V. 35 Část 3 Démon rozjímá o nejvyšším Já.

PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání: Jaké je to štěstí, že jsem daleko za sebou nechal jedovatého hada touhy po smyslovém potěšení, neboť s tím se utišily všechny iluze a naděje. Dosáhl jsem nejvyšší Pravdy. Díky zpěvu manter, modlitbě, klidu mysli a ukázněnému životu jsem uzřel Boha, jímž je Já. Poznání nejvyššího Bytí je milostí boha Višnu pevně ustáleno v mém srdci. Dosud jsem byl pronásledován iluzemi a omezeními. V lese nevědomosti jsou mraveniště obývaná jedovatými hady smyslových tužeb, bezedné jámy smrti a lesní požáry neustálého hoře. Jako lupiči se tu potulují násilí, chamtivost a ten nejnebezpečnější nepřítel, pocit ega. Díky milosti boha Višnu a svému vlastnímu úsilí jsem se od všeho osvobodil. Má vnitřní Inteligence byla plně probuzena. A ve světle probuzené Inteligence není vnímán pocit ega, podobně jako nevidíme tmu, jakmile na obloze vyjde Slunce. Skřet pocitu ega byl poražen. Spočívám v sobě v klidu a míru. Je-li poznána Skutečnost a zničen pocit ega, kde je pak místo pro iluze, naděje, touhy nebo žal a psychické strádání? Nebe, peklo i představy o osvobození existují pouze do té doby, dokud je tu pocit ega. Obrazy se malují na plátno, nikoli na prázdnou oblohu! Jakmile je inteligence zbavena mraků tvořených pocitem ega a bouří tužeb či chtění, zazáří světlem Sebepoznání jako úplněk za jasné noci. Chvála nejvyššímu Já, osvobozenému z bažiny pocitu ega. Chvála nejvyššímu Já, v němž se upokojily smysly i nenasytná mysl. Chvála nejvyššímu Já, v němž rozkvetl lotos blaženosti. Chvála nejvyššímu Já přebývajícímu v lotosu srdce. Chvála nejvyššímu Já, které má dvě křídla, Vědomí a jeho odraz, projevený svět. Chvála nejvyššímu Já, jež je Sluncem rozptylujícím v srdci temnotu nevědomosti. Chvála nejvyššímu Já, jež je ochráncem nejvyšší Lásky a udržovatelem všech věcí ve vesmíru. Tak jako lze ocelí utnout rozžhavený ocelový drát, tak jsem čirým stavem mysli podmanil samotnou svou mysl. Chtění, nevědomost a hloupost jsem zničil pomocí jejich protikladů. Mé tělo pracuje jen vlastní silou bez přítomnosti ega. Psychické podmíněnosti, omezení a sklony z minulosti byly odstraněny. Je k podivu, jak jsem mohl tak dlouho vydržet v pasti pocitu já, pocitu ega. Moje mysl osvobozená od závislostí a zvyků, od tužeb a chtění, od neukázněnosti a sklonů k honbě za potěšením i od pomýlené víry v existenci ega dosáhla stavu klidu a míru. Skončilo veškeré utrpení a nastal úsvit nejvyšší Blaženosti. TEXT ve formátu PDF zde.