V. 35 Část 2 Démon rozjímá o nejvyšším Já.

PRAHLÁDA dále rozjímal: Nejvyšší Já je prázdnotou v prostoru. Je pohybem ve všech pohyblivých věcech. Je světlem ve všem, co září. Je chutí všech tekutin, pevností země, Žárem ohně i chladem Měsíce. Je pravou existencí ve všech světech. Tak jako každé látce přísluší specifické vlastnosti, tak Já existuje v těle jako Pán. Tak jako čas existuje ve všech dobách a existence existuje na všech místech, tak Já existuje se všemi fyzickými a psychickými vlastnostmi ve všech tělech. Nejvyšší Já je věčným Bytím, které ozařuje i bohy. Jsem Já samo. Ve mně nejsou představy ani pojmy. Tak jako prostor není ovlivněn prachovými částicemi, jež jsou v něm rozptýleny, a jako lotos není ovlivněn vodou, z níž vyrůstá, tak také mě nemůže nic ovlivnit. Štěstí a neštěstí se týká těla, jak by jimi mohlo být ovlivněno Já? Tak jako se plamen v lampě neomezuje na vlákno knotu, tak Já, jež překračuje hmotnou existenci, není omezeno hmotou. Jaký vztah může být mezi mnou a tužbami, které pocházejí ze smyslů a z představ o bytí a ne-bytí? Kdo nebo co může spoutat prostor a kým nebo čím lze spoutat mysl? I když je tělo rozsekáno na sto kusů, Já nebude zraněno. I když hliněnou nádobu rozbijeme na prach, prostor uvnitř nádoby nezničíme. I když skřet mysli, což je jen pojem, který ve skutečnosti neexistuje, přestane vytvářet představy a pojmy, co můžeme ztratit? Dříve tu byla mysl složená z představ štěstí a neštěstí, ale nyní všechny tyto představy ustaly. Kde je potom moje mysl? Který hlupák by zakoušel představy jako „někdo něco od sebe odlišného zakouší“, „někdo něco od sebe odlišného chápe“, „někdo něco od sebe odlišného vidí“ či „někdo utrpěl pohromu“? Je to sama přirozenost, jež prožívá a zakouší, je to mysl, jež uchopuje a rozmýšlí, je to tělo, jemuž náleží trpět, a je to pomýlený, špatný člověk, jenž je hlupákem. V tom, kdo došel osvobození, však nic z toho není. Netoužím po potěšení ani se ho nechci zbavit. Co přijde, nechť přijde, co odejde, nechť odejde. Ať se v těle objeví představy různých zážitků, nejsem v nich a ony nejsou ve mně. Dlouho jsem byl v područí hrozného nepřítele zvaného nevědomost, který mě připravil o bohatství poznání. Z milosti boha Višnu a díky vlastnímu úsilí jsem však poznání dosáhl. Magickým zaklínadlem poznání Já byl zažehnán nebezpečný skřet ega. Zbavil jsem se bídy nevědomosti a iluze a přebývám jako Pán všeho. Vše, co stojí za to poznat, bylo poznáno, a vše, co stojí za to vidět, bylo spatřeno. Dosáhl jsem toho, za čím již není co dosahovat. TEXT ve formátu PDF zde.