezdec vede koně. Ačkoli je Vědomí pánem těla, zabývá se nejrůznějšími činnostmi, jako by bylo otrokem. Toto Já je třeba hledat, uctívat ho a rozjímat o něm. Tím, že se k němu člověk uchýlí, překročí projevený svět s jeho iluzí a koloběhem zrození a smrti. Dosáhnout Já není těžké. Lze si jej snadno naklonit jako dobrého přítele, neboť sídlí v lotosu srdce každé bytosti. Je dosažitelné ve vlastním těle a netřeba ho vybízet. Projeví se a odhalí, byť na něj pomyslíme jen na okamžik. Obdařené všemi výjimečnými vlastnostmi je Pánem všeho, však ten, kdo jej uctívá, je zbaven pýchy a namyšlenosti. Tak jako vůně přebývá v květině, tak nejvyšší Já přebývá v každém těle. Všichni k němu ale nedojdou, neboť málokdo se dotazuje na Pravdu ohledně Já. Jestliže je díky dotazování se na Já dosaženo pochopení, je tu okamžitý prožitek nejvyšší blaženosti a člověku se dostane nazření Pravdy, které ho již neopustí. Všechny překážky i všichni nepřátelé odpadnou a tužby přestanou obtěžovat mysl. Je-li uzřeno To, je uzřeno vše. Je-li vyslyšeno To, je vyslyšeno vše. Je-li tu dotyk Toho, je tu spojení se vším. Svět je tu proto, že je tu To. To bdí, i když jedinec spí. To pobídne nevědomého k probuzení, odstraní utrpení a obdaří člověka vším, po čem touží. Ve stvořeném světě se To jeví jako džíva, živá bytost, která zakouší potěšení a nechá se rozptylovat objekty světa. Ve všech tělech To existuje jako Já, které v naprosté vyrovnanosti zakouší samo sebe. V celém vesmíru je to jedna jediná kosmická Skutečnost. TEXT ve formátu PDF zde.